Objev Gruzie

Nezávislý český průvodce po Gruzii — Tbilisi, hory, víno a moře

Regiony

Národní park Borjomi-Charagauli: treky a příroda

Národní park Borjomi-Charagauli: 12 stezek, vícedenní treky zdarma, registrace ve visitor centru, přístřešky, doprava z Tbilisi i nejlepší čas na návštěvu.

Zalesněné hřebeny národního parku Borjomi-Charagauli nad obcí Atskuri
Foto: Pavelmarek100 / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Národní park Borjomi-Charagauli je jeden z největších chráněných lesních celků v Evropě, rozkládá se na více než 85 000 hektarech v jižní Gruzii mezi lázeňským Borjomi a městečkem Charagauli. Vstup i vícedenní treky jsou zdarma, jen se musíte před túrou zaregistrovat ve visitor centru; nejde tedy o žádnou drahou atrakci, ale o skutečnou divočinu s medvědy, jeleny a stezkami dlouhými desítky kilometrů.

Když Čech uslyší Gruzie a hory, představí si Kazbek nebo Svanetii. Borjomi-Charagauli je něco jiného: hluboký smíšený les, mlžané hřebeny, ticho a skoro žádní lidé. Nejsou tu ledovce ani selfie davy, jen značené biliki (stezky), horské přístřešky a spousta prostoru, kam se člověk může na pár dní ztratit.

Co národní park je a proč vznikl

Park byl založený v roce 1995 a slavnostně otevřený v roce 2001 s výraznou podporou Německa a organizace WWF; patřil k prvním velkým chráněným územím nezávislé Gruzie budovaným podle západních standardů. Chrání pásmo od zhruba 800 metrů v údolích až po vrcholy přes 2 600 metrů, takže během jednoho treku projdete od dubových a bukových lesů přes jehličnany až po subalpínské louky.

Žije tu opravdová fauna: medvěd hnědý, rys, srnec, jelen, kamzík a dravci jako orel skalní. Potkat velkou zvěř je vzácné, protože se lidem vyhýbá, ale stopy, trus a otisky v blátě uvidíte běžně. Právě tahle nedotčenost dělá z parku výjimečné místo. Není to naaranžovaná stezka pro turisty, je to živý les, ve kterém jste hostem.

Stezky: od půldenní procházky po několikadenní trek

Park nabízí 12 oficiálních značených tras různé délky a náročnosti. Dvě z nich jsou vícedenní a tvoří páteř parku:

  • Stezka svatého Ondřeje (St. Andrew Trail) je nejdelší a nejnáročnější, měří kolem 54 km a ujde se za 3 až 4 dny. Vede hlubokými lesy parku přes hřebeny a přístřešky a je to trek pro zkušenější a dobře vybavené.
  • Stezka Nikoloze Romanova je asi 43 km dlouhá, zvládne se za 3 dny a část se dá jet i na koni. Začíná v údolí řeky Likani, stoupá přes masiv Lomismta a končí u strážní stanice Marelisi.

Obě delší trasy míjejí horský přístřešek Sakhvlari, který slouží jako společný nocleh na trase číslo 1 i 2. Kromě nich existuje řada kratších okruhů na půl dne až den, které vyjdete přímo od visitor centra v Borjomi nebo od stanice Likani a hodí se, když nemáte na vícedenní výpravu čas ani vybavení.

Nepodceňte počasí. Ve výšce nad 2 000 metrů se i v létě může strhnout mlha nebo studený déšť během půl hodiny a viditelnost spadne na pár metrů. Vezměte si nepromokavou bundu, vrstvy a nabitý telefon s offline mapou. V lese signál nechytíte a na značení se ne vždy dá spolehnout stoprocentně.

Kratší okruhy pro ty, kdo nemají na vícedenní trek

Ne každý si troufne na tři dny v lese s batohem a stanem, a to je v pohodě. Přímo od visitor centra v Borjomi a od stanice Likani vedou kratší značené okruhy na půl dne až celý den, na které stačí dobré boty, voda a svačina. Vystoupáte lesem na vyhlídkové hřebeny, odkud je vidět údolí Mtkvari a hřebeny Malého Kavkazu, a stihnete se do večera vrátit do města na chačapuri.

Tyhle nižší trasy vedou hlavně dubovými a bukovými lesy, které jsou nejhezčí na přelomu září a října, když listí žloutne a rezaví. Převýšení bývá pár set metrů, takže je zvládne i běžně zdatný turista bez horských zkušeností. Registrace ve visitor centru platí i pro ně, i když jdete jen na pár hodin; personál vám poradí, který okruh sedne vaší kondici a času.

Co v lese roste a žije

Park chrání jedno z nejzachovalejších lesních území regionu. Ve spodních polohách rostou duby, buky a habry, výš je střídají jehličnany, hlavně smrky a jedle, a nad hranicí lesa se otevírají subalpínské louky plné květin, které na začátku léta doslova hoří barvami. Právě to rozpětí od 800 do přes 2 600 metrů dělá z jednoho treku výlet přes několik úplně jiných světů.

Kromě medvěda, rysa a kamzíka tu žije spousta ptáků včetně dravců, a v tichých ranních hodinách na loukách zahlédnete srnce nebo jelena. Neberte to jako zoo; velká zvěř je plachá a většinu času ji nespatříte. O to silnější je pocit, když v blátě u potoka najdete čerstvou medvědí stopu a dojde vám, že v tomhle lese nejste sami.

