Stručná historie Gruzie

Gruzie patří k nejstarším osídleným koutům světa: u vesnice Dmanisi našli archeologové zbytky předků člověka staré 1,8 milionu let. Její dějiny jsou příběhem malého křesťanského národa, který přežil mezi velmocemi – Římem a Persií, Byzancí a Araby, Mongoly, Osmany i Ruskem.

Nejstarší stopy: Dmanisi

Když v 90. letech vykopali v Dmanisi na jihu Gruzie lidské lebky, přepsalo to učebnice. Ukázalo se, že jde o pozůstatky rodu Homo staré zhruba 1,8 milionu let – nejstarší nálezy předků člověka mimo Afriku. Ať už do Dmanisi zavítáte kvůli hradu, nebo kvůli muzeu, stojíte na místě, kde se psaly první kapitoly lidského příběhu v Evropě.

O tisíce let později se v úrodných údolích rozvinula vyspělá zemědělská kultura. Právě odsud pochází nejstarší doklady pěstování vinné révy a výroby vína ve hliněných nádobách kvevri, staré zhruba osm tisíc let. Gruzie se dodnes pyšní tím, že je jednou z kolébek vinařství.

Kolchida a Iberie

V prvním tisíciletí před naším letopočtem se na území dnešní Gruzie zformovaly dva státy. Na západě, u Černého moře, ležela Kolchida – bájná země zlatého rouna, kam podle řecké pověsti připluli Argonauti. Nebyla to jen legenda: kolchidští řemeslníci opravdu vynikali ve zpracování zlata, jak dokládají nálezy z archeologického naleziště Vani. Podle jedné z teorií pochází i samotný obraz zlatého rouna z místního zvyku rýžovat zlato pomocí ovčích kůží ponořených do horských potoků.

Na východě vznikla Iberie (Kartli) s centrem u dnešní Mcchety. Za jejího zakladatele je tradičně považován král Parnavaz. Oba státy se ocitly v zájmu antických velmocí – západ si podmanil Řím, když sem v 1. století př. n. l. dorazil vojevůdce Pompeius, a po staletí pak Gruzie balancovala mezi římským (později byzantským) a perským světem.

Přijetí křesťanství (4. století)

Zásadní zlom přišel ve 4. století. Podle tradice obrátila zemi na víru svatá Nino, žena z Kappadokie, a král Mirian III. přijal křesťanství jako státní náboženství – obvykle se uvádí rok 337. Gruzie se tak stala jedním z vůbec nejstarších křesťanských států světa, hned po Arménii a Římské říši.

S vírou přišlo i písmo. Gruzínská abeceda patří k nemnoha původním písmům, která se používají dodnes; nejstarší dochované nápisy pocházejí z 5. století. Křesťanství a vlastní písmo se staly pilíři národní identity, které Gruzínům pomohly přežít i staletí cizí nadvlády.

Arabská nadvláda a boj o obnovu

V 7. století dorazili do Gruzie Arabové a Tbilisi se stalo sídlem muslimského emíra. Několik staletí tak byla země rozdělená mezi arabskou moc ve městech a křesťanská knížata v horách a na venkově. Právě v těžkých časech se ale zrodila nová dynastie Bagrationi, která postupně sjednocovala roztříštěné gruzínské kraje.

Rozhodujícím stavitelem jednotného státu byl na přelomu 10. a 11. století král Bagrat III., který spojil západní i východní gruzínské země do jednoho království. Byl to základ, na kterém pak mohli David Budovatel a Tamar vybudovat mocnou říši. Bez tohoto tichého sjednocení by pozdější zlatý věk nikdy nenastal.

Zlatý věk: David Budovatel a Tamar

Vrchol středověké Gruzie přišel na přelomu 11. a 12. století. Král David IV., zvaný Budovatel (vládl 1089–1125), vyhnal ze země seldžucké Turky a v roce 1121 je rozdrtil v epické bitvě u Didgori. O rok později dobyl zpět Tbilisi a udělal z něj hlavní město. Založil také klášter a akademii v Gelati, které se staly centrem vzdělanosti.

