Betania a Kojori: kláštery a hrady u Tbilisi

Betania a Kojori jsou dva výlety jižně od Tbilisi, které se vejdou do jednoho dne a přitom vás dostanou z města do lesů, na vyhlídkové skály a před fresku královny Tamary starou přes 800 let. Betania je činný klášter zlatého věku ukrytý v údolí říčky Vere, Kojori je vesnice ve výšce kolem 1 350 metrů s troskami hradu na sopečném ostrohu.

Obě místa spojuje jméno Tamary a obě jsou od centra Tbilisi vzdálená jen zhruba 16 až 20 kilometrů. Přesto je většina návštěvníků Gruzie mine, protože míří rovnou do Mcchety nebo Kazbegi. Škoda. Tady je návod, co uvidíte, jak se tam dostanete a jak si den poskládat.

Betania: freska Tamary z roku 1207

Klášter Betania (jméno odkazuje na biblickou Betánii) postavili na přelomu 11. a 12. století, v době, kterou Gruzínci nazývají zlatým věkem. Hlavní kostel Narození Panny Marie je klasická gruzínská křížová stavba s kupolí a hlavně s nástěnnými malbami datovanými do roku 1207. Na severní stěně je skupinový portrét tří panovníků: královny Tamary, jejího otce Giorgiho III. a jejího syna Lašy-Giorgiho. Je to jedno z mála vyobrazení Tamary, které vzniklo za jejího života nebo krátce po něm, ne pozdější idealizovaná ikona.

Zajímavý je i příběh znovuobjevení. Klášter byl po staletí opuštěný a chátral, dokud v 40. letech 19. století fresky neodkryl a nezdokumentoval kníže Grigorij Gagarin. Dnes je Betania opět fungující mužský klášter, takže se chovejte podle toho: zahalená ramena a kolena, ženy šátek přes vlasy, žádné hlasité focení uvnitř během bohoslužby. Vstup je zdarma, ocení se příspěvek do pokladničky.

Za pozornost stojí i samotná stavba, ne jen malby. Betania je učebnicová ukázka gruzínské architektury zlatého věku: kompaktní křížová dispozice s vysokou kupolí, fasáda členěná slepými arkádami a jemně tesaným kamenným dekorem kolem oken. Je to menší a intimnější stavba než katedrály v Mcchetě, a právě to jí sluší. V zalesněném údolí, kde slyšíte hlavně potok a ptáky, působí spíš jako ukryté poutní místo než jako reprezentativní chrám. Kdo viděl víc gruzínských kostelů, ocení, jak čistě je tady ta klasická podoba provedená.

Kojori a hrad na sopečné skále

Kojori je horská obec asi 18 kilometrů jižně od Tbilisi, historicky letní útočiště měšťanů před dusnem v kotlině. Nad vesnicí se tyčí zřícenina hradu, kterému se říká Kojorská pevnost, ale také Azeula nebo Agarani podle kopce, na němž stojí. Jádro je z 11. století a dnes jsou to spíš dramatické trosky na skalním suku sopečného původu než hrad se střechou. Z vrcholu, který leží kolem 1 350 metrů, je rozhled až k roklím řek Algeti a Chrami a za dobré viditelnosti i k horám na arménské hranici.

Hrad má i těžší historii. Podle kronik na Kojori pobývala právě královna Tamar, prý tu strávila víc než půl roku, když si léčila zdraví. O sedm století později, v únoru 1921, se ve výšinách kolem Kojori a Tabachmely tvrdě bojovalo při vpádu Rudé armády. Tbilisi tehdy bránili mladí kadeti-junkeři, z nichž řada padla. Na jejich památku tu v 90. letech vztyčili pomník. Když stojíte na hradbách, ty dvě vrstvy dějin, středověká a moderní, leží nad sebou na stejném kopci.

Kojori ale není jen hrad. Vesnice na náhorní plošině sloužila Tbiliským po generace jako letní úniková stanice před dusnem v kotlině; kvůli čistému vzduchu tu ve 20. století fungovaly i léčebné ozdravovny. Z plošiny je za jasného dne rozhled na jezera Lisi a Kus Tba (Želví jezero), na saguramský hřeben i na vzdálený Velký Kavkaz. I dnes sem Tbiliští jezdí v horkých měsících na oběd a na procházku, takže o víkendu v létě čekejte víc lidí než ve všední den.

Můj tip na pořadí: začněte Betanií dopoledne, kdy je v údolí chládek a světlo dopadá do kostela, a Kojori si nechte na pozdní odpoledne kvůli výhledům a měkčímu slunci na hradbách. Opačně vám na freskách bude vadit protisvětlo.

Jak se tam dostat z Tbilisi

Kojori je snadné, Betania potřebuje trochu vůle.

Na Kojori jede běžný městský autobus od květinového trhu Kolmeurneoba nedaleko náměstí Svobody. Cesta trvá kolem půl hodiny a stojí pár tetri jako každá jízda MHD v Tbilisi. Od zastávky v obci k pevnosti je to ještě asi 1,5 kilometru pěšky do kopce. Kdo jede autem, dojede prakticky pod skálu.

Na Betanii se z hlavní silnice u Kojori odbočuje a pokračuje se zhruba 8 kilometrů lesní cestou. Ta poslední část je nezpevněná a po dešti rozbahněná, takže se hodí auto s vyšším podvozkem nebo pohonem všech kol. Veřejná doprava sem nejezdí. Kdo nemá vlastní vůz, obvykle si bere řidiče nebo jednodenní výlet.

