Divoká příroda a zvířata Gruzie

Na tak malou zemi má Gruzie neuvěřitelně pestrou přírodu: od subtropických lesů u Černého moře přes horské pralesy Kavkazu až po polopouště na východě. Žijí tu medvědi, vlci, kavkazští turi i vzácný levhart a mnoho z nich můžete zahlédnout v síti národních parků, které jdou navštívit i bez zkušeného průvodce.

Proč je Gruzie tak biologicky bohatá

Gruzie leží v takzvaném kavkazském „hotspotu" biodiverzity, jednom z nejbohatších a zároveň nejohroženějších koutů mírného pásu. Důvod je jednoduchý: na malé ploše se tu potkává obrovský rozsah nadmořských výšek, od hladiny moře po pětitisícovky, a k tomu vlhký západ i suchý východ. Roste tu přes čtyři tisíce druhů rostlin a řada z nich se nevyskytuje nikde jinde na světě.

Ta rozmanitost je i důsledek doby ledové. Kavkaz fungoval jako útočiště, kam se druhy stáhly, když jinde v Evropě byla tuhá zima, a mnohé tu přežily dodnes. Proto na jednom svahu narazíte na subtropický les s liánami a o pár set metrů výš na alpskou louku s kamzíky. Právě tahle mozaika dělá z Gruzie ráj pro každého, koho zajímá divoká příroda.

Šelmy: medvěd, vlk, rys a levhart

V gruzínských horách pořád žije hnědý medvěd. Není jich mnoho a jsou plaší, ale ve Svanetii, Tušetii nebo v Bordžomi-Charagauli na jejich stopy narazíte běžně. Setkání zblízka je vzácné – medvěd vás uslyší dřív, než ho uvidíte. Domácí je tu i vlk, rys ostrovid a v suchých oblastech šakal a hyena žíhaná.

Nejvzácnějším zvířetem země je levhart perský (kavkazský), kdysi považovaný za vyhynulého. Fotopasti ho v posledních dvou desetiletích několikrát zachytily na východě, hlavně v národním parku Vašlovani u ázerbájdžánské hranice. Jde o jedince, kteří sem občas zavítají z pohoří na jihu; stálá populace v Gruzii je nesmírně slabá. Že levhart vůbec existuje, je pro ochranáře malý zázrak.

Kavkazský tur a kopytníci

Symbolem gruzínské přírody je tur kavkazský, statná horská koza s mohutnými zahnutými rohy. Vyskytuje se ve dvou formách – tur západní a tur východní – a obě jsou endemické, tedy žijí jen v pohoří Kavkazu. Uvidíte je vysoko nad hranicí lesa, kde se pasou na strmých svazích; nejsnáz v Lagodechi nebo v okolí Kazbeku. K nim se v horách přidávají kamzíci, jeleni, srnci a divoká prasata.

Úplně jiný svět je suchý východ. V polopoušti Vašlovani žije gazela perská (goitrovaná), stádové kopytníky přizpůsobené vyprahlé krajině s roklemi a řídkými lesíky. Je to nejméně „kavkazská" část Gruzie – spíš připomíná step střední Asie – a právě proto sem jezdí milovníci přírody za něčím, co jinde v zemi neuvidí.

Ptáci a dravci

Pro ornitology je Gruzie malý poklad. Ve velehorách hnízdí tetřívek kavkazský a orebice horská, nad hřebeny krouží orlosup bradatý, sup bělohlavý i orel skalní. Kdo má štěstí, zahlédne i drobného pěvce hýla velkého, který žije jen vysoko v horách.

Největší ptačí podívanou ale nabízí podzim u pobřeží v Batumi. Tudy vede jedna z hlavních migračních tras dravců mezi Evropou a Afrikou a nad městem se každý podzim přeženou statisíce dravců, v silných letech i přes milion. Dobrovolníci z projektu Batumi Raptor Count je z kopců počítají a kdokoli se může přijít podívat, jak nad hlavou plují nekonečné proudy káňat, včelojedů a orlů.

