Ananuri a jezero Žinvali na Vojenské cestě

Ananuri je nejfotogeničtější zastávka na celé Vojenské gruzínské cestě: středověká pevnost s kostely, která stojí přímo nad tyrkysovou hladinou přehrady Žinvali. Leží asi 70 kilometrů severně od Tbilisi u silnice ke Kazbeku, vstup je zdarma a zastavit se tu dá cestou na sever za pouhých pár desítek minut. Je to jedna z nejsnáz dostupných památek v celé zemi.

Proč se u Ananuri zastavit

Ananuri je jedno z těch míst, které znáte z fotek dřív, než vůbec vyrazíte do Gruzie. Kamenné hradby s kruhovými věžemi, dva kostely s kupolemi a za nimi jasně tyrkysové jezero obklopené zalesněnými kopci. Když je hezky, barva vody je skoro nereálná a celý komplex se v ní zrcadlí. Není divu, že tady zastavuje snad každý zájezd i každý řidič maršrutky, který veze lidi ke Kazbeku.

Zároveň je Ananuri příjemně nenáročné. Nemusíte nikam šplhat, nekupujete lístek a projdete si ho v klidu za tři čtvrtě hodiny. Pro mě je to ideální první zastávka prvního dne na Vojenské cestě, kdy si člověk teprve zvyká na to, jak rychle se v Gruzii mění krajina z rozpálených nížin do zelených hor.

Historie: sídlo aragvijských knížat

Komplex vznikal hlavně v sedmnáctém století jako sídlo a pevnost aragvijských eristavů, tedy knížat, která ovládala údolí řeky Aragvi a strategicky důležitou cestu na sever. Ananuri byl klíčovým opěrným bodem, protože kdo držel tuhle soutěsku, kontroloval obchod i vojenské tažení mezi Gruzií a Kavkazem.

Dějiny pevnosti nejsou zrovna idylické. Aragvijská knížata vedla vleklé spory se sousedními ksanijskými eristavy a právě sem se ty konflikty často přenášely. V roce 1739 pevnost oblehl a vypálil Šanše z Ksani, přičemž při požáru zahynula řada obránců. Aragvijský rod byl nakonec vyvražděn, později se okolní rolníci vzbouřili i proti novým pánům a celá oblast se uklidnila až s příchodem ruské moci na konci osmnáctého století. Do devatenáctého století sloužil Ananuri jako pohraniční pevnost.

Právě tahle bouřlivá minulost dělá z Ananuri víc než jen hezkou kulisu. Když stojíte na hradbách a díváte se do soutěsky Aragvi, dochází vám, proč tady někdo postavil pevnost: úzké údolí byla jediná rozumná cesta na sever přes hory a kdo ji držel, měl v rukou obchod i vojenskou moc. Stejnou logiku ostatně sledovali i sovětští inženýři, když sem o tři sta let později umístili přehradu.

Co uvnitř uvidíte

Za hradbami stojí dva hlavní kostely. Ten větší a mladší je chrám Nanebevzetí Panny Marie, gruzínsky zvaný Ghvtaeba, dokončený roku 1689. Právě on je hlavní hvězdou: jeho jižní a severní fasáda jsou pokryté nádhernou kamennou řezbou. Najdete tu velký kříž s vinnou révou, která se vine vzhůru, dva draky a spoustu dalších detailů, jaké jinde v Gruzii tak zachovalé neuvidíte. Uvnitř se dochovaly zbytky fresek, které z velké části poškodil právě požár z roku 1739.

Té kamenné řezbě na severní fasádě věnujte pár minut zblízka. Velký kříž s vinnou révou je typický gruzínský motiv, který spojuje víru s vinařstvím, ale kolem něj najdete i mytologická zvířata, andělské postavy a geometrické ornamenty. Kameníci na tom pracovali s neuvěřitelnou pečlivostí a to, že se řezba za víc než tři sta let venku pod horským počasím tak dobře zachovala, je samo o sobě malý zázrak. Právě kvůli téhle fasádě se Ananuri často řadí mezi nejcennější ukázky pozdně středověké gruzínské architektury.

Menší a starší je kostel zvaný Mkurnali. Vedle nich se tyčí hranatá obranná věž Šeupovari, na kterou se dá vylézt po strmém dřevěném schodišti; shora je nejlepší výhled na jezero a hradby. Pěkné jsou i samotné kamenné curtiny s věžemi. Počítejte s tím, že do kostelů se vstupuje jako do fungujících pravoslavných chrámů, takže ženy by měly mít zahalená ramena a šátek na hlavě, muži dlouhé kalhoty; šátky bývají k zapůjčení u vchodu.

Jezero Žinvali: tyrkysová přehrada

To, co dělá z Ananuri takovou pohlednici, je až z velké části dílo dvacátého století. Přehrada Žinvali vznikla v osmdesátých letech zahrazením řeky Aragvi a slouží ke dvěma věcem: vyrábí vodní elektřinou proud a hlavně zásobuje pitnou vodou Tbilisi. Nádrž je dlouhá přes deset kilometrů a její voda má díky minerálům z hor tu charakteristickou tyrkysovou až smaragdovou barvu.

Barva a hladina se ale mění podle ročního období. Na jaře a v létě, když je nádrž plná, vypadá nejlépe. Na konci léta a na podzim voda někdy klesne a odhalí bahnité břehy a pahýly zatopeného lesa, takže tyrkysová idylka je pryč. Když plánujete cestu hlavně kvůli téhle fotce, mířte spíš na pozdní jaro nebo začátek léta. Koupat se v nádrži nesmí, protože je to zdroj pitné vody.

