Chridoli: gruzínské bojové umění

Chridoli je gruzínské bojové umění, které v 90. letech poskládali z pěti starých disciplín: zápasu, pěstního boje, chevsurského šermu s mečem a kulatým štítem, hodů a lukostřelby. Dnes ho spravuje vlastní federace, cvičí se v tělocvičnách kolem Tbilisi a od roku 2014 je zapsané na národním seznamu nehmotného kulturního dědictví Gruzie.

Co chridoli je a co není

Hned na začátku jedna poctivá poznámka: chridoli není tisíciletá nepřerušená škola s mistry a rodokmenem jako japonské koryu. Je to moderní rekonstrukce, která vznikla po rozpadu Sovětského svazu z touhy dát gruzínským bojovým tradicím jednotný rámec. Jednotlivé součásti jsou ale staré a dobře doložené: zápas čidaoba má písemné i obrazové prameny od středověku, pěstní souboje byly oblíbenou zábavou starého Tbilisi a šerm s malým štítem se v horské Chevsuretii udržel až do 20. století jako skutečný způsob řešení sporů.

Samotné slovo chridoli má dva výklady. Spisovatel Ioseb Grišašvili ho ve svém slovníku starého Tbilisi zaznamenal jako název pěstního souboje jednou rukou: vyzyvatel bojoval s jednou rukou přivázanou k tělu, zatímco vyzvaný směl používat obě. Dnešní federace odvozuje jméno od slova chrichi, tedy lest, oklamání protivníka. Obě verze se nevylučují a obě vystihují, oč jde: o praktický boj založený na rychlosti a úskoku, ne na síle.

Pět součástí chridoli

Federace sloučila do jednoho systému pět disciplín, které se cvičí zvlášť, ale soutěží se v nich pod společnou hlavičkou:

Čidaoba (zápas): zápas ve stoje s úchopy za kabátec, cílem je hod na lopatky. Ve verzi pro chridoli platí, že se zápasí pouze ve stoje, nesmí se jít do dřepu ani chytat soupeře za nohy.
Rkena (chevsurský zápas a hody): volnější forma s hody, úchopy a podmety, které připomínají sambo a judo; vznikla v horách, kde se zápasilo bez zvláštního oděvu.
Krivi (pěstní boj): gruzínský box. V soutěžní podobě jsou zakázané údery lokty, koleny a údery do hlavy a obličeje; boxuje se ve speciálních rukavicích.
Parikaoba (šerm): chevsurský šerm s mečem a malým kulatým štítem. Na soutěžích se používají dřevěné meče a štíty, mimo ně i kovové repliky.
Mšvildosnoba (lukostřelba): střílí se z dřevěných nebo rohových luků tradiční konstrukce; moderní sportovní luky jsou zakázané.

Společným jmenovatelem je oděv: cvičí se a soutěží v bojové čoše, krátkém vlněném kabátci, který federace v roce 1997 zavedla jako oficiální úbor pro všech pět disciplín. Moderní pravidla vylučují techniky, které ohrožují život; starší prameny totiž popisují i chvaty a údery, které dnes nikdo v tělocvičně zkoušet nebude.

Chevsurské kořeny: štít, meč a bodce na prstech

Nejbarvitější kus chridoli pochází z Chevsuretie, horského kraje na severovýchodě Gruzie u hranice s Čečenskem. Chevsurové nosili ještě na počátku 20. století kroužkové košile, přilby a meče, a cestovatelé je popisovali jako poslední evropské rytíře. Pravda je prozaičtější, ale neméně zajímavá: v izolovaných údolích se udržel středověký arzenál, protože nebyl důvod ho měnit. Patřil k němu rovný meč, malý kulatý štít z kůže a železa, který se držel v pěsti a používal i k úderům, a satiteni, železné prsteny s bodci navlékané na prsty při pěstních soubojích.

