Prométheus přikovaný ke Kavkazu

Prométheus byl podle řecké mytologie titán, který ukradl bohům oheň a daroval ho lidem – a za trest ho Zeus nechal přikovat ke skále na Kavkaze, kde mu orel denně vykloval játra. Kavkaz z mýtu je reálné pohoří na severu Gruzie a nejčastěji se s příběhem spojuje mohutná hora Kazbek nad městečkem Stepancminda.

Mýtus o Prométheovi

Prométheus patřil k titánům, starší generaci božstev. Když Zeus upíral lidem oheň, Prométheus ho tajně přinesl z Olympu ukrytý v duté rostlině. Dal tak lidstvu prostředek k civilizaci – teplo, kovářství, vaření – a postavil se tím proti vůli nejvyššího boha. Zeus ho potrestal krutě a symbolicky: nechal ho přikovat ke skále na samém okraji známého světa, na Kavkaze.

Každý den přilétal orel a vykloval Prométheovi játra, která přes noc dorůstala, takže se muka opakovala donekonečna. Titána nakonec vysvobodil až hrdina Héraklés, který orla zastřelil. Příběh vypráví hlavně tragédie Aischylos Upoutaný Prométheus a další antičtí autoři; Prométheus se v ní stal symbolem vzpoury, oběti pro pokrok a nezlomnosti.

Proč právě Kavkaz

Pro staré Řeky byl Kavkaz krajní mez obydleného světa – divoké, nedostupné pohoří kdesi na východě za Černým mořem. Přikovat sem Prométhea znamenalo vyhnat ho co nejdál od lidí i bohů. A protože Kolchida (západní Gruzie) ležela právě pod Kavkazem, splétají se řecké mýty o této oblasti dohromady: sem plují Argonauti pro zlaté rouno, odsud pochází čarodějka Médea a tady trpí Prométheus.

Gruzie tak není ke starořeckému mýtu připojena uměle. Kavkaz z Aischylových veršů je totéž pohoří, které dnes tvoří severní hranici země a jehož štíty uvidíte z Tbilisi za jasného dne.

Amirani: gruzínský Prométheus

Gruzie má svou vlastní, možná ještě starší obdobu příběhu. Hrdina Amirani je ústřední postavou gruzínského lidového eposu a badatelé v něm vidí gruzínský protějšek Prométhea. Amirani se vzepřel Bohu – podle jedné z verzí tím, že lidem přinesl znalost kovů – a za trest byl přikován v horách, kde mu orel rovněž kloval játra.

Ústní tradice Amiraniho je podle odborníků nesmírně stará, kořeny má nejspíš už v době bronzové, tedy dříve než písemné řecké záznamy o Prométheovi. Gruzínská verze umisťuje hrdinovo věznění na dvě konkrétní místa: skálu Chvamli v kraji Lečchumi a horu Mkinvarcveri – to je gruzínské jméno pro Kazbek – u Stepancmindy. Nejde tedy jen o „převzatý" řecký mýtus, ale o samostatnou kavkazskou látku, která se s řeckou nápadně shoduje.

Nehledejte na Kazbeku „Prométheovy okovy" – žádné tam nejsou a nikdy nebyly. Silnější zážitek je jiný: vyjít nad Stepancmindu ke Gergetskému chrámu, vidět hru mračen na ledovcových svazích a chápat, proč právě sem lidé odedávna umisťovali příběh o hrdinovi připoutaném k hoře.

Dvě místa gruzínské verze: Kazbek a Chvamli

Gruzínská tradice o Amiranim není jednotná v tom, kde přesně hrdina trpěl, a to je vlastně půvabné – ukazuje, že jde o živou lidovou látku, ne o jeden kanonický text. Nejčastěji se zmiňují dvě místa. Prvním je Mkinvarcveri, tedy Kazbek, u Stepancmindy na severu země. S ním se pojí i jeskyně Betlemi ve vysoké části hory, opředená pověstmi o posvátných předmětech ukrytých v ledu.

