Čocha: tradiční gruzínský mužský kabát

Čocha (gruzínsky ჩოხა, čteno „čocha") je vlněný kabát s vysokým pasem, dlouhými šosy a řadami nábojnic na hrudi, který byl po staletí základem mužského oděvu v Gruzii i na celém Kavkaze. Dnes ho Gruzínci oblékají na svatby, státní svátky a slavnosti, a vy si ho můžete nechat ušít v Tbilisi nebo koupit starý kus na bleším trhu.

Co je čocha a odkud se vzala

Původní gruzínské slovo pro tenhle kabát je talavari. Název čocha přišel později z perštiny, respektive turečtiny, kde znamená prostě „vlněná látka", a v Gruzii se ujal po perských vpádech v novověku. Samotný oděv je ale mnohem starší: badatelé jeho předchůdce vidí už na středověkých freskách a v kronikách, široce se nosil zhruba od 9. století až do 20. let 20. století. Pak ho sovětská doba vytlačila do folklorních souborů a na venkov.

Jeho podoba vznikla z praxe horala a jezdce. Vysoký límec a dlouhé šosy chrání před větrem a při jízdě na koni zakrývají nohy, rozparky po stranách dovolují sednout do sedla, úzký pas se stahoval opaskem, na kterém visela dýka. A ty nápadné trubičky na hrudi? To jsou masrebi, v ruštině gazyri: nábojnice. Původně to byly jen našité záhyby, do kterých se zasouvaly papírové patrony se střelným prachem a kulkou pro křesadlové pušky. S moderními zbraněmi ztratily funkci, ale zůstaly jako nejpoznatelnější znak celého Kavkazu – dřevěné, kostěné nebo stříbrné trubičky s ozdobnými hlavičkami.

Regionální střihy: Kartli-Kachetie, Chevsuretie, Adžárie

Gruzie není jedna čocha, ale několik. Když se na svatbě nebo tanečním představení podíváte pozorně, poznáte původ nositele podle střihu.

Kartlijsko-kachetská čocha je ta, kterou znáte z fotek: dlouhá, až pod kolena, s hlubokým trojúhelníkovým výstřihem na hrudi, v němž je vidět spodní košile achaluchi (někdy psáno beshmet). Nábojnice má po obou stranách hrudi, rukávy dlouhé. Barvy: černá, tmavě červená, modrá, bílá na slavnostní příležitosti. Je nejrozšířenější, nosí ji politici na recepcích i ženiši v Kachetii.
Chevsurská čocha je krátká, do pasu nebo lehce pod něj, lichoběžníkového střihu, s rozparky po stranách a hlavně s bohatou výšivkou: kříže, hvězdy, geometrické vzory a drobné ikony vyšité barevnou vlnou. Badatelé ji považují za nejbližší středověkému kaftanu. Uvidíte ji v Chevsuretii a na tanečnících, kteří předvádějí šermířské souboje parikaoba.
Adžárská čocha (čakura) ze západu země (Adžárie, Gurie) je kratší, s úzkými kalhotami a často bez nábojnic, zato s charakteristickým černým vlněným střihem a šátkem omotaným kolem hlavy.
Obecná kavkazská čocha (ruská čerkeska) se kartlijsko-kachetské podobá, bývá o něco delší a nosí ji Čečenci, Čerkesové, Dagestánci i kozáci.

Mimo tyto hlavní typy existují varianty tušetské, pšavské nebo svanské, které se liší délkou, barvou a hlavně doplňky.

Co k čoše patří

Čocha se nikdy nenosila sama. Kompletní oblečení gruzínského muže tvořilo:

achaluchi – spodní košile s vysokým stojáčkem, obvykle světlá (bílá, béžová, šedá), na slavnost hedvábná;
kabalachi – kapuce s dlouhými cípy, která se omotávala kolem hlavy a krku, nebo papachi, vysoká beranice z ovčí kožešiny; v Chevsuretii a Tušetii plstěná čepice nabdis kudi;
kamari – úzký kožený opasek se stříbrným kováním;
chandžali – oboustranně broušená dýka v pochvě, zavěšená na opasku. Dnes se na svatbu nosí ozdobná, ale ještě v 19. století byla samozřejmostí.

Přestat nosit čochu bylo pro Gruzínce v 19. století totéž co ztratit čest. Z paměti té doby se traduje, že zámožní měšťané ji postupně nahradili hedvábnou kabou pro slavnostní příležitosti, ale na venkově a v horách zůstala čocha všedním oděvem.

Sovětský úpadek a návrat po roce 2000

Ve 20. a 30. letech 20. století kavkazský kroj z ulic mizí. Sovětská moc ho vnímala jako symbol starého řádu, mladí muži chtěli vypadat evropsky a šít čochu na míru si mohl dovolit málokdo. Přežila u tanečních souborů jako Sukhišvili, ve filmech a v horských vesnicích, kde se dědila po otcích.

Obrat přišel se samostatností a hlavně po roce 2000. Nošení čochy na svatbu, křtiny a státní svátky se stalo projevem hrdosti; politici v ní chodí na slavnostní zasedání, patriarcha Ilia II. se nechal fotit s muži v čochách, mladí páry si na svatbu objednávají ženicha i družby v jednotném střihu. Roku 2008 otevřel folklorista Luarsab Togonidze v Tbilisi dílnu a obchod Samoseli Pirveli („Oděv první"), který šije čochy podle muzejních předloh a dnes má i dámskou kolekci – čocha pro ženy je u nich vědomě manifestem emancipace. Gruzínský návrhář David Koma pak v roce 2017 poslal na londýnský týden módy modrý kostým s nábojnicovými kapsami, který nosila Bella Hadid, a čocha se objevila i v západních módních magazínech.