Národní parky, které stojí za návštěvu

Gruzie má hustou síť chráněných území a většina je otevřená návštěvníkům. Lagodechi na severovýchodě je nejstarší – vzniklo už v roce 1912 a je vlastně nejstarší rezervací celého Kavkazu. Vedou tudy značené treky k vodopádům a vysokohorským jezerům a je to skvělé místo na pozorování turů a medvědích stop.

Bordžomi-Charagauli patří k největším národním parkům Evropy, s vícedenními trasami a horskými chatami. Vašlovani na východě je naopak polopoušť s gazelami a šancí na levharta. Za zmínku stojí i Tušetie a Kazbegi ve velehorách nebo Mtirala a Kolcheti u Černého moře, kde roste vlhký subtropický les. Většina parků má návštěvnické centrum, kde vám poradí trasy a v případě zájmu seženou průvodce.

Rostliny: od subtropů po alpské louky

Divoká příroda Gruzie není jen o zvířatech. Na západě u Černého moře roste vlhký kolchidský les, pozůstatek dávné vegetace z doby před ledovými dobami, s liánami, zimostrázem a stromy obalenými mechem. Je to skoro pralesní atmosféra, kterou zažijete třeba v národním parku Mtirala u Batumi, jednom z nejdeštivějších míst celého regionu.

Ve vyšších polohách kvetou v červnu a červenci alpské louky plné rododendronů, kavkazských zvonků a lilií. Mnoho zdejších rostlin je endemických, tedy roste jen tady. Na suchém východě v okolí Vašlovani naopak najdete pistáciové a jalovcové řídkolesy, které připomínají spíš Blízký východ než Kavkaz. Právě ta pestrost stanovišť je důvod, proč Gruzie hostí tak bohatou faunu.

Černé moře, řeky a mokřady

Příroda Gruzie nekončí v horách. Na západě lemuje zemi Černé moře a při pobřeží leží Kolchidská nížina s rozsáhlými mokřady, které jsou zapsané na seznamu mezinárodně významných mokřadů. Chráněné území Kolcheti u města Poti hostí spoustu vodního ptactva a je důležitou zastávkou na tažné cestě. Na jaře a na podzim se tu dají pozorovat volavky, kormoráni i vzácnější druhy bahňáků.

Horské řeky jsou domovem pstruhů a v jezerech Džavachetské plošiny se zastavují stěhovaví ptáci. Kdo má rád klidnější přírodu než velehory, může vyrazit právě sem, do mírné krajiny jezer a mokřadů, kde je hlavní atrakcí ticho, voda a ptačí křik. Je to úplně jiná tvář Gruzie, na kterou většina návštěvníků vůbec nenarazí.

Upřímně: velké šelmy na výletě skoro jistě neuvidíte a je to tak správně. Co ale uvidíte, jsou stopy, trus, vyhrabaná hnízda a večerní přílet dravců. Vezměte si dalekohled, buďte potichu a přizpůsobte se ránu a podvečeru, kdy jsou zvířata aktivní. Ta trpělivost se vyplatí víc než jakýkoli zoologický park.

Ohrožení a ochrana přírody

Gruzínská příroda čelí podobným tlakům jako jinde ve světě. Pytláctví, nadměrná pastva a kácení lesa v minulosti výrazně srazily počty velkých savců a levhart málem zmizel úplně. Řadu zvířat najdete v gruzínském Červeném seznamu ohrožených druhů – patří sem právě levhart, gazela i některé druhy dravců. V devadesátých letech, kdy se rozpadala ekonomika, lidé lovili často z nouze a příroda tím hodně utrpěla.

