Argonauti a Kolchida
Iásón a Argonauti pluli pro zlaté rouno do Kolchidy – tedy do západní Gruzie. Projděte si mýtus i reálnou trasu přes Poti, Rioni a Kutaisi.
Argonauti byla posádka lodi Argó, která se pod velením hrdiny Iásona vypravila přes celé Černé moře do Kolchidy pro zlaté rouno – a Kolchida je západní Gruzie. Když si dnes stoupnete nad řeku Rioni v Kutaisi, stojíte přesně tam, kam podle mýtu Iásón doplul za králem Aiétem.
Kdo byli Argonauti
Iásón měl zdědit trůn v thessalském Iólku, jeho strýc Pelias mu ho ale odepřel a poslal ho na zdánlivě sebevražednou výpravu: přivézt zlaté rouno z daleké Kolchidy. Iásón nechal postavit loď Argó a shromáždil kolem sebe výkvět řeckých hrdinů. Podle nejznámější verze, kterou sepsal Apollónios Rhodský v eposu Argonautika ve 3. století př. n. l., mezi nimi byl i pěvec Orfeus, silák Héraklés a dvojčata Kastór a Polydeukés.
Jméno „Argonauti" znamená prostě „plavci na Argó". Jejich cesta vede řeckou mytologií jako řetěz dobrodružství – míjejí obří sochy, srážející se skály Symplégady i nebezpečné ostrovy. Cíl je ale pořád stejný: východní břeh Černého moře, země Kolchida.
Cesta do Kolchidy: kde končí mýtus a začíná Gruzie
Antické prameny jsou v jednom pozoruhodně konkrétní. Argó podle nich vplula do ústí řeky Fásis – tak Řekové nazývali dnešní Rioni – a plavila se proti proudu do vnitrozemí. Ústí leželo u přístavu Fásis, na místě dnešního Poti na černomořském pobřeží. Odtud se Iásón vydal do královského města Aia, které bývá ztotožňováno s dnešním Kutaisi.
Právě tahle zeměpisná přesnost dělá z výpravy Argonautů něco víc než pohádku. Řekové skutečně kolonizovali černomořské pobřeží a s Kolchidou obchodovali; Fásis byl reálný přístav a řeka Rioni doopravdy tvoří přirozenou cestu z moře do úrodné západogruzínské nížiny. Mýtus tedy zřejmě zabalil vzpomínku na dávné plavby za zlatem a zbožím do příběhu o hrdinech.
Kdo všechno plul na Argó
Posádka Argó byla podle mýtu sbírkou největších hrdinů své doby – proto se výpravě někdy říká první velký společný čin řeckých héroů. Kromě Iásona a pěvce Orfea, jehož hudba dokázala uklidnit moře i uspat nestvůry, plul podle tradice i silák Héraklés, dvojčata Kastór a Polydeukés, bystrozraký Lynkeus nebo Péleus, budoucí otec Achilla. Loď Argó prý postavil stavitel Argos a do její přídě vložila bohyně Athéna kus mluvícího dubu z věštírny v Dódóně, takže mohla posádce radit.
Počet členů se v různých verzích liší, obvykle se uvádí kolem padesáti veslařů. Právě proto je výprava Argonautů v řecké mytologii tak výjimečná: nespojuje jednoho hrdinu s jedním úkolem, ale svádí dohromady celou generaci héroů na jedné lodi, mířící do jednoho cíle – do Kolchidy na východním břehu Černého moře.
Iásón u krále Aiéta
V Kolchidě vládl král Aiétés, syn boha slunce Hélia. Když Iásón požádal o rouno, král mu dal nesplnitelné úkoly: zapřáhnout ohnivé býky s bronzovými kopyty, zorat s nimi pole, zasít dračí zuby a pobít ozbrojence, kteří z nich vyrostou. Iásón by neuspěl, nebýt králova dcery Médey, kněžky bohyně Hekaté a čarodějky, která se do něj zamilovala a dala mu kouzelnou mast i rady.