Registrace, přístřešky a vybavení

Než vyrazíte na jakoukoli stezku, musíte se zaregistrovat ve visitor centru národního parku. Hlavní je v Borjomi na adrese Meskheti 23, druhé v Charagauli na King Solomon 17. Personál mluví několika jazyky, dá vám aktuální informace o stavu tras, počasí a zvěři a vydá povolení. Samotné povolení je zdarma a můžete si ho vzít na jeden den i na několik dní, pokud jdete na vícedenní trek.

Zdarma je vstup i registrace, ale za nocleh v horském přístřešku nebo za stan na oficiálním tábořišti se platí. Přístřešky jsou jednoduché dřevěné boudy s palandami, bez elektřiny a tekoucí vody, počítejte s tím. Ve visitor centru si můžete půjčit spacák nebo stan, když nemáte vlastní. Doporučuji zavolat předem na správu parku (+995 591 887 444) a ověřit si obsazenost přístřešků a stav stezek, hlavně mimo hlavní sezonu.

Jak se do parku dostat

Nejsnazší brána do parku je Borjomi, kam z tbiliského nádraží Didube jede maršrutka za 15 GEL zhruba 2 až 2,5 hodiny. Visitor centrum je ve městě pěšky dostupné a odtud vyrazíte na kratší okruhy nebo se domluvíte na dopravě k nástupu delších tras. Druhý vstup je od Charagauli na severní straně, kam se dá dojet vlakem nebo maršrutkou z Kutaisi či Tbilisi; hodí se, když chcete park projít napříč a vyjít na opačné straně.

Praktická poznámka k penězům a zásobám: v Borjomi i Charagauli nakoupíte jídlo, plyn do vařiče a základní vybavení, ale v samotném lese už není kde cokoli koupit ani dobít telefon. Vodu z horských potoků místní běžně pijí, přesto se vyplatí ji přefiltrovat nebo převařit, hlavně níž, kde se pasou stáda. Hotovost si vezměte dopředu, protože kartu u nástupů tras ani v přístřešcích nepoužijete.

Auto se hodí k nástupním bodům stezek, ale samotné treky jsou pěší, hluboko v lese žádné silnice nevedou. Nástupy k některým trasám, třeba přes Likani nebo Marelisi, jsou od hlavních center kus cesty, takže se často řeší místním řidičem nebo taxíkem, na kterém se domluvíte přes visitor centrum.

Kdy do parku jet

Sezona na vícedenní treky je zhruba od června do září, kdy jsou vyšší partie bez sněhu a přístřešky v provozu. Ideální je konec června, červenec a srpen; v září už můžou přijít první chladné noci a mlhy. Na jaře a na podzim se dají chodit kratší nižší okruhy kolem Borjomi, ale vyšší hřebeny bývají ještě nebo už zasněžené a část přístřešků je zavřená.

V zimě park nabízí spíš procházky na sněžnicích v nižších polohách a vícedenní treky nejsou reálné. Aktuální stav jednotlivých tras se mění podle počasí i po případných sesuvech, takže poslední slovo má vždycky visitor centrum, ne článek na internetu ani stará mapa.

Pro koho to je a pro koho ne

Buďme féroví. Borjomi-Charagauli není místo, kam si odskočíte na hodinku vyfotit vodopád. Je to les na celý den nebo na víc dní, kde si vodu a jídlo nesete s sebou a kde platí, že komfort tu nehledejte. Odměnou je samota, jakou v evropských horách skoro nezažijete, a pocit, že jste opravdu v divočině, ne v turistickém parku.

Kdo chce v Gruzii hlavně vinařství, města a pohodlné výlety, ten park bez výčitek vynechá. Ale kdo rád chodí, unese batoh a nevadí mu spát v jednoduché boudě, najde tady jeden z nejhezčích a nejklidnějších treků v celé zemi. A skoro zadarmo, což se dnes o horách jinde říct nedá.

Časté otázky

Kolik stojí vstup do národního parku Borjomi-Charagauli?

Vstup i registrace jsou zdarma. Platí se jen za nocleh v horském přístřešku nebo za stan na oficiálním tábořišti a případně za půjčení vybavení. Před túrou se musíte zaregistrovat ve visitor centru v Borjomi nebo Charagauli, kde dostanete zdarma povolení na jeden nebo více dní podle délky treku.

Jak dlouhé jsou treky v parku Borjomi-Charagauli?

Park má 12 značených tras od půldenních okruhů po vícedenní treky. Nejdelší je stezka svatého Ondřeje, kolem 54 km na 3 až 4 dny, nejnáročnější v parku. Stezka Nikoloze Romanova měří asi 43 km na 3 dny a část se dá jet na koni. Kratší okruhy vyjdete přímo od visitor centra v Borjomi.

Musím se před túrou registrovat?

Ano. Před vstupem na kteroukoli stezku je registrace ve visitor centru národního parku povinná, hlavní je v Borjomi (Meskheti 23), druhé v Charagauli (King Solomon 17). Personál mluví několika jazyky, dá vám povolení zdarma a aktuální informace o stavu tras, počasí a přístřešcích. Doporučuje se předem zavolat na +995 591 887 444.

Jsou v parku medvědi a je to nebezpečné?

Ano, žije tu medvěd hnědý, rys i další velká zvěř, ale setkání je vzácné, protože se lidem vyhýbají. Uvidíte spíš stopy a trus než samotné zvíře. Držte se stezek, jídlo v přístřešcích uklízejte a nenechávejte odpadky. Pro běžného turistu, který se chová rozumně, park nebezpečný není.

Související články