Druhým místem je skála Chvamli (gruzínsky Chomli) v kraji Lečchumi v západní Gruzii. Tahle nápadná stolová hora se v legendách objevuje jako místo Amiraniho věznění a odedávna je spojována s tajemstvími a ukrytými poklady. Obě místa mají společné jedno: jsou to výrazné, těžko dostupné body v krajině, na které si lidé přirozeně navěsili příběh o hrdinovi připoutaném k horám. Přesně tak vznikají mýty vázané na konkrétní krajinu.

Kam za mýtem dnes: Kazbegi (Stepancminda)

Nejlepším místem, kde si příběh spojit s krajinou, je Stepancminda (dřív a stále lidově Kazbegi), horské městečko na severu Gruzie přímo pod Kazbekem. Nad ním se na kopci tyčí slavný Gergetský chrám Nejsvětější Trojice s Kazbekem v pozadí – jeden z nejfotografovanějších pohledů celé země. Samotný Kazbek měří 5 047 metrů; s jeho výstupem se v gruzínské tradici pojí i jeskyně Betlemi ve vysoké části hory.

Do Stepancmindy se dostanete z Tbilisi po Gruzínské vojenské cestě zhruba za tři hodiny. Maršrutky vyjíždějí od stanice Didube a jízdné se pohybuje řádově v nižších desítkách lari; ceny i časy si ověřte na místě, protože se mění. Cesta sama patří k nejkrásnějším v zemi – míjíte přehradu Žinvali, pevnost Ananuri, průsmyk Džvari ve výšce přes 2 300 metrů i barevné minerální prameny u Pasanauri.

Ideální je zůstat ve Stepancmindě aspoň na jednu noc. Kazbek se totiž rád schovává v mracích a odměnou za trpělivost bývá ráno nebo pozdní odpoledne, kdy se hora vyloupne z oblak. Právě ta proměnlivost dělá z místa tak silný zážitek – chvíli vidíte jen šeď a mlhu, a pak se náhle nad chrámem zjeví bílý pětitisícový štít. Není těžké pochopit, proč sem lidé odedávna kladli příběh o něčem nadlidském.

Co mýtus znamená

Prométheus je jedním z nejvýraznějších symbolů celé antické kultury a jeho příběh se dá číst na několika rovinách. Aischylos v tragédii Upoutaný Prométheus z něj udělal vzdorného dobrodince, který trpí za to, že se postavil svévoli moci a stál na straně lidí. Prométheus tak zosobňuje pokrok, poznání a oběť – dal lidem oheň, tedy počátek civilizace, a zaplatil za to nekonečným utrpením.

Právě tahle dvojznačnost – hrdinská vzpoura versus krutý trest – z mýtu udělala trvalou inspiraci pro umělce, filozofy i politiky. Slovo „prométheovský" dodnes označuje odvážné vzepření se autoritě ve jménu lidstva. A že se to celé odehrává na Kavkaze, dává příběhu konkrétní kulisu: pohoří na okraji řeckého světa, které bylo dost divoké a vzdálené, aby se hodilo pro trest hodný titána.

Trek ke Gergetskému chrámu

Nejlepší způsob, jak si mýtus spojit s krajinou, je vyjít pěšky ke Gergetskému chrámu Nejsvětější Trojice (Cminda Sameba) nad Stepancmindou. Kostel ze 14. století stojí ve výšce kolem 2 170 metrů a Kazbek se tyčí přímo za ním. Ze Stepancmindy nahoru vede prašná cesta, kterou zvládnete pěšky zhruba za půldruhé až dvě hodiny, nebo se necháte vyvézt terénním autem. Výhled na ledovcové svahy hory patří k tomu nejsilnějšímu, co v Gruzii uvidíte.

Zdatnější turisté pokračují dál k ledovci Gergeti a k meteostanici pod vrcholem; skutečný výstup na Kazbek je už ale vysokohorská akce pro horolezce s vybavením a průvodcem, ne výletní záležitost. Pro pochopení mýtu ale stačí Gergeti: stojíte pod obrovskou horou, na kterou lidé odedávna umisťovali příběh o hrdinovi přikovaném k Kavkazu.