S Médeinou pomocí Iásón úkoly zvládl, uspal draka hlídajícího háj a rouno ukradl. Pak s Médeou a s pokladem prchá zpět k moři, zatímco rozzuřený Aiétés je pronásleduje. Médea se tak stává klíčovou postavou celého příběhu – bez ní by se žádný z Argonautů domů nevrátil.
Nečekejte v Kutaisi „muzeum Argonautů". Kouzlo je jinde: v tom, že obyčejná řeka pod městem je tou samou, po které měl doplout Iásón. Vezměte si to jako klíč k celé západní Gruzii – projíždíte krajinou, kterou Řekové považovali za konec světa.
Jak dopadl Iásón
Málokdo ví, že hrdinský příběh má hořký konec. Po návratu se Iásón s Médeou dostali do sporů a tragédií (o těch víc v příběhu Médey) a Iásón nakonec skončil jako zlomený muž bez slávy i domova. Podle mýtu zemřel, když usnul ve stínu své staré, práchnivějící lodi Argó – uvolněný kus přídě na něj spadl a zabil ho. Symbolika je jasná: hrdinu nakonec zradila právě loď, která ho proslavila.
Pro cestovatele je zajímavější to trvalejší dědictví. Zatímco Iásón v příbězích upadl, země, do níž se plavil, si mýtus přivlastnila a nese ho hrdě dodnes. Kolchida – západní Gruzie – zůstává v evropské paměti navždy spojená s výpravou za zlatým rounem, a to je odkaz, který přežil i samotného hrdinu.
Argó na obloze
Odkaz výpravy najdete i na noční obloze. Antičtí astronomové pojmenovali po Iásonově lodi jedno z největších starověkých souhvězdí – Argó Navis, Loď Argó. Bylo tak rozlehlé, že ho novodobí astronomové rozdělili na tři menší souhvězdí: Kýl (Carina), Záď (Puppis) a Plachty (Vela). Je to hezký důkaz, jak hluboko se příběh o plavbě do Kolchidy zapsal do antické kultury – dostal se doslova mezi hvězdy.
Pro Gruzii je to další střípek do mozaiky: země, kterou Řekové považovali za konec světa, se přes mýtus o Argonautech propsala do evropské literatury, umění i astronomie. Cesta za zlatým rounem je jedním z nejtrvalejších příběhů, jaké antika vytvořila.
Co z výpravy zůstalo v dnešní Gruzii
Gruzíni se k odkazu Argonautů hlásí hrdě. V Batumi na Náměstí Evropy stojí zlatá socha Médey se zlatým rounem v ruce, odhalená v roce 2007. Ve znaku Kutaisi najdete rouno. A archeologické nálezy z Vani – tisíce zlatých šperků a předmětů – dávají celé legendě hmatatelný základ: Kolchida opravdu byla bohatá zlatnická země, jaká by stála za dalekou plavbu.
Pro cestovatele je to skvělá kostra výletu po západní Gruzii. Poti u moře jako mytický přístav Fásis, Kutaisi jako královské město Aia, Vani s kolchidským zlatem a Batumi se sochou Médey dohromady vyprávějí celý příběh výpravy. Nejde o rekonstruovaná „turistická" místa, ale o skutečnou krajinu, do níž Řekové svůj mýtus zasadili.
Dobrodružství cestou na východ
Než Argó dorazila do Kolchidy, čekala posádku řada zkoušek, které patří k nejznámějším epizodám řecké mytologie. Na ostrově Lémnos je přivítaly ženy, které předtím pobily všechny své muže. U Kyzikos se Argonauti omylem střetli s vlastními hostiteli. Héraklés se od výpravy odpojil, když hledal svého zmizelého druha Hyla, kterého k sobě stáhly vodní nymfy.
