Třináct asyrských otců: mniši, kteří založili kláštery

Třináct asyrských otců (gruzínsky ცამეტი ასურელი მამა, cameti asureli mama) byla skupina mnichů, kteří v polovině 6. století přišli ze Sýrie, tehdejší Asýrie, do Kartli a během jedné generace založili základy gruzínského mnišství: Zedazeni, Šio-Mgvime, Davit Garedžu, Ikalto, Nekresi, Martkopi, Alaverdi a další. Dobrá zpráva pro cestovatele je, že téměř všechny jejich kláštery dnes stojí, fungují a dají se objet za tři nebo čtyři dny z Tbilisi.

Kdo byli a odkud přišli

Gruzie přijala křesťanství ve 4. století zásluhou svaté Nino, ale o dvě stě let později bylo křesťanství stále spíš náboženstvím dvora a měst. Na venkově se dál uctíval oheň, v Kachetii měl silné pozice perský zoroastrismus a mnišství, které v Egyptě a Sýrii vzkvétalo už dvě století, v Gruzii prakticky neexistovalo. To změnil Ioane, mnich z okolí Antiochie, který podle životopisu měl vidění Bohorodičky a dostal pokyn vzít dvanáct učedníků a jít do Iberie, tedy do Kartli.

Přesné datum příchodu prameny neuvádějí; gruzínská historiografie ho klade do 40. let 6. století, někdy se uvádí rok 545 nebo 551, ale berte to orientačně. Na cestě k Mcchetě je podle životopisů vítal král Parsman a katolikos Evlavios. Mniši se poklonili Svetickhoveli a usadili se na hoře Zedazeni nad Mcchetou, kde dříve stálo pohanské božiště boha Zadena. Odtud jméno Zedazeni.

Proč „asyrští“? Gruzínské prameny je nazývají „asurni“, což v tehdejší gruzínštině znamenalo obyvatele Sýrie i Mezopotámie. Mluvili syrsky (aramejsky) a přinesli syrskou mnišskou tradici: poustevny, sloupy, jeskyně, přísný půst. Dnešní asyrská komunita v Gruzii, která žije hlavně v Tbilisi a ve vsi Dzveli Kanda u Mcchety, je považuje za své a 7. května (podle starého kalendáře, tedy 20. května) slaví jejich svátek s velkou pompou.

Třináct jmen a třináct míst

Po několika letech na Zedazeni poslal Ioane učedníky do světa, každého jiným směrem. Tady je přehled, kdo kam šel a co z toho dnes můžete vidět:

Ioane Zedazneli zůstal na Zedazeni, kde podle legendy vymodlil pramen na vrcholu hory a ochočil medvěda, který pak hlídal klášter. Je pohřben v klášterním kostele.
Šio Mgvimeli založil klášter v jeskyních Sarkineti západně od Mcchety, dnešní Šio-Mgvime. Podle životopisu kolem něj bylo až 2 000 mnichů; posledních patnáct let života strávil v jámě, kterou si sám vykopal.
Davit Garedželi kázal v Tbilisi na hoře Mtacminda (odtud jméno „Mamadaviti“), pak odešel do polopouště Garedža, kde založil Lavru, srdce dnešního komplexu Davit Garedža.
Abibos Nekreseli se stal biskupem v Nekresi v Kachetii. Když uhasil posvátný oheň zoroastrovců vodou, Peršané ho umučili. Jeho ostatky jsou v klášteře Samtavro v Mcchetě.
Anton Martkopeli přinesl z Edessy kopii ikony Spasitele a 18 let žil na sloupu u Martkopi východně od Tbilisi. Sloup, respektive věž, tam stojí dodnes.
Zenon Ikaltoeli založil Ikalto u Telavi, kde ve 12. století vznikla akademie spojovaná s Rustavelim.
Ioseb Alaverdeli se usadil v „alaverdské poušti“ v Kachetii; na místě jeho poustevny stojí katedrála Alaverdi z 11. století.
Stepane Chirseli založil Chirsu u vesnice Tibaani v okrese Signagi; v kostele je jeho hrob.
Isidore Samtaviseli založil Samtavisi u Kaspi; dnešní kostel z roku 1030 patří k nejkrásnějším v Kartli.
Ise Cilkneli byl biskupem v Cilkani u Mcchety; podle legendy modlitbou otočil tok Ksani.
Tadeos Stepancmindeli založil klášter pod horou Zedazeni a kostel sv. Štěpána v Urbnisi u Kareli.
Piros Breteli zakládal poustevnu u Breti v okrese Kareli; jeho hrob je v tamním kostele.
Mikael Ulumboeli kázal v severním Kartli a Osetii a založil Ulumbo (dnes ves Ulumba u Kaspi), kde je i pohřben.

