Gruzínské lidové tance

Gruzínský lidový tanec vypadá jako sport, balet a bojové umění v jednom. Muži se točí na špičkách a padají na kolena, ženy plují po podlaze, jako by se vůbec nedotýkaly země – a když to uvidíte naživo, pochopíte, proč je soubor Sukhishvili gruzínskou národní pýchou.

Co gruzínský tanec vlastně je

Gruzínský lidový tanec není jeden tanec, ale celá rodina regionálních stylů, které se za staletí vyvinuly z vojenských cvičení, svatebních obřadů a horských zvyků. Základní rys je pořád stejný: přísně oddělené role. Muž je hrdý, vzpřímený, rychlý a útočný, žena plyne, skromná a téměř nehybná v horní polovině těla. Právě z toho kontrastu tanec žije.

Zvláštností, kterou si každý divák hned všimne, je chůze po špičkách – muži tančí na plné špičce v měkkých kožených botách zvaných čusty, bez jakékoli tvrdé opory, jakou má baletní špička. Vypadá to nemožně a stojí to roky dřiny. Ženy naopak nosí dlouhé sukně až na zem a pohybují se drobnými krůčky tak plynule, že působí dojmem, že se vznášejí. Tenhle klamný „plovoucí" pohyb je jedním z nejtypičtějších znaků gruzínského tance vůbec.

Odkud se gruzínský tanec vzal

Kořeny sahají hluboko do středověku a ještě dál. Řada tanců vznikla z reálného vojenského výcviku – muži se učili ovládat tělo, šavli a rovnováhu, a z těch cvičení se postupně stala choreografie. Jiné tance vyrostly ze svatebních obřadů, sklizňových oslav nebo pohanských rituálů, které přežily i příchod křesťanství. Proto v nich pořád najdete tolik odkazů na boj, dvoření a horský život.

Dlouho se tanec předával jen ústně, z generace na generaci, v konkrétních vesnicích a rodinách. Teprve ve 20. století ho manželé Sukhišviliovi zpracovali do jevištní podoby a dali mu řád, kostýmy a dramaturgii, jakou známe dnes. Díky nim se z vesnické zábavy stalo divadelní umění, které obstojí na světových scénách – a přitom si udrželo tu syrovou, horskou energii.

Nejznámější tance a co znamenají

Repertoár je široký a každý region přinesl svůj styl. Stojí za to znát pár jmen, protože přesně tyhle tance uvidíte na každém představení:

Kartuli – nejslavnější a nejtěžší pár. Je to tanec dvoření: muž se k ženě chová, jako by byla královna, nikdy se jí nedotkne a udržuje uctivý odstup, zatímco ona se pohybuje se sklopenýma očima. Vyžaduje obrovskou kázeň a považuje se za vrchol gruzínského tanečního umění.
Khorumi – válečný tanec z Adžárie. Původně ho tančilo jen pár mužů, dnes se na jevišti sejde klidně třicet i více tanečníků, kteří předvádějí výzvědnou výpravu, bitvu a oslavu vítězství. Dupot nohou a přísná formace z něj dělají jeden z nejsilnějších zážitků večera.
Adžaruli – hravý, koketní tanec z pobřežní Adžárie s pestrými kostýmy. Je lehčí a veselejší než ostatní; muži i ženy tu spolu žertují a tanec působí skoro jako flirt.
Khevsuruli – drsný horský tanec z Chevsuretie, který spojuje lásku, rytířství a souboj. Muži do sebe naráží šavlemi a štíty a bojují o přízeň ženy; jiskry z čepelí nejsou žádný trik, létají doopravdy.
Mtiuluri a Kazbeguri – horské tance plné akrobacie, skoků a otoček na kolenou.
Simdi – osetský tanec v dlouhých černobílých řadách, pomalý, vznešený a nekonečně elegantní.

Kostýmy, hudba a proč to tak dře

Mužský kroj se jmenuje čocha – dlouhý kabát s charakteristickými nábojnicovými pouzdry na hrudi (kdysi to byly opravdové zásobníky na střelný prach), stažený v pase a doplněný dýkou. Ženský kroj je dlouhé splývavé šaty s čelenkou a jemným závojem. Kostýmy nejsou jen dekorace; jejich střih přímo formuje pohyb, hlavně u žen, kterým dlouhá sukně schová nohy a umožní ten proslulý plovoucí dojem.

Hudba stojí na lidových nástrojích – dudukové a zurna (dechové nástroje), harmonika, strunný panduri a hlavně bubny doli, které udávají tep celého tance. K tomu neodmyslitelně patří gruzínský vícehlasý zpěv. Tanec a gruzínská polyfonie spolu úzce souvisejí a na dobrém představení uslyšíte i živý sbor.

Nenechte se zmást tou lehkostí. Tanečníci Sukhishvili trénují od dětství a chůze po špičkách bez baletní opory ničí chodidla i kotníky. Když muž na jevišti dopadne z otočky na kolena na holé prkno, není v tom žádný trik ani polstrování – je to prostě letitá dřina, kterou publikum vidí jako samozřejmost.

Sukhishvili: gruzínský národní balet

Když se řekne gruzínský tanec, myslí se tím většinou soubor Sukhishvili (oficiálně Gruzínský národní balet). Založili ho v roce 1945 manželé Iliko Sukhišvili a Nino Ramišvili a od té doby soubor procestoval desítky zemí a vystupoval na těch nejslavnějších scénách světa. Je to instituce, kterou Gruzínci berou jako živý symbol národní identity.

