Jezero Bazaleti a legenda o zlaté kolébce

Jezero Bazaleti (gruzínsky ბაზალეთის ტბა) je malé sopečné jezero na náhorní plošině 5 km jižně od města Dušeti, asi 50–60 km severozápadně od Tbilisi. Pro Gruzínce je to víc než výletní koupaliště: na jeho dně prý leží zlatá kolébka s dítětem, u jeho břehů se v roce 1626 odehrála jedna z nejsmutnějších bitev gruzínských dějin a Ilja Čavčavadze o něm napsal báseň, kterou se tu učí ve škole.

Jezero bez přítoku a bez odtoku

Bazaleti leží ve výšce zhruba 880–900 m (zdroje se liší o pár desítek metrů) na Bazaletské plošině, mezi pahorky, které z něj dělají přirozenou mísu. Rozloha je 1,22 km², tedy zhruba jako pražská Hostivařská přehrada, a jezero je vulkanického původu. Nemá žádný viditelný přítok ani odtok; napájí ho déšť a minerální prameny ze dna, a podle gruzínských hydrologů musí mít podzemní odtok, který se dosud nepodařilo najít. S hloubkou je to zmatek: georgia.travel i gruzínský portál madloba uvádějí maximálně 7 m, starší encyklopedické údaje 30 m. Reálně je jezero mělké a v létě teplé, což je pro koupání dobře.

V lednu a únoru zamrzá úplně a místní na ledu bruslí a rybaří. Žijí tu kapři, parmy, plotice a chramula (místní druh kapra), v sovětských časech tu fungovalo rybí hospodářství a kapři se chovají dodnes. Vodě i bahnu ze dna se přisuzují léčivé účinky na kůži, klouby a revmatismus; v sovětské éře tu stálo sanatorium a bahenní koupele nabízí i dnešní resort.

Legenda o zlaté kolébce

Verze, kterou uslyšíte v Dušeti, zní takhle: na dně jezera leží kolébka z ryzího zlata a v ní spí dítě se zlatými vlasy. Jezero samotné vzniklo ze slz jeho matky, která na břehu plakala. Kdo kolébku vyzvedne, získá bohatství; kdo probudí dítě, získá víc.

Existuje i prozaičtější místní verze o studni, do které spadl býk a voda se rozlila do údolí, ale ta nikoho nikdy nezajímala. Pointa legendy totiž není v pokladu. Je v tom, kdo je ten spící. Na gruzínském venkově se vám dostane i výkladu, že jde o nenarozeného syna královny Tamar nebo o budoucího krále, který Gruzii zachrání, a právě tenhle motiv si vzal Čavčavadze.

Čavčavadze a báseň Bazaletské jezero

Ilja Čavčavadze, spisovatel, publicista a pozdější světec gruzínské církve, napsal báseň Bazaletis tba (Bazaletské jezero) v roce 1883. Je to krátký text, pár desítek veršů, a prakticky každý Gruzínec z něj umí aspoň začátek: na dně Bazaletského jezera je zlatá kolébka a kolem ní rajská zahrada, která nikdy nevadne. Pak přijde otázka, kdo je to dítě v kolébce. Jedni říkají, že je to Tamařin syn, kterého tam uložila sama královna; druzí, že ho tam položila zem sama a čeká na toho, kdo pro něj sestoupí. Báseň končí obrazem šťastlivce, který jednou dítě vynese na světlo, a národa, který ho přivítá.

Literární vědci (například práce publikované ve sbornících Ilijovy státní univerzity) čtou báseň jednoznačně: v osmdesátých letech 19. století, kdy Gruzie neměla vlastní stát, autokefální církev ani gruzínštinu ve školách, je spící dítě budoucnost národa a zlatá kolébka jeho uschovaná identita. Lidová legenda se tu mění v politický program. To je důvod, proč jezero, které by jinak bylo jen dalším koupalištěm u Tbilisi, znají děti po celé zemi. Pokud umíte trochu gruzínsky, báseň najdete v Národní parlamentní knihovně (nplg.gov.ge) zdarma online.

