Shio-Mgvime: jeskynní klášter u Mcchety

Shio-Mgvime je jeskynní klášter zaříznutý do vápencového kaňonu asi 9 kilometrů západně od Mcchety a zhruba 30 kilometrů od Tbilisi. Založil ho v 6. století poustevník Šio, jeden ze třinácti asyrských otců, a jméno kláštera doslova znamená Šioova jeskyně. Přijedete sem kvůli nejstaršímu kostelu z 6. století, kvůli desítkám mnišských jeskyní ve skalách a kvůli holé měsíční krajině, která se sem k Mcchetě vůbec nehodí, a právě proto působí tak silně.

Mnoho lidí Mcchetu odbude Světicchovelim a Džvari a jede dál. Kdo si přidá těch pár kilometrů do bočního kaňonu, dostane úplně jiný typ místa: ne slavnou katedrálu s davy, ale tichý klášter, kam vede jediná klikatá silnice a kde je většinou skoro prázdno. Tady je, co uvidíte a jak se tam dostat.

Světec, jeskyně a počátek kláštera

Šio přišel do Gruzie v 6. století jako jeden ze skupiny mnichů, kterým se říká třináct asyrských (syrských) otců a kteří tu šířili a upevňovali křesťanství. Poslední léta života strávil jako poustevník v hluboké jeskyni severně od Mcchety, a právě po něm dostalo místo jméno Šiomgvime. Kolem jeho poustevny postupně vyrostla mnišská komunita a z ní klášter, který patří k nejstarším v zemi.

Nejsou to jen legendy vytesané do kamene. Ve skalních stěnách nad klášterem i podél přístupové cesty dodnes uvidíte vytesané jeskyně, kde mniši žili. Za klášterem jich prý je přes sto a v dobách nájezdů sloužily jako úkryt. Ta představa, kdy si prohlížíte úhledné kostely dole a nad sebou máte skálu provrtanou celami, dává Shio-Mgvime úplně jiný rozměr než běžnému klášteru na návrší.

Co si uvnitř prohlédnout

Nejstarší a nejcennější stavba je kostel svatého Jana Křtitele, prostá křížová stavba z doby kolem 560 až 580, tedy z prvních desetiletí kláštera. Je záměrně strohý, žádné zdobení, a právě ta přísnost je na něm nejsilnější.

Druhá dominanta je Horní kostel (Zemo Eklesia), zasvěcený Panně Marii. Postavili ho na přelomu 12. století z vůle krále Davida IV., zvaného Davida Stavitele. Původně to byla kupolová stavba, kterou ale zničily pozdější nájezdy, a v roce 1678 byla obnovena jako bazilika, v podobě, kterou vidíte dnes. Právě David Stavitel v roce 1123 udělal z kláštera královskou državu a dal mu pevný řeholní řád, čímž Shio-Mgvime pozvedl mezi nejvýznamnější duchovní centra země.

Srdcem celého místa je ale jeskyně samotného Šia, kde světec podle tradice dožil a kde je pohřben. Je to malý, tmavý prostor, nic okázalého, a právě proto na věřící i na obyčejné návštěvníky působí. Poutníci sem chodí právě kvůli němu, ne kvůli velikosti kostelů. Když projdete z rozpáleného kaňonu do chladu té skalní cely, pochopíte, proč si Šio pro svá poslední léta vybral zrovna tohle místo: ticho a odstup od světa tu jsou skoro hmatatelné i patnáct set let po něm.

Klášter prošel těžkými časy. Nejtvrději ho zasáhly perské vpády v 17. století za šáha Abbáse, kdy byla řada gruzínských klášterů vypleněna, a znovu byl důkladně přestavěn až koncem 19. století. To, co dnes obcházíte, je tedy vrstva na vrstvě: pozdně antické jádro z 6. století, středověká královská nadace Davida Stavitele a novověké opravy na jednom místě. Ke komplexu patří i refektář, tedy klášterní jídelna, budovaná postupně mezi 12. a 17. stoletím a napojená přímo na Šioovu jeskyni.

Vodovod z roku 1202

Jedna věc, kterou většina návštěvníků mine, je důmyslné zásobování vodou. Suchý vápencový kaňon vodu nemá, a přesto tu žila početná komunita mnichů. Řešením byl dva kilometry dlouhý vodovod, který přiváděl vodu ze sousední vesnice Schaltba. Kroniky ho zmiňují už roku 1202 a jeho stavbu připisují Antonovi z Čkondidi, biskupovi a ministrovi na dvoře královny Tamary. Zbytky tohoto vodovodu odhalila archeologická expedice v roce 1937. Když si uvědomíte, že středověká Gruzie dokázala do bezvodého kaňonu přivést vodu přes dva kilometry, dostane Shio-Mgvime ještě jeden rozměr: nejen víra, ale i pořádné inženýrství.

Svatý Šio a klášter Zedazeni

Shio-Mgvime nestojí v příběhu sám. Šio byl žákem Jana ze Zedazeni, vůdce oné skupiny třinácti asyrských otců, a klášter Zedazeni leží na hoře nad údolím na dohled. Když už jste v okolí Mcchety a zajímá vás počátek gruzínského mnišství, dává smysl obě místa spojit. Zedazeni je výš, s výhledy do kraje, a je mnohem méně navštěvovaný než slavné mccheté kostely dole. Spolu se Světicchoveli a Džvari tak kolem Mcchety vzniká celý okruh raných klášterů, který se dá projet za jeden pořádný den.

Jak se do Shio-Mgvime dostanete

Klíč je Mccheta. Ze staré gruzínské metropole vede k Shio-Mgvime jediná silnice, zhruba 9 kilometrů klikaté a docela malebné cesty do vápencového kaňonu. Veřejná doprava nahoru ke klášteru nejezdí, takže máte dvě možnosti.