Parikaoba v Chevsuretii nebyla sport, ale podle etnografických popisů rituál: dva muži vyřešili urážku nebo spor soubojem s mečem a štítem před vesnicí, přičemž cílem nebylo zabít, ale zasadit protivníkovi říznutí, většinou na hlavě; krev rozhodla a spor skončil. Mladíci se k tomu cvičili od dětství s dřevěnými meči. Dnešní soutěžní parikaoba vychází z tohoto umění, ale body se počítají za zásahy dřevěným mečem na chráněná místa a nikdo nekrvácí.

Kdo chce vidět, odkud to všechno pochází, má dvě možnosti. V Chevsuretii samotné, ve vesnicích Šatili a Mutso, dnes bojové ukázky neuvidíte, zato uvidíte věže, v nichž tyhle tradice žily; a ve sbírkách Gruzínského národního muzea na třídě Rustaveli v Tbilisi jsou chevsurské meče, štíty a kroužkové zbroje. Při tanečních představeních souborů jako Sukhishvili nebo Erisioni se pak parikaoba objevuje jako jevištní číslo: muži v čochách šermují skutečnými meči, až létají jiskry. Je to stylizace, ale technika štítu a meče v ní zůstala.

Starý Tbilisi: pěstní souboje a karačocheli

Druhý kořen chridoli je městský. Ve starém Tbilisi 19. století patřily pěstní souboje k zábavě řemeslníků a nosičů, tzv. karačocheli, mužů v černých čochách, kteří tvořili svébytnou subkulturu města s vlastními písněmi, hospodami a kodexem cti. Souboje se odehrávaly na nábřeží a na náměstích a měly vlastní etiketu: vyzyvatel si znevýhodnil jednu ruku, rány do ležícího byly tabu, a kdo porušil pravidla, byl vyloučen z party. Právě tuhle tradici zaznamenal Grišašvili a právě z ní vzešel dnešní krivi. Když se procházíte po Abanotubani nebo po Meidanu, jste na místech, kde se to odehrávalo.

Obnova po roce 1991 a dnešní stav

Po rozpadu Sovětského svazu se zájem o národní tradice obrátil i k bojovým uměním, která sovětský sport buď ignoroval, nebo přetavil do samba. Federace chridoli vznikla v roce 1993 a v roce 1997 pak Gruzínská federace bojových umění systém oficiálně kodifikovala, sjednotila pravidla pěti disciplín a zavedla bojovou čochu jako jednotný úbor. Od té doby se pořádají národní šampionáty a federace vystupuje s ukázkami na státních oslavách i festivalech. V roce 2014 gruzínské ministerstvo kultury zapsalo chridoli na národní seznam nehmotného kulturního dědictví, ve stejné vlně jako velikonoční hru lelo burti.

Chridoli zůstává malé: počet aktivních cvičenců se počítá orientačně na stovky, ne tisíce, a mimo Gruzii existuje jen hrstka klubů. Mezinárodní pozornost mu ale přinesla MMA. Merab Dvališvili, gruzínský šampion UFC v bantamové váze (titul získal v roce 2024), uvádí chridoli mezi bojovými vlivy, které formovaly jeho styl, a reportáže o „jediném evropském bojovém umění“ přivedly do tbiliských tělocvičen i cizince. Trénuje se v prostých halách ze sovětské éry na okraji Tbilisi a ukázky se čas od času konají i pod pevností Narikala.

Jak vypadá trénink a soutěž

Běžný trénink připomíná spíš oddíl samba než dojo. Začíná se rozcvičkou a pády, pak přijde zápasnická část (úchopy za čochu, podmety, hody na žíněnce) a část úderová s rukavicemi a lapami. Zbraně se cvičí odděleně: dřevěný meč a štít ve dvojicích, kde se nacvičují kryty štítem a krátké seky na hlavu a ramena, a lukostřelba na terč z tradičního luku, většinou venku. Cvičí se v čoše nebo aspoň v jejím tréninkovém zjednodušení, mladší kluci v teplákách. V tělocvičnách potkáte hlavně muže a dospívající chlapce, ženy jsou výjimkou, ale ne zakázanou.

