Demetre II. Oddaný: král, který se obětoval

Demetre II., zvaný Tavdadebuli (თავდადებული, „Oddaný“ nebo „Sebeobětující“), vládl východní Gruzii v letech 1270 až 1289 pod mongolskou nadvládou a vstoupil do dějin jediným rozhodnutím: když ho ílchán Arghún předvolal ke dvoru s jasným úmyslem ho popravit, odmítl utéct do hor, protože by to znamenalo mongolský trestný vpád do Gruzie. 12. března 1289 byl sťat, jeho tělo bylo tajně převezeno do Mcchety a gruzínská církev ho ctí jako svatého mučedníka.

Gruzie pod Mongoly: kontext, bez kterého to nedává smysl

Zlatý věk královny Tamar skončil o pouhých dvacet let později, než se čekalo. Ve 30. letech 13. století vpadli do Gruzie Mongolové, v roce 1243 královna Rusudan uznala svrchovanost velkého chána a od 60. let byla východní Gruzie součástí Ílchanátu, mongolského státu se sídlem v Tabrízu a letními tábory v Mughanské stepi na dnešním ázerbájdžánském území. Gruzínští králové od té doby museli platit těžké daně, dodávat vojsko na mongolská tažení a každé jmenování krále potvrzoval chán. Západní Gruzie se pod Davitem VI. Narinem odtrhla, takže Demetre zdědil jen Kartli, Kachetii a část jihu. O tom, jak se z Tamařiny říše stala mongolská provincie, mám víc v článku historie Gruzie.

Dětství: osiřelý princ v mongolském táboře

Demetre se narodil roku 1259 králi Davitovi VII. Ulu a jeho druhé ženě Gvance. V roce 1261, když mu byly dva roky, dali Mongolové jeho matku popravit v rámci čistek po otcově vzpouře. Otec zemřel v roce 1270, když bylo Demetremu jedenáct. Gruzínský dvůr ho vzápětí poslal do mongolského tábora v Mughanu, kde ho ílchán Abaka (1265–1282) uznal králem. Až do plnoletosti za něj vládl regent Sadun Mankaberdeli, arménský velmož ve službách Mongolů, který byl schopný, ale sledoval hlavně vlastní zájmy.

Demetre tedy vyrůstal mezi dvěma světy: v Tbilisi jako křesťanský král, v Mughanu jako mongolský vazal, který se musel účastnit chánových tažení. V letech 1277 až 1281 bojoval s gruzínským kontingentem v Abakových válkách proti egyptským mamlúkům a v druhé bitvě u Homsu (29. října 1281) se podle arménských i gruzínských kronik vyznamenal, přestože Mongolové bitvu prohráli.

Král v zemi po zemětřesení

Dvacetiletá Demetreho vláda nebyla slavná a on sám to věděl. Mongolské daně rostly, obyvatelstvo ubývalo, úrodná údolí se vylidňovala. V roce 1283 navíc postihlo jižní Gruzii silné zemětřesení, které zničilo Samcche a podle kronik pobořilo i Vardziu. Demetre se snažil, co mohl: osidloval opuštěné vesnice, obnovoval kostely a kláštery a byl známý tím, že chodil rozdávat almužny chudým a nemocným osobně.

Jak hluboko mongolská nadvláda zasahovala, ukazují i Demetreho mince. V tbiliské mincovně se za jeho vlády razily stříbrné dirhemy, na nichž stálo jméno ílchána Arghúna arabsky a teprve vedle něj gruzínsky „Demetre“; král tedy ani na vlastní minci nebyl první. Daně se odváděly v hotovosti, a protože se stříbra nedostávalo, platilo se i obilím, dobytkem a lidmi: gruzínské kroniky z této doby opakovaně zmiňují, že vesničané prchali do hor, aby se vyhnuli sčítání. Pár těchto mincí je vystaveno v numismatické sbírce Národního muzea v Tbilisi na třídě Rustaveli.