Se vznikem přehrady je spojený i kus smutku. Zatopení údolí znamenalo, že pod hladinou zmizely domy i pole místních vesnic a lidé se museli vystěhovat. Když voda hodně klesne, vynoří se občas zbytky starých staveb a stromů, což je zvláštní připomínka toho, že tahle idylická scenérie je z velké části umělá. Přehrada dnes patří mezi nejdůležitější vodní díla v zemi a bez ní by Tbilisi mělo s pitnou vodou problém.

Můj tip: většina lidí vyfotí jezero z parkoviště u silnice a jede dál. Vyplatí se ale projít za hradby a vylézt na věž Šeupovari. Teprve shora, s kostelními kupolemi v popředí a jezerem za nimi, pochopíte, proč je Ananuri asi nejfotografovanější místo celé Vojenské cesty.

Kdy je Ananuri nejhezčí

Nejlepší je pozdní jaro a začátek léta, řekněme květen a červen, kdy je nádrž plná, okolní kopce svěže zelené a tyrkysová barva vody nejsytější. Také začátek podzimu bývá krásný díky barvícímu se listí, ale právě na podzim voda v přehradě často klesne. Zima má svoje kouzlo se zasněženými horami a prázdným areálem, jen počítejte s tím, že silnice ke Kazbeku bývá po sněžení dočasně uzavřená a k Ananuri se přes ni jede.

Co se denní doby týče, ráno a pozdní odpoledne mají nejměkčí světlo a nejmenší nápor autobusů. Kolem poledne se u parkoviště tvoří tlačenice zájezdů z Tbilisi, takže pokud chcete klid, buďte tu buď brzy, nebo naopak k večeru. Fotografové ocení, že kostely stojí tak, aby na ně odpolední slunce svítilo zepředu a jezero za nimi bylo prosvícené.

Jak se k Ananuri dostat

Ananuri leží přímo u Vojenské gruzínské cesty, hlavní silnice ke Kazbeku, takže se sem jede úplně stejně jako do hor. Nejjednodušší je maršrutka z tbiliského nádraží Didube směr Stepancminda (Kazbegi). Jízdenka za celou trasu do Kazbegi stojí kolem 15 až 20 GEL (orientačně 125 až 170 Kč) a řidiče můžete poprosit, aby vás u Ananuri vysadil; zpátky pak chytíte další projíždějící maršrutku, ale počítejte s tím, že nemusí být volná místa.

Pohodlnější je sdílené nebo soukromé taxi, případně jednodenní zájezd z Tbilisi, který obvykle spojuje Ananuri, přehradu Žinvali a Kazbek do jednoho dne. Vlastní auto je ale nejlepší, protože u Ananuri je velké parkoviště a hned vedle vyhlídka na jezero. Z Tbilisi sem dojedete zhruba za hodinu a čtvrt, cesta vede přes Mcchetu.

Praktické informace a co spojit dohromady

Vstup do celého komplexu je zdarma a otevřeno bývá zhruba od 9:00 do 20:00, v praxi za hradby projdete kdykoliv přes den. Na prohlídku včetně výstupu na věž a obou kostelů si nechte 45 minut až hodinu. U parkoviště jsou stánky se suvenýry, medem, čurčchelou a rychlým občerstvením, takže se tu dá i najíst. Toalety jsou k dispozici a bývají zpoplatněné pár tetri, takže se hodí mít u sebe drobné.

Ananuri se skoro nikdy nenavštěvuje samostatně. Přirozeně se spojuje s dalšími zastávkami na Vojenské cestě: průsmykem Gudauri, obřím sovětským Pomníkem přátelství a hlavním cílem, kostelem Gergeti pod horou Kazbek u Stepancmindy. Pokud vyrážíte z Tbilisi na sever, dá se cestou přidat i stará církevní metropole Mccheta. Celý den ke Kazbeku a zpátky s několika zastávkami je jeden z nejlepších výletů, které v Gruzii uděláte.

Časté otázky

Platí se u Ananuri vstupné?

Ne, vstup do celého komplexu Ananuri je zdarma a nekupuje se žádná vstupenka. Volně přístupné jsou hradby, oba kostely i obranná věž. Otevřeno bývá přibližně od 9:00 do 20:00. Jediné, co může něco stát, je zapůjčení šátku u vchodu do kostela nebo suvenýry a občerstvení u parkoviště.

Jak se dostanu z Tbilisi k Ananuri?

Nejlevněji maršrutkou z nádraží Didube směr Kazbegi (Stepancminda), která u Ananuri zastaví; celá jízdenka do Kazbegi stojí kolem 15 až 20 GEL. Pohodlnější je taxi nebo jednodenní zájezd spojující Ananuri, přehradu Žinvali a Kazbek. Autem je to z Tbilisi zhruba 70 kilometrů, tedy asi hodina a čtvrt.

Proč má jezero Žinvali tyrkysovou barvu a dá se v něm koupat?

Tyrkysovou až smaragdovou barvu způsobují minerály splavené z okolních hor. Koupat se ale nesmí, protože nádrž slouží jako zdroj pitné vody pro Tbilisi. Barva navíc kolísá: nejkrásnější je na jaře a v létě při plné hladině, na podzim voda klesá a odhaluje bahnité břehy.

Kolik času si na Ananuri vyhradit?

Na samotnou prohlídku stačí 45 minut až hodina, včetně obou kostelů a výstupu na věž Šeupovari kvůli výhledu na jezero. Jako součást celodenního výletu ke Kazbeku je Ananuri ideální první nebo poslední zastávka. Kdo jen fotí od silnice, zvládne to za deset minut, ale to je škoda.