Program je stavěný jako gradující show: od pomalých vznešených tanců přes komické scény až po dechberoucí válečné výstupy s šavlemi a skoky na kolena. Druhý velký soubor, se kterým se můžete setkat, je Erisioni – ten klade větší důraz na propojení tance se sborovým zpěvem a jejich program „Georgian Legend" objel také celý svět. Oba soubory hrají na špičkové úrovni; když narazíte na kterýkoli z nich, neváhejte.

Kde v Gruzii tanec vidět naživo

Nejlepší je chytit velké představení Sukhishvili nebo Erisioni. Domácí scénou Sukhishvili je koncertní sál v Tbilisi (Tbilisi Concert Hall, u parku Vera) a velké show se hrají i v Filharmonii. Háček je v tom, že soubor hodně cestuje po zahraničí, takže termín v Tbilisi není jistý – vždycky si dopředu ověřte program na oficiálních stránkách souboru a na tbiliských prodejnách vstupenek (tkt.ge, biletebi.ge). Vstupenky na velké představení stojí orientačně od 30 do 100 GEL (zhruba 250 až 850 Kč) podle místa.

Pokud zrovna žádná velká show nehraje, existuje spolehlivá záložní varianta: folklorní večeře. V řadě restaurací v Tbilisi (a v turistických městech jako Signagi nebo Kutaisi) probíhá při večeři menší taneční a hudební vystoupení. Není to úroveň Sukhishvili, ale i tak dostanete solidní ukázku Kartuli, Khorumi a pár dalších tanců přímo u stolu. Za takovou večeři s programem počítejte orientačně kolem 60 až 120 GEL na osobu i s jídlem a vínem. Ptejte se v ubytování; místní obvykle vědí, kde se zrovna hraje.

Menší, ale autentickou variantu nabízejí zkušebny tanečních škol. V Tbilisi funguje několik souborů, kde děti i dospělí trénují gruzínský tanec, a některé pořádají veřejné ukázky nebo závěrečná vystoupení. Nečekejte profesionální šou, zato uvidíte, jak se tradice předává dál – a jak dřina za tou lehkostí opravdu vypadá zblízka. O termínech se dozvíte většinou jen místně, přes doporučení nebo sociální sítě konkrétní školy.

Třetí, sezonní možnost jsou festivaly. Přes léto se konají folklorní přehlídky a městské slavnosti (například tbiliský Tbilisoba na podzim), kde tanečníci vystupují venku a často zdarma. Je to skvělá příležitost vidět i menší regionální soubory a dětské skupiny, které udržují tradici živou.

Praktické tipy na návštěvu představení

Pár věcí, které se hodí vědět dopředu. Vstupenky na Sukhishvili se na oblíbené termíny vyprodávají, takže je kupte s předstihem, ideálně hned jak je znáte datum. Dress code žádný přísný není, ale Gruzínci chodí do koncertního sálu spíš svátečně oblečení, takže se tomu přizpůsobte. Focení s bleskem bývá při vystoupení zakázané – respektujte to, oslní to tanečníky, kteří skáčou na špičkách.

Jestli máte děti, gruzínský tanec je pro ně ideální; akrobacie, šavle a barevné kostýmy je baví víc než klasický balet. A ještě jedna věc: přijďte včas. Úvodní tance bývají pomalé a vznešené a bylo by škoda prošvihnout tu tichou, uctivou Kartuli jen proto, že sháníte místo potmě.

Během představení se nebojte tleskat do rytmu – u divokých tanců jako Khorumi to Gruzínci sami dělají a publikum se stává součástí show. Nedivte se ani hlasitým výkřikům z hlediště; to jsou obvykle příbuzní nebo krajané, kteří tanečníky povzbuzují. Po nejnáročnějších číslech, hlavně po skocích na kolena, přijde bouřlivý potlesk – a zaslouženě. Když budete pozorní, všimnete si, jak se výraz mužů mění tanec od tance: od chladné hrdosti v Kartuli po bojové odhodlání v Khevsuruli. Právě ta herecká složka dělá z gruzínského tance mnohem víc než jen sled kroků.

Časté otázky

Kde v Tbilisi uvidím gruzínský tanec?

Nejlepší je velké představení souboru Sukhishvili nebo Erisioni v tbiliském koncertním sále či filharmonii; program a vstupenky (orientačně 30–100 GEL) najdete na oficiálních stránkách souboru a na tkt.ge nebo biletebi.ge. Když nic nehraje, spolehlivou náhradou je folklorní večeře v restauraci s živým tancem a hudbou přímo u stolu.

Jak muži tančí po špičkách?

Gruzínští tanečníci tančí na plné špičce v měkkých kožených botách zvaných čusty, bez tvrdé baletní opory. Je to čistě otázka síly a techniky, kterou získávají letitým tréninkem od dětství. Chodidla i kotníky to hodně namáhá, a proto se chůze po špičkách považuje za jeden z nejtěžších prvků celého gruzínského tance.

Kolik stojí vstupenka na Sukhishvili?

Vstupenka na velké představení Sukhishvili stojí orientačně 30 až 100 GEL (zhruba 250 až 850 Kč) podle kategorie sedadla. Na oblíbené termíny se vyprodává, takže ji kupte s předstihem. Folklorní večeře s tancem v restauraci vyjde jinak – tam platíte spíš za jídlo a program dohromady, orientačně 60 až 120 GEL na osobu.

Jaký je nejznámější gruzínský tanec?

Nejslavnější je Kartuli, párový tanec dvoření, ve kterém se muž chová k ženě s nesmírnou úctou a nikdy se jí nedotkne. Považuje se za vrchol gruzínského tanečního umění a je technicky velmi náročný. Hned po něm bývá nejsilnějším zážitkem válečný Khorumi z Adžárie a souboj se šavlemi Khevsuruli.