Jeho nejviditelnější stavba stojí dodnes. V letech 1278 až 1289 nechal na skále nad Mtkvari v Tbilisi postavit nový kostel Nanebevzetí Bohorodičky u královského paláce, dnešní Metechi. Předchozí kostel z 5. století a palác Davida Budovníka zničili Mongolové při dobytí města. Stavba, kterou vidíte z mostu, byla mnohokrát opravena, ve 20. století sloužila jako vězení a divadlo, ale půdorys a většina zdiva jsou Demetreho. O jeho předchůdci, jehož dílo obnovoval, píšu v článku David Budovník.

Církev měla ke králi i výhrady. Pod mongolským vlivem si Demetre vzal tři ženy najednou: Theodoru, dceru trapezuntského císaře, mongolskou princeznu Solghar a kolem roku 1280 i Natelu, dceru vládce Samcche. Katolikos ho za to napomínal, ale výsledkem bylo osm dětí, z nichž tři (Davit VIII., Vachtang III. a Giorgi V. Skvělý) se stali gruzínskými králi. Giorgi, Natelin syn, nakonec Mongoly z Gruzie vyhnal.

Rok 1289: Buka, Arghún a předvolání

Pád přišel z Tabrízu. Po smrti ílchána Abaky v roce 1282 se vystřídali Ahmad Tegüder a od roku 1284 Arghún, podezíravý a krutý panovník. Jeho nejmocnějším ministrem byl Buka, který Arghúnovi pomohl na trůn, a Demetre se na něj navázal rodinně: Bukův syn se oženil s jeho dcerou. V lednu 1289 Arghún Buku obvinil ze spiknutí a dal ho i s rodinou popravit. Každý, kdo s Bukou byl spojen, byl podezřelý. Demetre dostal rozkaz dostavit se ke dvoru.

Gruzínská kronika popisuje poradu, kterou král svolal. Velmoži mu radili, ať uteče do hor, do Svanetie nebo k západogruzínskému králi, jak to udělali jeho předchůdci. Demetre odmítl slovy, která Gruzínci znají ze školy: „Když uteču, Mongolové vtrhnou do země, pobijí a zotročí křesťany; lépe je, abych zemřel já.“ Katolikos Abraam ho podpořil a vysvětil jeho rozhodnutí jako oběť za lid. Demetre odjel do Mughanu, kde ho Arghún dal zajmout, mučit a 12. března 1289 v Movakanu stít. Bylo mu třicet let. Kronika dodává, že v okamžiku popravy nastala tma, což moderní historici spojují se zatměním; berte to spíš jako hagiografický detail.

Mám k Demetremu slabost právě proto, že nebyl hrdina z učebnice. Byl to vazal, který bojoval v cizích válkách, měl tři manželky a zemi vládl v nejhorší době. A pak udělal jedinou věc, kterou mohl udělat správně, a udělal ji. Pro mě je to nejlidštější postava gruzínského středověku.

Co se stalo s tělem a kde ho dnes najdete

Mongolové nechali tělo bez pohřbu. Podle kroniky ho tajně vzali gruzínští dvořané a biskup z Tbilisi a převezli ho do Mcchety, kde byl pohřben v katedrále Svetickhoveli, v hrobce svých předků. Sama kronika tvrdí, že při převozu docházelo k zázrakům, což je obvyklý rys životopisů mučedníků. Hrob dnes nemá samostatný náhrobek: královské hroby ve Svetickhoveli leží pod podlahou lodi, označené jsou jen některé (nejznámější jsou Vachtang Gorgasali a Erekle II.). Pokud chcete Demetreho uctít, kostelníci vám ukážou prostor před ikonostasem, kde jsou podle tradice pohřbeni králové 13. století.

Gruzínská pravoslavná církev ho ctí jako svatého mučedníka s památkou 12. března podle juliánského kalendáře (25. března podle občanského). Není to moderní kanonizace jako u tří set aragvinců; úcta k němu je doložena už ve středověku a gruzínská církev ho vede v kalendáři jako „svatého krále Demetreho Tavdadebuliho“. Ikony ho zobrazují v královském rouchu s mečem a kostelem Metechi v ruce. Přehled dalších panovníků-světců mám v článku gruzínští svatí.