Na soutěžích federace se vyhlašují výsledky v každé z pěti disciplín zvlášť a navíc se oceňuje všestrannost, tedy závodník, který obstojí v zápase, pěstním boji i se zbraní. V parikaobě se počítají čisté zásahy dřevěným mečem na chráněná místa, v krivi body za údery, v čidaobě hod na lopatky a v lukostřelbě prostě terč. Diváků bývá pár desítek, většinou rodina a kamarádi, takže cizinec v hledišti je vítaná rarita a po skončení si s vámi závodníci rádi popovídají, klidně i lámanou angličtinou.

Kde chridoli uvidíte a jak si ho zkusit

Pevný veřejný kalendář chridoli nemá, což je pro turistu nepohodlné, ale upřímně to tak je. Nejpravděpodobnější příležitosti jsou tři. První je Tbilisoba, podzimní slavnost hlavního města, kde je v programu zápas čidaoba a v některých ročnících i ukázky dalších bojových umění v krojích. Druhá jsou folklorní festivaly a oslavy Dne nezávislosti 26. května, kdy se na třídě Rustaveli předvádějí tradice z celé země. Třetí je domluvená návštěva tréninku: federace má stránky na sociálních sítích (gruzínsky, částečně anglicky), kde se dá napsat a domluvit si ukázku nebo zkušební hodinu. Cena je věcí dohody, počítejte s drobným příspěvkem klubu.

Pokud se vám nepodaří trefit ukázku, nezoufejte. Čidaobu, nejživější součást chridoli, uvidíte na vesnických slavnostech bez federace, a parikaobu jako jevištní číslo nabízí skoro každé folklorní představení v Tbilisi i Batumi. Dohromady tak během jedné cesty poskládáte tři z pěti součástí chridoli, i když pod různými jmény.

Můj názor: nejezděte do Gruzie kvůli chridoli jako takovému, zklamali byste se; je to malý sport s nepravidelným programem. Jeďte kvůli tomu, co za ním stojí, tedy kvůli Chevsuretii, kvůli čidaobě na vesnické slavnosti a kvůli šermířskému číslu na folklorním večeru. Chridoli je pak jen slovo, které tyhle zážitky spojí dohromady.

Časté otázky

Co je chridoli?

Moderní gruzínský systém bojových umění, který od 90. let spojuje pět tradičních disciplín: zápas čidaoba, chevsurský zápas rkena, pěstní boj krivi, šerm parikaoba s mečem a kulatým štítem a lukostřelbu. Cvičí se v bojové čoše, soutěžní pravidla vylučují nebezpečné techniky. Od roku 2014 je na národním seznamu nehmotného dědictví Gruzie.

Je chridoli skutečně starobylé?

Jednotlivé součásti ano: zápas je doložený od středověku, pěstní souboje jednou rukou popsal slovník starého Tbilisi a chevsurský šerm se v horách užíval do 20. století. Jako jednotný systém s názvem chridoli ale vznikl až v 90. letech, kdy ho kodifikovala federace. Je to rekonstrukce, ne nepřerušená škola.

Kde mohu chridoli vidět?

Nejspíš na Tbilisobě v říjnu a při oslavách Dne nezávislosti 26. května v Tbilisi, kde se předvádějí lidové tradice včetně zápasu. Jinak jen po domluvě na tréninku v Tbilisi. Jevištní podobu šermu parikaoba uvidíte na folklorních představeních, zápas čidaoba na vesnických slavnostech po celé Gruzii.

Má chridoli něco společného s MMA?

Ano, nepřímo. Gruzínský šampion UFC Merab Dvališvili uvádí chridoli mezi vlivy, které formovaly jeho zápasnický styl, a gruzínští bojovníci obecně vyrůstají na čidaobě a sambu. Samotné chridoli ale zůstává tradičním uměním s dřevěnými meči a luky, ne tréninkovou metodou pro klec.