Nejslavnější překážkou byly Symplégady – dvě obří skály u vstupu do Černého moře, které se srážely a drtily vše mezi sebou. Slepý věštec Fíneus poradil Argonautům, ať napřed vypustí holubici: proklouzla mezi skalami a přišla jen o pár per z ocasu. Loď proplula hned za ní a skály jí urazily jen kus zádi. Od té chvíle prý zůstaly Symplégady nehybné. Teprve po téhle zkoušce se otevřela cesta k východnímu břehu a ke Kolchidě.
Návrat s rounem a s Médeou
Získáním rouna příběh nekončí. Iásón prchá z Kolchidy i s Médeou, zatímco král Aiétés vysílá za nimi pronásledovatele. Podle mýtu se Argó nevrací stejnou cestou, ale oklikou přes řeky a moře, kde posádku čekají další nástrahy – včetně obra Talóa na Krétě, kterého zneškodní právě Médeina kouzla. Znovu se ukazuje, že bez kolchidské princezny by se hrdinové domů nedostali.
Antické verze návratové trasy se liší a jsou mnohem méně zeměpisně přesné než cesta tam. To je pro badatele další vodítko, že jádrem legendy byla reálná plavba za zlatem do Kolchidy – tu si Řekové pamatovali konkrétně – zatímco návrat se rozrostl o volnější dobrodružné motivy.
Jak si trasu Argonautů projet
Základnou udělejte Kutaisi – má levné přímé lety z Evropy a leží uprostřed „kolchidského" regionu. Odsud dojedete maršrutkou do Poti k moři (zhruba 2 hodiny) i do Vani za zlatem (kolem hodiny). Do Batumi za sochou Médey je to podél pobřeží další asi 2 hodiny. Na celý okruh počítejte dva až tři dny a spojte ho třeba s jeskyní Prometheus u Kutaisi, ať máte pohromadě hned dva slavné antické mýty.
Vani je pro téma Argonautů možná ještě důležitější než samotné Kutaisi. Zdejší vykopávky kolchidského města s tisíci zlatých předmětů jsou nejlepším hmatatelným důkazem, že bohatá země z mýtu skutečně existovala. Když stojíte mezi základy chrámů a díváte se na diadémy a náušnice ze zlatého fondu, chápete, proč se řecký hrdina vydal až sem – a proč si Gruzíni celý příběh přivlastňují.
Časté otázky
Kudy Argonauti pluli do Gruzie?
Podle antických pramenů připluli přes Černé moře k ústí řeky Fásis, což je dnešní Rioni, u přístavu na místě dnešního Poti. Odtud se plavili proti proudu do vnitrozemí, do královského města Aia ztotožňovaného s dnešním Kutaisi. Trasa tedy vede reálnou zeměpisnou cestou z moře do západní Gruzie.
Byla výprava Argonautů skutečná?
Jako doslovný příběh hrdinů ne, ale odráží reálné plavby. Řekové kolonizovali černomořské pobřeží a s bohatou Kolchidou obchodovali už ve 2. tisíciletí př. n. l. Mýtus tak nejspíš zachycuje vzpomínku na dávné cesty za zlatem a zbožím do západní Gruzie.
Kde v Gruzii najdu stopy Argonautů?
V Kutaisi (dávné Aia) nad řekou Rioni, v Poti u ústí řeky, ve vykopávkách ve Vani se zlatými nálezy a v Batumi u sochy Médey se zlatým rounem. Dohromady tvoří přirozený okruh po západní Gruzii, který kopíruje mýtus.
Kdo napsal příběh o Argonautech?
Nejúplnější dochovanou verzí je epos Argonautika řeckého básníka Apollónia Rhodského ze 3. století př. n. l. Postavy a jednotlivé epizody se objevují i u starších autorů a později u Římanů, ale právě Apollónios sepsal souvislé vyprávění o celé plavbě do Kolchidy.