Po stopách Demetreho II. v Gruzii

Metechi, Tbilisi. Kostel na skále nad Mtkvari naproti Starému městu, vedle jezdecké sochy Vachtanga Gorgasaliho. Otevřeno denně zhruba 8:00–20:00, vstup zdarma; z metra Avlabari 5 minut pěšky, nebo přes most Metechi od sirných lázní. Uvnitř je ikona svatého Demetreho a v jihozápadním rohu bývá vysvětlující tabule k zakladateli.
Svetickhoveli, Mccheta. Hlavní katedrála Gruzie, 20 km od Tbilisi, maršrutka od stanice metra Didube za 2–3 GEL (orientačně 20 Kč). Otevřeno denně, zdarma, šátek pro ženy u vchodu. Královské hroby jsou v hlavní lodi před ikonostasem.
Davit Garedža, Udabno. V kapli Zvěstování v horním klášteře Udabno se dochoval Demetreho donátorský portrét z 13. století, jeden z mála dobových obrazů krále. Udabno je bohužel kvůli hraničnímu sporu s Ázerbájdžánem v posledních letech přístupné jen omezeně; ověřte si stav před cestou.
Kostel sv. Demetreho Tavdadebuliho, Tbilisi. Moderní kostel v areálu státní bezpečnostní služby ve středu města; pro veřejnost prakticky nepřístupný, zmiňuju ho jen pro úplnost. Po králi je pojmenovaná i ulice v Tbilisi.

Pokud chcete vidět, jak Gruzie vypadala před mongolskou katastrofou, srovnejte Metechi s Vardzií nebo s Gelati; rozdíl v měřítku a bohatství výzdoby mluví sám za sebe. Tamařinu éru popisuju v článku královna Tamar.

Proč na Demetrem záleží i dnes

Demetreho oběť neměla okamžitý efekt: Arghún dosadil na trůn jeho bratrance Vachtanga II. a mongolská nadvláda trvala dalších čtyřicet let. Ale v gruzínské paměti se stal vzorem panovníka, který dává vlastní život za zemi, a to je motiv, který se vrací při každém dalším vpádu, od šáha Abbáse po rok 1795. Pojem „tavdadeba“, sebeobětování, je dodnes jedno z nejsilnějších slov gruzínského politického jazyka, a když ho uslyšíte v projevu nebo v hospodě, vězte, že jeho prvním nositelem je tenhle třicetiletý král.

Časté otázky

Proč se Demetre II. jmenuje „Oddaný“ (Tavdadebuli)?

Gruzínské „tavdadebuli“ znamená doslova „ten, kdo dal sám sebe“, tedy sebeobětující. Přídomek dostal za to, že v roce 1289 dobrovolně odjel k ílchánovi Arghúnovi, ačkoli věděl, že bude popraven; útěk by znamenal mongolský trestný vpád do Gruzie. V češtině se překládá jako Oddaný nebo Sebeobětující.

Kdy a kde byl Demetre II. popraven?

12. března 1289 v Movakanu, v mongolském letním táboře v Mughanské stepi na území dnešního Ázerbájdžánu. Byl zajat, mučen a sťat na rozkaz ílchána Arghúna, který ho spojoval se spiknutím ministra Buky. Bylo mu třicet let.

Kde je Demetre II. pohřben?

V katedrále Svetickhoveli v Mcchetě, kam jeho tělo tajně převezli gruzínští dvořané. Hrob je pod podlahou hlavní lodi bez samostatného náhrobku, v prostoru královských hrobů před ikonostasem. Katedrála je 20 km od Tbilisi a vstup je zdarma.

Co v Gruzii postavil?

Hlavně kostel Metechi v Tbilisi (1278–1289) na místě staršího kostela zničeného Mongoly, dnes jeden ze symbolů města. Obnovoval kostely a vesnice po zemětřesení 1283. Jeho donátorský portrét se dochoval v kapli Zvěstování v Udabnu (Davit Garedža).