Všimněte si, že z třinácti míst je dvanáct ve východní Gruzii, v Kartli a Kachetii, a všechna leží do 150 km od Tbilisi. Není to náhoda: asyrští otcové mířili tam, kde bylo pohanství a perský vliv nejsilnější.

Zedazeni: kde to začalo

Klášter Zedazeni stojí v 1 170 metrech na hřebeni Saguramo, asi 7 km nad stejnojmennou vesnicí a orientačně 25 km od Tbilisi. Hlavní kostel sv. Jana Křtitele pochází podle různých pramenů z 8. až 10. století (nejčastěji se uvádí přestavba za katolikose Klimenta v letech 908–923) a v jeho oltářní části leží kamenný sarkofág Ioaneho, dnešní podoba ze 17. století. Vedle kostela jsou zbytky hradby a do skály vytesané cely a nad klášterem ten pramen, který podle legendy vymodlil zakladatel. Chuťově je obyčejný, ale poutníci si ho nabírají do lahví.

Zedazeni má jednu věc, kterou žádný jiný klášter v Gruzii nenabídne: výhled současně na Mcchetu, soutok Aragvi a Mtkvari i na Tbilisi v dálce. Podrobný popis cesty a praktické věci mám v samostatném článku Zedazeni. Zkratka: ze Saguramo vede nahoru asfalt a pak štěrková cesta sjízdná běžným autem v suchu, taxi z Mcchety orientačně 25–35 GEL (200–280 Kč) i s čekáním, pěšky 2 hodiny prudce do kopce.

Šio-Mgvime a Davit Garedža: dva nejznámější

Šio-Mgvime leží jen 9 km západně od Mcchety v úzkém vápencovém údolí a je nejsnáze dostupný: z Mcchety taxi za 15–20 GEL, nebo pěšky po značené cestě za hodinu a půl. Původní kostel sv. Jana Křtitele z konce 6. století stojí dodnes a je to jedna z nejstarších stojících staveb v Gruzii. Pod ním, v jeskynní kryptě, jsou Šiovy ostatky. Podle životopisu je ve 17. století odvezli vojáci šáha Abbáse do Persie, ale když tam vypukl mor, vrátili je. Mnoho dalších detailů najdete v článku Šio-Mgvime.

Davit Garedža je úplně jiný svět: polopouštní hřeben na hranici s Ázerbájdžánem, 70 km jihovýchodně od Tbilisi, stovky jeskyní v pískovci. Davitova Lavra je dole, dostupná a otevřená; hrob zakladatele je v jeskynním kostele Proměnění Páně a poutníci se ho dotýkají čelem. Horní část, Udabno s freskami, je kvůli hraničnímu sporu v posledních letech přístupná jen omezeně nebo vůbec; aktuální stav popisuju v článku Davit Garedža. Davit je také patronem Tbilisi: na Mtacmindě, kde podle tradice žil v jeskyni, stojí kostel Mamadaviti s hřbitovem gruzínských velikánů.

Chcete-li asyrské otce opravdu „zažít“ a ne jen odškrtat, jeďte na Zedazeni brzy ráno ve všední den a pak sejděte pěšky do Saguramo. Je to jediný z těch třinácti klášterů, kde pocítíte, co znamenalo v 6. století sedět na hoře nad pohanskou zemí. Ikalto a Alaverdi jsou krásnější, ale na Zedazeni je ticho.

Kachetská trasa: Ikalto, Alaverdi, Nekresi, Chirsa

Čtyři z třinácti klášterů leží v Kachetii a tvoří přirozený okruh z Telavi:

Ikalto, 8 km západně od Telavi. Tři kostely z 8. až 12. století, ruiny akademie a klášterní lis na víno. Zenonův hrob je v hlavním kostele Proměnění Páně. Vstup zdarma. Víc v článku Ikalto.
Alaverdi, 20 km severozápadně od Telavi. Katedrála z 11. století je s 50 metry nejvyšší středověkou stavbou v Gruzii. Hrob Ioseba je uvnitř; klášter je činný a vyrábí jedno z nejlepších klášterních vín v zemi.
Nekresi, na úbočí Kavkazu nad vesnicí Šilda u Kvareli, 35 km od Telavi. Od parkoviště jezdí mikrobus nahoru za 3 GEL, nebo se jde 30 minut do kopce. Uvidíte baziliku ze 4. století, Abibosův biskupský kostel a výhled na celou Alazanskou nížinu.
Chirsa u Tibaani, 15 km od Signagi. Kostel sv. Štěpána z 6. století s pozdějšími přestavbami, hrob zakladatele v jižní části. Turisté sem skoro nejezdí.

