Gruzínští svatí a světice
Svatá Nino, svatý Jiří, David Garedžský i moderní svatý Gabriel. Kdo jsou nejdůležitější gruzínští svatí, kde je uctívají a proč jim Gruzíni tolik věří.
Gruzínské pravoslaví stojí na několika postavách, které tu potkáte na každém kroku – ve jménech kostelů, na freskách i na ikonách, které lidé nosí u sebe. Nejdůležitější je svatá Nino, žena, která přinesla do Gruzie křesťanství, a svatý Jiří, patron celé země. Kolem nich se ale točí celý zástup dalších svatých mučedníků a poustevníků.
Svatá Nino, apoštolka Gruzie
Bez svaté Nino by dnešní Gruzie vypadala úplně jinak. Tahle žena z Kappadokie přišla podle tradice do Gruzie v první polovině 4. století a kázala tu křesťanství v době, kdy království Iberie ještě uctívalo pohanské bohy. Právě díky ní přijal král Mirian III. a královna Nana kolem roku 337 křesťanství jako státní náboženství – Gruzie se tak stala jednou z prvních zemí na světě, kde se to stalo. Církev ji proto uctívá jako rovnou apoštolům, což je nejvyšší možný titul.
Nejznámějším symbolem svaté Nino je révový kříž. Podle legendy jí ho darovala sama Panna Maria a Nino ho svázala vlastními vlasy, proto má jeho příčné rameno charakteristicky svěšené dolů. Tenhle kříž se stal znakem celé gruzínské církve a uvidíte ho po celé zemi. Ostatky svaté Nino spočívají v klášteře Bodbe v Kachetii, který je dodnes jedním z nejnavštěvovanějších poutních míst. Její svátek připadá na 27. ledna a slaví se jako Ninooba.
Zajímavé je, jak Nino kázala. Podle tradice nechodila s mečem ani penězi, ale léčila nemocné a uzdravovala je modlitbou, a právě to jí otevřelo dveře až ke královskému dvoru. Když se královna Nana uzdravila z těžké nemoci a král Mirian zázračně prohlédl z náhlé slepoty při lovu, oba uvěřili. Tenhle příběh se v Gruzii vypráví dodnes a vysvětluje, proč je i královský pár Mirian a Nana uctíván jako svatí – bez jejich obrácení by Ninina misie neměla dějinný dopad.
Svatý Jiří, patron země
Když někde uvidíte jezdce probodávajícího kopím draka, jste v Gruzii doma. Svatý Jiří je patronem země a Gruzíni k němu mají mimořádně vřelý vztah – jeho jméno nesou desítky kostelů a mezi lidmi se traduje, že i mezinárodní název země, Georgia, souvisí právě s ním (jazykovědci to sice vysvětlují jinak, ale legenda žije dál). Zajímavé je, že podle místní tradice byla svatá Nino jeho příbuznou, což ještě posiluje jeho postavení.
Svátek svatého Jiří, Giorgoba, se slaví hned dvakrát do roka, nejvýznamněji 23. listopadu. Je to státní svátek a den, kdy se plní kostely a rodiny zasedají k sváteční supře. Postava svatého Jiří na koni je asi nejčastějším motivem gruzínského církevního umění vůbec – najdete ji na freskách, ikonách i na moderním státním znaku.
Jestli chcete pochopit, jak hluboko víra v Gruzii sedí, všímejte si obyčejných řidičů. Když projíždějí kolem kostela, pustí volant a třikrát se rychle pokřižují – i uprostřed hustého tbiliského provozu. Není to na efekt, dělají to zcela automaticky. Pro Gruzína je světec něco tak samozřejmého jako člen rodiny.
David Garedžský a třináct asyrských otců
V 6. století přišla do Gruzie skupina mnichů z Blízkého východu, které dějiny znají jako třináct asyrských otců. Rozešli se po celé zemi a založili kláštery, které daly základ gruzínskému mnišství. Nejslavnějším z nich je svatý David Garedžský, který se usadil v drsné polopoušti na východě země a založil tam jeskynní klášterní komplex David Gareja. Ten dnes patří k nejpůsobivějším místům v Gruzii – desítky cel a kaplí vytesaných přímo do skály uprostřed pusté krajiny.
Ostatní otcové jsou spojeni s dalšími kláštery po celé zemi, například svatý Šio se Šiomghvime nebo svatý Ioane Zedazneli. Dohromady tvoří jakousi zakladatelskou generaci gruzínského křesťanství druhé vlny – tam, kde Nino zasela víru, oni vybudovali kláštery, knihovny a duchovní tradici, která přežila staletí válek.
Malá poznámka pro cestovatele: David Gareja leží přímo na hranici s Ázerbájdžánem a část komplexu, zejména kaple s freskami zvané Udabno, se nachází ve sporném pásmu. Kvůli tomu bývá přístup k horní části občas omezený a situace se čas od času mění. Když sem míříte, ověřte si aktuální stav předem – dolní klášter Lavra je ale přístupný běžně a i sám o sobě stojí za dlouhou cestu přes polopoušť.
Mučedníci: Šušanik, Abo a královna Ketevan
Gruzínská historie je plná mučedníků a někteří z nich stojí i u samotného zrodu gruzínské literatury. Svatá Šušanik z 5. století je hrdinkou Mučednictví svaté Šušanik, které sepsal Jakob Curtaveli – jde o nejstarší dochované dílo gruzínského písemnictví vůbec. Šušanik odmítla odpadnout od víry na nátlak svého manžela a zaplatila za to životem.