Nejdřív do Mcchety. Z tbiliského nádraží Didube jede do Mcchety maršrutka průběžně, cesta trvá kolem půl hodiny a stojí pár lari. Z hlavního náměstí v Mcchetě si pak vezmete taxi nahoru ke klášteru. Jízda je krátká, řádově osm minut, a orientačně stojí kolem 10 až 15 GEL jedním směrem (asi 4–6 EUR). Vyplatí se domluvit s řidičem, ať na vás nahoře počká a sveze vás zpět, protože sehnat odvoz od kláštera dolů může být problém.

Aplikace na taxi. V Mcchetě fungují Bolt i místní aplikace typu Maxim. Přes ně dojedete ke klášteru pohodlně, ale u samotného Shio-Mgvime bývá slabý signál, takže zpáteční jízdu raději řešte předem přímo s řidičem. Kdo jede z Tbilisi vlastním autem, spojí Shio-Mgvime s Mcchetou i Džvari do jednoho velmi příjemného půldne.

Praktické informace na místě

Klášter je činný a jeho brány bývají otevřené celoročně, vstup je zdarma. Protože jde o fungující mužský klášter, platí obvyklá pravidla: zakrytá ramena a kolena, ženy šátek přes vlasy. U vstupu bývají zapůjčovací šátky a zástěry, ale radši si vezměte vlastní. Fotí se s citem, uvnitř kostelů a při bohoslužbě ne.

V kaňonu není obchod ani kavárna, takže vodu si přineste s sebou, hlavně v létě, kdy se holé vápencové stěny pořádně rozpálí. Sluneční klobouk a krém nejsou přehnaná opatrnost, stín tu skoro není. Pevnější boty se hodí, pokud se chcete projít výš k jeskyním nebo po staré poutní stezce.

Vyhraďte si na návštěvu klidně hodinu a půl. Není to jen o tom nakouknout do dvou kostelů; půvab Shio-Mgvime je v procházce mezi budovami, ve výstupu k jeskyním ve skále a v tichu, které tu nahoře je. Uvnitř Horního kostela stojí za to postát, než si oči zvyknou na šero a začnete rozeznávat detaily. Když jsem tam byl kolem poledne za srpnového vedra, kámen sálal jako pec a jediný stín byl v kostele; jindy, brzy ráno, byl kaňon úplně tichý a člověk slyšel vlastní kroky na štěrku. To je zážitek, kvůli kterému sem lidé jezdí, ne kvůli jedné konkrétní fresce.

Pěšky, nebo autem?

Většina lidí volí taxi z Mcchety a je to nejpohodlnější varianta. Existuje ale i stará stezka, po níž se dá mezi Mcchetou a klášterem jít pěšky, zhruba oněch 9 kilometrů převážně mírně do kopce. V létě to nedoporučuju kvůli vedru a absenci stínu; na jaře nebo na podzim je to naopak hezká půldenní procházka, při které projdete kolem vytesaných jeskyní podél cesty. Ať jdete pěšky, nebo jedete autem, spojení s Mcchetou je klíč: bez ní se ke klášteru prakticky nedostanete, protože přímá veřejná doprava z Tbilisi až nahoru neexistuje.

Kdy sem vyrazit

Shio-Mgvime funguje po celý rok, ale zážitek se liší podle sezony. Na jaře, zhruba v dubnu a květnu, je kaňon nezvykle zelený a kontrast s šedým vápencem je nejhezčí. V létě je krajina spálená dosucha a v poledne tu bývá vedro; přijeďte spíš ráno nebo k večeru. Na podzim je světlo měkké a turistů málo, což je podle mě vůbec nejlepší kombinace pro fotky i pro klid. V zimě je otevřeno taky, jen si pohlídejte stav klikaté silnice po sněhu nebo dešti a vezměte si teplé vrstvy, protože v kaňonu a uvnitř kamenných kostelů bývá i za slunečného dne pořádná zima.

Časté otázky

Jak se dostanu do Shio-Mgvime z Tbilisi?

Nejjednodušší je jet nejdřív maršrutkou z nádraží Didube do Mcchety, což trvá kolem půl hodiny a stojí pár lari. Z náměstí v Mcchetě pak pokračujete taxíkem zhruba 9 kilometrů nahoru ke klášteru; jízda trvá asi osm minut a orientačně stojí 10 až 15 GEL. Veřejná doprava přímo ke klášteru nejezdí, s řidičem si proto domluvte i cestu zpět.

Kolik stojí vstup do kláštera Shio-Mgvime?

Vstup je zdarma, klášter je činný a jeho brány jsou většinou otevřené celoročně. Ocení se dobrovolný příspěvek. Hlavní náklad tak tvoří jen doprava, tedy maršrutka do Mcchety a taxi nahoru ke klášteru. Počítejte s pravidly oblékání, protože jde o fungující mužský klášter.

Dá se Shio-Mgvime spojit s Mcchetou?

Ano, a je to ideální kombinace. Klášter leží jen 9 kilometrů od Mcchety, takže se dá pohodlně spojit s katedrálou Světicchoveli a klášterem Džvari do jednoho půldne či dne. S vlastním autem nebo taxíkem to zvládnete bez problémů; celý okruh z Tbilisi a zpět zabere klidně půl dne, když nebudete spěchat.

Kdo byl svatý Šio?

Šio byl mnich 6. století a jeden ze třinácti asyrských otců, skupiny misionářů, kteří přišli do Gruzie upevnit křesťanství. Poslední léta strávil jako poustevník v jeskyni severně od Mcchety a podle něj se místo jmenuje Šiomgvime, tedy Šioova jeskyně. Kolem jeho poustevny vyrostl klášter, který patří k nejstarším v zemi.