Poslední dvě desetiletí ale přinesla obrat k lepšímu. Rozšířila se síť národních parků, vznikla profesionální strážní služba a mezinárodní organizace pomáhají s monitoringem šelem pomocí fotopastí. Do Vašlovani se vrátily gazely, populace turů se v chráněných územích stabilizovaly. Když si koupíte vstupenku do parku a najmete místního průvodce, přímo přispíváte k tomu, aby ochrana dávala i ekonomický smysl.

Kdy a jak zvířata pozorovat

Nejlepší je jaro a podzim. Na jaře jsou zvířata aktivní a hory plné ptáků, na podzim vrcholí migrace dravců u Batumi a turi sestupují níž. V létě je ve vysokých polohách nejlíp vidět kopytníky, protože se drží nad hranicí lesa. Vždy počítejte s časným ránem a podvečerem – přes poledne se většina zvěře ukryje.

Chovejte se ohleduplně: krmit divoká zvířata se nemá, k hnízdům se nepřibližujte a odpadky si odneste. V národních parcích platí, že se pohybujete po značených cestách a přespáváte v určených místech nebo chatách. Pokud chcete mít reálnou šanci vidět víc, najměte si místního průvodce – ví, kudy chodí turi a kde v posledních týdnech někdo zahlédl medvěda.

Pastevci, ovčácké psi a divočina vedle sebe

Divoká příroda v Gruzii nežije v izolaci, ale hned vedle lidí a jejich stád. Ve vysokých horách se dodnes provozuje pastevectví: na jaře ženou pastevci ovce a krávy nahoru na letní pastviny a na podzim je stahují dolů. Právě tahle tradice udržuje alpské louky otevřené a pestré. Když jdete po hřebeni, snadno narazíte na tábor pastevců, kteří vás nejspíš pozvou na čaj.

Stáda ale hlídají mohutní gruzínští ovčáčtí psi (kavkazský pastevecký pes, místně nazývaný nagazi), kteří berou svou práci nesmírně vážně. Pokud se přiblížíte ke stádu, je dobré psy nedráždit, obejít je obloukem a nedívat se jim upřeně do očí. Setkání s vlkem je pro vás nepravděpodobné, ale právě kvůli vlkům a medvědům jsou psi tak ostražití. Je to malá ukázka toho, jak tu člověk a divočina po staletí koexistují.

Časté otázky

Jaká zvířata žijí v Gruzii?

V horách žijí hnědí medvědi, vlci, rysi, kamzíci a endemičtí turi kavkazští s mohutnými rohy. Na suchém východě v polopoušti Vašlovani se drží gazely, šakali a hyeny. Vzácně sem zavítá i levhart perský. Bohaté je i ptactvo – orlosupi, supi, orli a v horách tetřívek kavkazský.

Dá se v Gruzii vidět levhart?

Prakticky ne. Levhart perský je v Gruzii nesmírně vzácný a fotopasti ho zachytily jen několikrát, hlavně v národním parku Vašlovani na východě. Stálá populace tu prakticky neexistuje, jde spíš o zatoulané jedince z pohoří na jihu. Že vůbec existuje, je pro ochranáře úspěch, ale běžný návštěvník ho neuvidí.

Kde nejlíp pozorovat divokou přírodu?

Pro velehorská zvířata je ideální Lagodechi nebo okolí Kazbeku, kde se pasou turi. Za gazelami a suchou polopouští vyrazte do Vašlovani. Milovníci ptáků by neměli vynechat Batumi na podzim, kde nad pobřežím migrují statisíce dravců. Skvělá je i síť tras v Bordžomi-Charagauli.

Je bezpečné chodit tam, kde žijí medvědi?

Ano, při běžné opatrnosti. Hnědí medvědi v Gruzii jsou plaší a lidem se vyhýbají. Choďte po značených cestách, dělejte hluk, nenechávejte v táboře jídlo a k mláďatům se nikdy nepřibližujte. Setkání zblízka je vzácné – medvěd vás obvykle uslyší dřív, než ho vůbec zahlédnete.