Patronem hlavního města je svatý Abo Tbilisský, parfumér z 8. století, který konvertoval ke křesťanství a byl za to v Tbilisi popraven. A jednou z nejsilnějších postav je královna Ketevan, kterou v roce 1624 umučili v Persii, protože odmítla přijmout islám. Její osud se stal symbolem gruzínské neústupnosti a dodnes ji připomínají kostely i její jméno mezi ženami. Část jejích ostatků se po staletích vrátila zpět do Gruzie.
Zvláštní místo mají takzvaní statisíce mučedníků z Tbilisi – obyvatelé města, které roku 1227 povraždil vpád Chorezmské říše, protože odmítli pošlapat ikony na mostě přes Kuru. Církev jim věnovala samostatný svátek a jejich příběh se vypráví jako doklad toho, co pro Gruzíny víra znamenala.
Svatá královna Tamar
Mezi gruzínskými světci má výjimečné postavení královna Tamar, panovnice přelomu 12. a 13. století, za jejíž vlády dosáhla Gruzie svého zlatého věku. Církev ji kanonizovala jako svatou spravedlivou královnu Tamar a lidé ji uctívají s obrovskou úctou – pro Gruzíny je zároveň symbolem státní síly i osobní zbožnosti. Její jméno nese bezpočet dívek a její tvář znáte z fresek v horských klášterech.
Tamar je krásným příkladem toho, jak se v Gruzii prolíná svatost s národními dějinami. Nebyla to poustevnice, ale mocná vládkyně, která rozšířila hranice země a podporovala umění a literaturu. Přesto ji církev povýšila mezi svaté, protože v gruzínském chápání dobrý panovník slouží Bohu i lidu zároveň. Víc o ní a dalších velkých osobnostech najdete v článku slavní Gruzíni.
Moderní svatí: Ilia Spravedlivý a Gabriel
Svatost není v Gruzii jen záležitostí dávnověku. Svatý Ilia Spravedlivý není nikdo jiný než Ilia Čavčavadze, spisovatel a národní buditel 19. století, kterého církev v roce 1987 kanonizovala. Byl to člověk, který probouzel gruzínské národní vědomí v době ruské nadvlády, a jeho svatořečení ukazuje, jak úzce jsou v Gruzii propojené víra a národ.
Nejsilnější kult ale dnes patří svatému Gabrielovi (Gabriel Urgebadze), mnichovi, který zemřel v roce 1995 a byl kanonizován až v roce 2012. Za sovětské éry veřejně protestoval proti režimu a lidé ho považovali za blázna pro Krista. Dnes k jeho hrobu v klášteře Samtavro v Mccheta míří nekonečné fronty poutníků a mladí Gruzíni ho milují způsobem, jaký byste u tak čerstvého světce nečekali. Jeho příklad ukazuje, že gruzínské pravoslaví je živá, ne muzejní věc.
Kde svaté v Gruzii potkáte
Nejvíc svatých najdete tam, kde všechno začalo – v Mccheta, staré duchovní metropoli u soutoku dvou řek. Katedrála Sveticchoveli a klášter Džvari nad městem patří k nejposvátnějším místům v zemi a fresky uvnitř jsou učebnicí gruzínské svatosti. O téhle oblasti podrobně píšeme v článku Mccheta a Gori.
Za svatou Nino se jezdí do kláštera Bodbe v Kachetii, kde je pohřbená a kde dodnes vyvěrá pramen spojený s jejím jménem, k němuž chodí poutníci pro vodu. V Tbilisi zase v katedrále Sioni uvidíte její révový kříž, nejposvátnější relikvii gruzínské církve. Za svatým Gabrielem se míří do Samtavra v Mccheta a za svatým Jiřím prakticky kamkoli – kostelů zasvěcených jemu je po zemi tolik, že jeden potkáte skoro v každé vesnici.
Když do kostelů půjdete, myslete na pár pravidel: ženy si zakrývají hlavu šátkem a nemají mít nohy a ramena nahá, muži nechodí v kraťasech a fotí se decentně. Víc o víře a jejích zvycích najdete v textu náboženství a zvyky v Gruzii. A jestli vás zajímají historické osobnosti obecně, mrkněte i na slavné Gruzíny.
Časté otázky
Kdo přinesl do Gruzie křesťanství?
Svatá Nino, žena z Kappadokie, která podle tradice kázala v Gruzii ve 4. století. Díky ní přijal král Mirian III. kolem roku 337 křesťanství jako státní náboženství a Gruzie se stala jednou z prvních křesťanských zemí na světě. Církev ji proto uctívá jako rovnou apoštolům a její symbol, révový kříž, je znakem gruzínské církve.
Proč je svatý Jiří patronem Gruzie?
Svatý Jiří je v Gruzii uctíván odpradávna a podle místní tradice byl příbuzným svaté Nino. Nese jeho jméno velké množství kostelů a jeho postava na koni je nejčastějším motivem gruzínského církevního umění. Jeho svátek Giorgoba je státním svátkem a slaví se dvakrát ročně, nejvýznamněji 23. listopadu.
Kdo byl svatý David Garedžský?
Byl to jeden ze třinácti asyrských otců, mnichů, kteří přišli do Gruzie v 6. století a založili gruzínské mnišství. David se usadil ve východní polopoušti a založil jeskynní klášter David Gareja vytesaný do skal. Ten dodnes patří k nejpůsobivějším poutním místům v zemi.
Existují i moderní gruzínští svatí?
Ano. Spisovatel Ilia Čavčavadze byl kanonizován v roce 1987 jako svatý Ilia Spravedlivý. Ještě silnější kult dnes patří svatému Gabrielovi Urgebadzemu, mnichovi zesnulému v roce 1995 a svatořečenému v roce 2012. K jeho hrobu v klášteře Samtavro míří davy poutníků, hlavně mladých lidí.