Na jeho dílo navázala pravnučka, královna Tamar (vládla 1184–1213). Za její vlády dosáhla gruzínská říše největšího územního rozsahu v dějinách, od Černého po Kaspické moře, a rozkvetla kultura. Právě tehdy vznikl národní epos Vítěz v tygří kůži od Šoty Rustaveliho. Tomuto období se dodnes říká zlatý věk Gruzie.

Nešlo jen o hranice a bitvy. Za Davida a Tamar vznikaly kláštery, akademie a školy, kvetlo stavitelství i překladatelství a Gruzie se stala mostem mezi byzantskou a perskou kulturou. Právě tehdy získala země sebevědomí a kulturní podobu, kterou si nesla i mnohem horšími časy, jež teprve měly přijít.

Mongolové, Tímúr a rozpad

Sláva netrvala dlouho. Ve 13. století vpadli do země Mongolové a Gruzie se stala jejich vazalem. V následujícím století ji opakovaně pustošil středoasijský dobyvatel Tímúr, který podnikl několik ničivých tažení. Země se z ran nikdy úplně nevzpamatovala.

V 15. století se kdysi jednotné království rozpadlo na několik soupeřících celků – království Kartli, Kachetii a Imeretii a řadu poloautonomních knížectví. Roztříštěná Gruzie se stala snadnou kořistí sousedních velmocí a na dlouhá staletí ztratila svou samostatnost. Jednotlivá království sice přežila, ale musela lavírovat mezi mocnými sousedy a často proti sobě i bojovala, což zemi dál oslabovalo.

Persie, Osmané a ruská anexe

Od 16. do 18. století se o Gruzii přetahovaly Persie a Osmanská říše. Východ obvykle spadal pod perský vliv, západ pod osmanský. Jedním z nejtemnějších okamžiků byl vpád perského šáha Abbáse I., který v letech 1614–1617 zpustošil Kachetii a odvlekl desetitisíce lidí.

Ve snaze uniknout tomuto tlaku se král Erekle II. obrátil na Rusko a v roce 1783 podepsal Georgijevskou smlouvu, kterou přijal ruský protektorát. Ochrana se ale ukázala jako past: v roce 1801 Rusko východogruzínské království jednoduše anektovalo a postupně pohltilo i zbytek země. Následovalo více než sto let carské nadvlády.

Devatenácté století přesto neznamenalo jen porobu. Do Tbilisi se sjížděli obchodníci, umělci i inženýři, město se modernizovalo a rozšířilo se školství. Zároveň sílilo národní uvědomění – gruzínští spisovatelé a myslitelé znovu objevovali vlastní jazyk, dějiny a literaturu. Právě z těchto kořenů vyrostla touha po samostatnosti, která se naplno projevila po první světové válce.

20. a 21. století

Po rozpadu carského Ruska vyhlásila Gruzie 26. května 1918 nezávislou demokratickou republiku. Ta ale vydržela jen necelé tři roky – v roce 1921 zemi obsadila Rudá armáda a Gruzie se stala součástí Sovětského svazu. Právě odsud mimochodem pocházel Josif Stalin, narozený v Gori.

Nezávislost Gruzie znovu získala 9. dubna 1991, těsně před rozpadem SSSR. Devadesátá léta byla těžká: občanská válka, hospodářský kolaps a odtržení Abcházie a Jižní Osetie. Zlom přinesla Růžová revoluce v roce 2003 a následné reformy. V srpnu 2008 proběhla krátká válka s Ruskem. V prosinci 2023 získala Gruzie status kandidátské země Evropské unie – další kapitola v dlouhém příběhu národa mezi Východem a Západem.