Kartlijskou část, tedy Samtavisi, Cilkani, Urbnisi, Breti a Ulumbo, zvládnete za jeden den po dálnici na Gori; Samtavisi je z nich architektonicky nejhodnotnější a Cilkani je jen 10 minut od Mcchety. Martkopi s Antonovým sloupem je samostatný výlet 30 km východně od Tbilisi. Souhrnný přehled klášterů podle regionů mám v článku gruzínské kláštery a kostely.

Svátek 20. května a živá tradice

Gruzínská církev slaví památku Ioaneho Zedazneliho a jeho dvanácti učedníků společně 7. května podle juliánského kalendáře, tedy 20. května podle občanského. Hlavní bohoslužba je na Zedazeni, kam v ten den ráno vyráží z Tbilisi a Mcchety tisíce poutníků a nahoru jezdí zvláštní maršrutky; pokud chcete být u toho, počítejte s tím, že klášter bude plný a cesta ucpaná. Každý z učedníků má navíc vlastní svátek; nejznámější je Šiův 9./22. května a Davitův čtvrtek po Nanebevstoupení, kdy se v Garedži schází obrovská pouť.

Asyrská komunita v Gruzii, zhruba 2 500 lidí, slaví 20. května v Dzveli Kandě u Mcchety, kde má kostel a kde se liturgie slouží i v aramejštině. Je to jedna z mála příležitostí slyšet jazyk, kterým asyrští otcové mluvili, v jeho živé podobě. O gruzínských svatých obecně, včetně toho, proč jsou v Gruzii svatí králové, píšu v článku gruzínští svatí.

Praktické shrnutí pro třídenní okruh

Den 1: Mccheta, Zedazeni, Šio-Mgvime (auto nebo taxi z Tbilisi, orientačně 120–150 GEL za den). Den 2: Telavi, Ikalto, Alaverdi, Nekresi, nocleh v Telavi. Den 3: Signagi, Chirsa a přes Davit Garedžu zpět do Tbilisi; pozor, Garedža je od Signagi 90 km po špatné cestě a v létě tam je přes 35 °C. Vstupy do klášterů jsou všude zdarma, ženy potřebují šátek a sukni (u vchodu bývají k zapůjčení), muži dlouhé kalhoty. Nejlepší období je květen, kdy je zelená Kachetie a zároveň svátek otců, a pak září až říjen.

Časté otázky

Kdy přišli asyrští otcové do Gruzie?

Kolem poloviny 6. století; prameny udávají nejčastěji 40. až 50. léta, konkrétní rok (545, 551) berte orientačně. Vítal je král Parsman a katolikos Evlavios v Mcchetě, usadili se na hoře Zedazeni a odtud se po několika letech rozešli po Kartli a Kachetii.

Kde jsou pohřbeni?

Ioane na Zedazeni, Šio v kryptě Šio-Mgvime, Davit v Lavře Davit Garedža, Abibos v Samtavru v Mcchetě, Zenon v Ikalto, Ioseb v Alaverdi, Stepane v Chirse, Isidore v Samtavisi, Anton v Martkopi, Mikael v Ulumbu, Piros v Breti, Ise v Cilkani. Tadeosův hrob se tradičně klade do Urbnisi.

Které kláštery stojí za návštěvu nejvíc?

Pro architekturu Alaverdi a Samtavisi, pro atmosféru Zedazeni a Davit Garedža, pro dostupnost Šio-Mgvime (9 km od Mcchety). Z Tbilisi se dají Zedazeni a Šio-Mgvime zvládnout za půl dne, kachetské kláštery vyžadují nocleh v Telavi.

Kdy se slaví jejich svátek?

Společně 20. května (7. května podle starého kalendáře) s hlavní poutí na Zedazeni. Šio má svátek 22. května, Davit Garedželi ve čtvrtek po Nanebevstoupení Páně. Asyrská komunita slaví 20. května v Dzveli Kandě u Mcchety s liturgií v aramejštině.