Kolik to stojí a jak dlouho počítat

Samotné vstupy jsou zdarma, platíte hlavně za dopravu. Jednodenní výlet s řidičem, který obě místa spojí, vyjde orientačně na 20 až 40 USD (asi 55 až 110 GEL / 450 až 900 Kč) podle počtu lidí ve voze a délky. Celý okruh z Tbilisi a zpět, s procházkou k pevnosti i cestou k Betanii, zabere klidně 8 až 10 hodin, když to neuháníte. Taxíkem přes aplikaci (Bolt) se dá dojet ke Kojori levně, ale na rozbitou cestu k Betanii vám řidič běžného taxi nemusí chtít jet.

Túra z Kojori do Tbilisi a další cíle poblíž

Jestli máte rádi chůzi, Kojori se dá s Tbilisi spojit pěšky, a je to jedna z nejoblíbenějších denních túr u hlavního města. Klasická trasa začíná u pevnosti, projde vesnicí a vystoupá ke klášteru Udzo (kostel svatého Jiří; jméno pochází ze slova „bezdětný", podle legendy o muži, který si u svatého Jiří vyprosil dítě). Odtud vede stezka na východ a klesá zhruba 900 metrů převýšení na dalších asi 8,5 kilometru, až vyústí na okraji Tbilisi u Mtacmindy, Vake nebo Sololaki. Celá túra zabere kolem 4 až 5 hodin a jde se převážně z kopce, takže je vděčná i pro méně trénované.

Poblíž je i klášter Kabeni ze 14. století s vodopádem; oblíbený okruh spojující Kojorskou pevnost, Kabeni a vodopád měří kolem 11 kilometrů. Kdo chce z jižního okolí Tbilisi vytěžit maximum, může Betanii, Kojori a jednu z těchto túr rozložit do dvou dní a přespat přímo v Kojori.

Co si vzít a na co si dát pozor

Kojori leží výš než Tbilisi, takže je tu i v létě o pár stupňů chladněji a počasí se mění rychleji. Vezměte si vrstvu navíc a pořádné boty, protože k pevnosti i kolem Betanie se chodí po kamení a hlíně, ne po chodníku. Na klášter myslete na oblečení přes ramena a kolena; u vstupu bývají šátky k zapůjčení, ale spoléhat se na to nedá. Vody a něco k jídlu si vezměte s sebou, u Betanie není obchod a v Kojori je nabídka omezená.

Pro koho to je a pro koho ne

Betania potěší hlavně toho, koho zajímá gruzínské středověké malířství a klid poutního místa; není to velkolepá architektura typu Světicchoveli, ale intimní kostel v lese s výjimečnou freskou. Kojori zas ocení milovníci výhledů a ruin, kterým nevadí kus chůze do kopce. Kdo čeká upravený hrad s prohlídkovým okruhem a kavárnou, bude zklamaný. Je to spíš procházka dějinami pod širým nebem než klasická památka se vstupenkou.

Kdy Betanii a Kojori navštívit

Nejlepší jsou jaro a začátek podzimu. V květnu a červnu je údolí kolem Betanie sytě zelené a k procházce po lese je příjemné chladno; září a začátek října zas nabídnou čistý vzduch a daleké výhledy z Kojori bez letního oparu. Léto tu není špatné, díky nadmořské výšce je Kojori snesitelnější než rozpálené Tbilisi, ale o víkendech sem míří davy měšťanů. V zimě je zajímavý hlavně sníh na hradbách, jen si pohlídejte sjízdnost lesní cesty k Betanii, která po dešti nebo tání rychle rozbahní. Ať přijedete kdykoli, vyjeďte brzy ráno; obě místa jsou nejhezčí, dokud je světlo měkké a lidí málo.

Časté otázky

Dají se Betania a Kojori stihnout za jeden den?

Ano, a je to nejrozumnější způsob, jak je spojit. Obě místa leží jižně od Tbilisi jen pár kilometrů od sebe, takže s vlastním autem nebo řidičem zvládnete klášter i pevnost pohodlně během 8 až 10 hodin. Bez auta je kombinace složitější, protože k Betanii nejede veřejná doprava a musíte si zajistit odvoz.

Jak se dostanu na Betanii bez auta?

Nejjednodušší je najmout si řidiče nebo koupit jednodenní výlet, protože posledních zhruba 8 kilometrů od hlavní silnice u Kojori vede nezpevněná lesní cesta a veřejná doprava tudy nejezdí. Taxi přes aplikaci vás doveze ke Kojori levně, ale na rozbitou cestu k Betanii řidič běžného vozu často odmítne jet.

Je vstup do kláštera Betania placený?

Ne, vstup je zdarma, uvítá se dobrovolný příspěvek do pokladny. Betania je ale činný mužský klášter, takže platí pravidla oblékání: zahalená ramena a kolena, ženy šátek přes vlasy. Během bohoslužby se uvnitř nefotí. Otevřeno bývá přes den, mniši ale mohou mít vlastní řád, počítejte s tím.

Co je vlastně vidět na Kojorské pevnosti?

Především trosky hradu z 11. století na sopečné skále a daleké výhledy k roklím Algeti a Chrami. Hrad není zrekonstruovaný, chodíte mezi kamennými zbytky hradeb bez zábradlí a informačních tabulí. Za návštěvu ho dělá poloha a příběh: pobyt královny Tamary i bitva o Tbilisi z roku 1921, které tu připomíná pomník kadetům.