Bitva u Bazaleti (1626)

Druhý důvod, proč se jméno Bazaleti objevuje v každé gruzínské učebnici, je méně romantický. Na podzim 1626 se tu střetla dvě gruzínská vojska. Na jedné straně král Teimuraz I. s aragvským eristavim Zurabem a Iotamem Amilachvarim, na druhé Giorgi Saakadze, „Velký mouravi“, národní hrdina předchozích let, s mucharanským knížetem Kaichosrem, ksanským eristavim Iesem a oddíly z Imeretie a Samcche.

Saakadze předtím stál v čele povstání proti perské nadvládě a měl ambici sjednotit Kartli a Kachetii pod silnou centrální mocí; král i velká šlechta v tom viděli ohrožení. Šáh Abbás I. uměl rivalitu přiživit. Saakadzeho vojsko dorazilo zdaleka, ve špatném počasí a unavené. Podle kroniky se Saakadze sám zpočátku do boje nezapojil; na jeho koni vyjel jeho zbrojnoš Davit Gogorišvili, kterého Zurab Eristavi zabil, a demoralizovaní vojáci se rozutekli. Saakadze uprchl do Osmanské říše, kde byl v roce 1629 zavražděn.

Gruzínská encyklopedie bitvu shrnuje suše: sjednocení Gruzie se nezdařilo a feudální páni svou nezávislost uhájili. Pro Gruzínce je to symbol bratrovražedného sporu, ve kterém prohráli všichni; sám Teimuraz skončil o desítky let později v perském vězení. Na místě dnes žádný památník nestojí, pole bitvy jsou louky mezi jezerem a Dušeti.

Bazaleti dnes: resort, koupání, kemp

Od roku 2007 stojí na západním břehu hotelový komplex Bazaleti Lake, k němu časem přibyly chatky, glamping, bungalovy a pláž s lehátky. Jezero je přístupné i mimo hotel, veřejná část břehu je u vesnice Čanadirtkari a u silnice od Dušeti. Co se tu dá dělat:

Koupání: červen až září, voda je mělká a v červenci se ohřeje přes 22 °C. Dno je bahnité, s sebou boty do vody.
Lodičky a šlapadla: půjčovna u hotelu, orientačně 20–30 GEL za hodinu (7–10 EUR / 165–250 Kč).
Rybaření: kapr, parma. Pruty si půjčíte u hotelu nebo od místních; na povolení se zeptejte na recepci, pravidla se mění.
Cidrerie: v okolí se vyrábí jablečný cider a nabízejí se ochutnávky s jídlem, georgia.travel to uvádí jako jednu z místních zajímavostí. Stojí to za hodinu.
Procházka kolem jezera: obvod je asi 4,5 km, hodina volné chůze po polních cestách s výhledem na skalnatý útes Lorcoma na jihovýchodě.

Ceny ubytování: hotel Bazaleti Lake a Laguna Beach Club začínají orientačně na 80–90 USD za dvoulůžkový pokoj v sezóně, eko domky a glamping kolem 50–65 USD, kemp u břehu je nejlevnější a v létě bývá plný tbiliských rodin. O víkendech v červenci a srpnu se k jezeru sjíždí půlka Tbilisi; ve všední den je tu klid.

Můj názor: Bazaleti není místo, kam byste jeli z Česka kvůli jezeru. Je to místo, kde si odpočinete od Tbilisi, zaplavete si, dáte si na terase pstruha a kapra a pochopíte, proč o něm Gruzínci mluví s takovou něhou. Jeďte ve všední den, vezměte s sebou knížku a nechte si od kohokoli staršího převyprávět legendu. Každý ji říká trochu jinak.