Kdy vyrazit ke Kazbeku

Na hory pod Kazbekem je jednoznačně nejlepší léto, zhruba od června do září. V té době je Gruzínská vojenská cesta spolehlivě průjezdná, cesta ke Gergetskému chrámu suchá a treky k ledovci schůdné. Počítejte ale s tím, že i v létě je nahoře výrazně chladněji než v Tbilisi a počasí se mění během hodin – vezměte si vrstvy oblečení a nepromokavou bundu i za slunečného rána.

Na přelomu jara a podzimu (květen, říjen) bývá krásně a míň lidí, ale je třeba hlídat sníh v průsmyku Džvari, který cestu občas dočasně uzavře. V zimě je Stepancminda kouzelná a zasněžená, jenže přístup komplikuje počasí a část ubytování i služeb má zavřeno. Pro první návštěvu a pro spojení s mýtem o přikovaném hrdinovi je proto ideální plné léto, kdy horu nejspíš uvidíte v celé kráse.

Prométheus i pod zemí: jeskyně u Kutaisi

Jméno titána nese v Gruzii i jedna z nejznámějších jeskyní – Prométheova jeskyně (Prometheus Cave) u vesnice Kumistavi nedaleko Kutaisi a lázní Cchaltubo. S mýtem nemá historickou souvislost, jméno je moderní, ale je to skvělý tip, jak téma „Prométheus a Gruzie" spojit i se západem země. Prohlídka vede osvětlenou trasou halami s krápníky a končí krátkou plavbou na podzemní řece. Vstupné a otevírací dobu si předem ověřte, sezónně se mění; jeskyně bývá otevřená přibližně od 10 do 18 hodin mimo pondělí.

Jeskyně leží zhruba 20 kilometrů od Kutaisi a 8 od Cchaltuba. Dojet sem bez auta chce trochu plánování – buď taxíkem z Kutaisi, nebo v rámci organizovaného výletu, který se často kombinuje se sousední jeskyní Sataplia a kaňonem Martvili. Prohlídková trasa měří kolem 1,4 kilometru a je pohodlná, takže ji zvládne i méně zdatný návštěvník; uvnitř je ale i v létě chladno kolem 15 stupňů, takže se hodí mikina. Pro čtenáře, který mýtus sleduje přes celou zemi, je Prométheova jeskyně hezkým západním protipólem ke Kazbeku na severu.

Časté otázky

Ke které hoře byl Prométheus přikován?

Řecký mýtus mluví obecně o skále na Kavkaze, aniž by jmenoval konkrétní vrchol. Pozdější tradice i gruzínská verze příběhu ho spojují nejčastěji s horou Kazbek (gruzínsky Mkinvarcveri, 5 047 m) nad Stepancmindou, případně se skálou Chvamli v kraji Lečchumi.

Kdo je Amirani?

Amirani je hrdina gruzínského lidového eposu a gruzínský protějšek Prométhea. Vzepřel se Bohu, přinesl lidem poznání (podle jedné verze znalost kovů) a byl za trest přikován v horách, kde mu orel kloval játra. Tradice je patrně starší než písemné řecké záznamy a sahá do doby bronzové.

Dá se místo Prométheova mýtu opravdu navštívit?

Ano, jde o reálnou krajinu. Nejlepší je Stepancminda (Kazbegi) pod horou Kazbek, kam vede tříhodinová cesta z Tbilisi po Gruzínské vojenské cestě. Žádné „okovy" ani památník tu nečekejte – jde o zážitek z hor, k nimž se mýtus váže.

Souvisí Prométheova jeskyně u Kutaisi s mýtem?

Historicky ne. Jeskyně u vesnice Kumistavi dostala jméno po Prométheovi v moderní době kvůli marketingu a atmosféře. Přesto stojí za návštěvu: nabízí osvětlenou trasu krápníkovými halami a krátkou plavbu na podzemní řece a hodí se jako doplněk tématu při pobytu na západě Gruzie.