Sovětská éra a její stíny

Sedmdesát let v Sovětském svazu zemi hluboce poznamenalo. Ve třicátých letech dopadl i na Gruzii stalinský teror, kolektivizace a čistky, při nichž zahynuly desetitisíce lidí. Zároveň se ale rozvinul průmysl, školství a Gruzie se v rámci SSSR stala oblíbenou destinací – Sověti sem jezdili k moři do Batumi a za vínem do Kachetie. Tbilisi bylo pověstné svou kulturou, kavárnami i černým trhem.

Když se v osmdesátých letech svaz začal drolit, Gruzie patřila k nejhlasitějším zastáncům nezávislosti. Tragickým mezníkem se stal 9. duben 1989, kdy sovětská armáda v Tbilisi tvrdě rozehnala pokojnou demonstraci a zemřelo přes dvacet lidí, většinou žen. Právě proto se o dva roky později, opět 9. dubna, vyhlásila obnovená nezávislost – datum má pro Gruzíny dvojí, o to silnější význam.

Co z historie uvidíte na cestách

Gruzínské dějiny nejsou jen učebnicová látka, potkáte je na každém kroku. V Mccheta stojí katedrála Sveti Cchoveli a klášter Džvari, srdce gruzínského křesťanství ze 4. století. Ve skalách jižní Gruzie se skrývají jeskynní města Vardzia a Uplisciche, obývaná už v antice. Zlatý věk připomíná klášter Gelati u Kutaisi, kde je pohřben David Budovatel.

Novější dějiny zase najdete v Gori, rodišti Stalina, s kontroverzním muzeem, nebo na hoře Kazbek, pod kterou stojí odlehlý kostel Gergeti. I obyčejná procházka Tbilisi je cesta časem – od perských lázní v Abanotubani přes středověkou pevnost Narikala po sovětské paneláky a moderní skleněné stavby. Vyplatí se dopředu vědět, na co se díváte.

Když projíždíte Gruzií, dějiny na vás dýchnou skoro na každém kroku. Ten samý klášter mohl založit David Budovatel, vydrancovat Tímúr, obnovit ho car a znovu otevřít až po pádu SSSR. Vyplatí se před cestou přečíst si aspoň základní osu dějin – jinak vám polovina toho, co uvidíte, unikne.

Časté otázky

Jak stará je gruzínská historie?

Velmi stará. U vesnice Dmanisi našli pozůstatky předků člověka staré zhruba 1,8 milionu let, nejstarší mimo Afriku. První gruzínské státy, Kolchida a Iberie, vznikly v prvním tisíciletí před naším letopočtem. Křesťanství přijala země už ve 4. století, což z ní dělá jeden z nejstarších křesťanských států světa.

Kdy Gruzie přijala křesťanství?

Obvykle se uvádí rok 337, kdy král Mirian III. přijal křesťanství jako státní náboženství. Podle tradice zemi obrátila na víru svatá Nino z Kappadokie. Gruzie tak patří k nejstarším křesťanským zemím světa, hned po Arménii a Římské říši. Křesťanství se stalo klíčovým pilířem národní identity.

Co byl zlatý věk Gruzie?

Období na přelomu 11. a 12. století za vlády krále Davida Budovatele a královny Tamar. Gruzie tehdy dosáhla největšího územního rozsahu, porazila seldžucké Turky v bitvě u Didgori (1121) a rozkvetla kultura – vznikl národní epos Vítěz v tygří kůži. Zlatý věk ukončily až mongolské vpády ve 13. století.

Kdy Gruzie získala nezávislost?

Poprvé nakrátko v letech 1918–1921, než ji obsadila Rudá armáda a začlenila do SSSR. Znovu a natrvalo se osamostatnila 9. dubna 1991. Devadesátá léta poznamenala občanská válka a ztráta Abcházie a Jižní Osetie. V roce 2023 získala Gruzie status kandidátské země Evropské unie.