Jak se k jezeru dostat

Autem z Tbilisi: 50–60 km po Gruzínské vojenské cestě (E117) směr Žinvali, před Dušeti odbočka na Bazaleti; 1–1,5 hodiny. Je to zároveň ideální zastávka cestou do Gudauri nebo na Kazbegi.
Marshrutkou: z Didube jezdí marshrutky do Dušeti, orientačně 5–7 GEL (2 EUR / 45–60 Kč), 1 hodina. Z Dušeti je to k jezeru 5 km, taxi 10–15 GEL nebo pěšky po silnici hodinu. Přímá marshrutka k jezeru jezdí nepravidelně a jen v létě; nespoléhejte na ni.
Taxi/Bolt z Tbilisi: orientačně 60–90 GEL (20–30 EUR / 500–750 Kč) jedním směrem.

Z Dušeti stojí za to před odjezdem projít staré centrum s dřevěnými balkony a zajít na trh; město bylo ve středověku sídlem aragvských eristavů a mělo mnohem větší význam než dnes. Odtud je to i 20 minut k pevnosti Ananuri na břehu přehrady Žinvali, kterou popisujeme ve zvláštním článku.

Dušeti: město, které jezero živí

Většina lidí Dušeti jen projede, a je to škoda. Město s přibližně 7 000 obyvateli leží na řece Dušetis chevi ve výšce kolem 900 m a od 17. století bylo sídlem aragvských eristavů, tedy právě toho rodu, který u Bazaleti v roce 1626 vyhrál. Dnes tu zůstala kamenná pevnost nad městem, dřevěné domy s prosklenými verandami podél hlavní ulice a páteční trh, kde seženete místní sýr, med a ovoce z Pšavie. Je to dobré místo na oběd před jezerem: chinkali a chačapuri tu stojí zhruba polovinu tbiliských cen a hospody vaří pro místní, ne pro turisty.

Kdy jet

Na koupání červenec a srpen, na klid a fotky září a začátek října, kdy jsou kopce kolem zlaté a hotely poloprázdné. Jaro je zelené, ale voda studená. V zimě je jezero zamrzlé a bílé; pokud jedete do Gudauri na lyže, zastávka na čaj u zamrzlého Bazaleti je hezké zpestření, ale resort funguje v omezeném režimu.

Časté otázky

Je jezero Bazaleti vhodné na koupání?

Ano, od června do září. Jezero je mělké (podle georgia.travel do 7 m), voda se v létě rychle ohřeje a u hotelu je upravená pláž s lehátky a půjčovnou šlapadel. Dno je bahnité, hodí se boty do vody. O letních víkendech je tu plno Tbilisanů, ve všední den klid.

O čem je legenda o zlaté kolébce?

Na dně jezera prý leží kolébka z ryzího zlata, ve které spí dítě se zlatými vlasy, a jezero vzniklo ze slz jeho matky. Ilja Čavčavadze z ní v roce 1883 udělal v básni Bazaletské jezero obraz spící budoucnosti Gruzie, kterou jednou někdo vynese na světlo. Proto jezero zná každý Gruzínec.

Co se stalo v bitvě u Bazaleti?

Na podzim 1626 tu král Teimuraz I. s aragvským eristavim Zurabem porazil vojsko Giorgiho Saakadzeho, který chtěl sjednotit Kartli a Kachetii pod silnou ústřední mocí. Saakadze uprchl do Osmanské říše, kde byl v roce 1629 zabit. Bitva je v gruzínských dějinách symbolem bratrovražedného sporu, na místě dnes památník nestojí.

Jak se k Bazaleti dostanu bez auta?

Marshrutkou z tbiliského Didube do Dušeti (orientačně 5–7 GEL, hodina) a odtud 5 km taxíkem za 10–15 GEL nebo hodinu pěšky. Taxi či Bolt přímo z Tbilisi vyjde orientačně na 60–90 GEL jedním směrem. Přímý spoj k jezeru jezdí jen nepravidelně v létě.