Jedna poctivá poznámka: čocha je na gruzínské ulici dodnes vzácná. Když ji uvidíte, je buď svatba, státní svátek, taneční představení, nebo si ji oblékl číšník ve folklorní restauraci. Nenechte se ale odradit, že jde „jen" o slavnostní kroj. Ve chvíli, kdy ženich v černé čoše vytáhne roh s vínem a celá hospoda zpívá, pochopíte, proč ji Gruzínci mají tak rádi.

Kde čochu v Gruzii uvidíte

Svatby, zvlášť v Kachetii a Tušetii, kde se ženich v čoše stal pravidlem. Pokud vás Gruzínci na svatbu pozvou (a stává se to), jděte.
Taneční představení v Tbilisi a Batumi, kde se tančí v regionálních střihech: kartlijské, chevsurské i adžárské čochy vedle sebe.
Náboženské průvody a svátky: průvod Alilo 7. ledna v Tbilisi, Vlakernoba v Zugdidi (v červenci), Giorgoba 23. listopadu. Víc v kalendáři gruzínských svátků.
Muzea: historické čochy, nábojnice a opasky jsou v Národním muzeu Gruzie v Tbilisi (muzeum Simona Džanašii), v Etnografickém muzeu pod širým nebem a třeba i v místním muzeu v Bordžomi.
Třída Rustaveli o státním svátku 26. května, kdy v čochách defilují jezdci a soubory.

Kde čochu koupit a kolik stojí

Možnosti jsou v zásadě tři a liší se cenou i tím, co si odvezete.

Dílna na míru. Nejznámější adresa je Samoseli Pirveli v ulici Lea Kiačeliho 10 (čtvrť Vera, pár minut od třídy Rustaveli), ale šijí i další ateliéry v Tbilisi a v Kutaisi. Čocha se šije z vlněného sukna, ručně se dokončují nábojnice a výšivky, a vyhotovení trvá týdny. Cena závisí na látce a zdobení; počítejte orientačně od několika set do několika tisíc lari (tedy od zhruba 150 EUR / 3 800 Kč výš), nábojnice se stříbrnými hlavičkami cenu výrazně zvednou. Konkrétní ceník si vyžádejte předem, obchody ho online nezveřejňují.

Hotová konfekce. V obchodech se suvenýry na ulici Kote Abchazi (Leselidze) a na Šardenově ulici ve Starém městě prodávají hotové čochy, hlavně dětské, které jsou oblíbeným dárkem. Dětská čocha vyjde orientačně na desítky až nižší stovky lari, dospělá konfekce na stovky. Kvalita kolísá: podívejte se, jestli je sukno vlněné a nábojnice přišité, ne přilepené.

Starožitnosti. Na bleším trhu Suchý most narazíte na staré nábojnice, opasky s niellem, dýky a občas i celou sovětskou nebo předválečnou čochu. Smlouvejte a dejte si pozor na dýky: ostrá čepel je zbraň a na letišti vám ji mohou zabavit, u starých kusů může být potřeba vývozní povolení. Víc rad v článku Suvenýry z Gruzie.

Ještě k ženám: tradiční protějšek čochy je dlouhé šaty kartuli s vyšívaným živůtkem a závojem, které ateliéry šijí vedle mužských kabátů. Dámská čocha v mužském střihu je naopak novinka posledních let a kupují ji hlavně mladé Gruzínky do města. Pokud cestujete ve dvojici, ptejte se v dílně na obojí; společná fotka v kroji z Kachetie je ten druh suvenýru, který po letech neskončí v krabici.

Jak čochu správně nosit (a nevypadat jako turista)

Pokud si čochu koupíte a chcete ji obléknout, pár pravidel z praxe. Pod ni patří achaluchi se stojáčkem, nikdy tričko. Opasek se váže těsně v pase, tak aby šosy padaly volně. Nábojnice mají být svisle a symetricky. Papacha nebo kabalachi ano, baseballka ne. A dýka jen ozdobná a jen při příležitostech, kde ji nosí domácí. Gruzínci oceňují, když cizinec jejich kroj nosí s respektem; brát ho jako karnevalový kostým naopak urazí.

Časté otázky

Co jsou ty trubičky na hrudi čochy?

Jsou to masrebi neboli gazyry – nábojnice. Původně šlo o našité kapsičky na papírové patrony se střelným prachem pro křesadlové pušky, později o dřevěné, kostěné nebo stříbrné trubičky s ozdobnými hlavičkami. Funkci ztratily v 19. století, ale zůstaly nejpoznatelnějším znakem gruzínského a kavkazského kroje.

Nosí Gruzínci čochu i dnes?

Na ulici běžně ne, ale na svatby, křtiny, státní svátky, náboženské průvody a taneční představení ano a stále častěji. Po roce 2000 se čocha vrátila jako symbol národní hrdosti; šijí ji ateliéry jako Samoseli Pirveli v Tbilisi a existuje i dámská verze.

Kolik stojí čocha v Tbilisi?

Orientačně: dětská konfekce desítky až nižší stovky lari, dospělá konfekční čocha stovky lari, kus ušitý na míru z vlněného sukna od několika set do několika tisíc lari (od zhruba 150 EUR výš) podle látky, výšivky a materiálu nábojnic. Přesné ceníky ateliéry nezveřejňují, ptejte se e-mailem nebo osobně.

Jaký je rozdíl mezi kartlijskou a chevsurskou čochou?

Kartlijsko-kachetská čocha je dlouhá pod kolena, jednobarevná (černá, červená, modrá), s nábojnicemi a trojúhelníkovým výstřihem na achaluchi. Chevsurská je krátká do pasu, lichoběžníkového střihu, s rozparky a bohatou barevnou výšivkou křížů a hvězd; je považována za nejbližší středověkému kaftanu.