Zugdidi a palác Dadiani: Napoleonova maska v Gruzii

Zugdidi je hlavní město Samegrela na západě Gruzie a jediné místo na světě mimo Francii a Anglii, kde si prohlédnete bronzovou posmrtnou masku Napoleona Bonaparta. Leží tu v paláci knížat Dadianiů, který se dá i s botanickou zahradou obejít zhruba za půldruhé hodiny, a je to logická zastávka cestou z Kutaisi do hor Svanetie.

Většina lidí projede Zugdidi bez zastavení, protože je berou jen jako přestupní bod na maršrutku do Mestie. Je to škoda. Za dvě až tři hodiny tu uvidíte věci, které jinde v Gruzii nenajdete, a přitom se vejdete do rozpočtu jednoho oběda.

Jak se Napoleonova posmrtná maska dostala do Gruzie

Dadianiové vládli Mingrelii, tedy zdejšímu kraji Samegrelo, po staletí jako polosamostatné knížectví na okraji ruského impéria. Palác v Zugdidi byl jejich hlavní rezidencí a poslední kníže David Dadiani z něj v 19. století udělal i sbírku umění a starožitností.

Spojení s Napoleonem přišlo přes svatbu. Davidova dcera Salome Dadiani se roku 1868 provdala za Achilla Murata, vnuka Joachima Murata, Napoleonova maršála a neapolského krále, a jeho ženy Caroline, která byla Napoleonovou nejmladší sestrou. V rodině Muratů se dědila část napoleonské pozůstalosti, a tak se do Zugdidi dostala i jedna ze tří bronzových posmrtných masek odlitých podle sádrového originálu sejmutého z Napoleonovy tváře na Svaté Heleně roku 1821. Zdejší odlitek pochází z roku 1833.

Zní to jako historka pro turisty, ale je doložená. Muratovský erb najdete i na náhrobcích a maska má na muzejní kartě uvedený původ. To, že skončila zrovna v provinčním gruzínském městě, je jedna z těch náhod, kvůli kterým se sem vyplatí zajet.

Za pozornost stojí i to, kdo sbírku vlastně vytvořil. Manželka knížete Davida, Ekaterine Čavčavadze, pocházela z jednoho z nejvzdělanějších gruzínských rodů a právě ona z paláce udělala kulturní centrum kraje. Když si tedy budete procházet sály, nedíváte se na náhodnou hromadu starožitností, ale na cílenou sbírku z 19. století, kterou se podařilo přežít i sovětské znárodnění. Muzeum tady oficiálně funguje už od roku 1921, takže patří k nejstarším v celé zemi.

Co všechno v paláci Dadiani uvidíte

Oficiálně se objekt jmenuje Dadianiho historicko-architektonické muzeum. Vstupné se v posledních letech pohybovalo kolem 12 GEL (orientačně asi 100 Kč nebo 4 €), tedy víc než dřívějších 7 GEL. Otevřeno bývá úterý až neděle zhruba od 10:00 do 17:30, v pondělí je zavřeno. Ověřte si to ale předem: palác prochází rozsáhlou rekonstrukcí, která má běžet až do roku 2028, a některé sály mohou být v lešení nebo dočasně uzavřené.

Kromě Napoleonovy masky tu jsou ikony a kříže z 10. a 11. století, staré rukopisy, portréty rodiny, dobový nábytek a zbraně. Nejcennější sakrální předměty, mezi nimiž bývá zmiňována i relikvie spojovaná s rouchem Panny Marie, se prohlížejí v pokladnici, kam se často platí zvlášť a chodí se s průvodcem. Přímo v areálu stojí i katedrála Vlachernské Panny Marie, kterou si můžete projít při čekání na vstup.

Kousek dál je druhý, menší palác Nika Dadianiho s obrazárnou a keramikou. Vstup sem stojí kolem 5 GEL (asi 42 Kč) a chodí se tam mnohem méně lidí, takže máte sály často jen pro sebe.

Botanická zahrada, jedna z nejstarších na Kavkaze

Přímo za palácem začíná botanická zahrada, kterou Dadianiové založili už roku 1840. Patří k nejstarším na celém Kavkaze a od paláce ji nedělí žádná zeď, takže obě věci projdete najednou. Vstupné je kolem 5 GEL, ale ráno mezi 6:00 a 9:00 a večer se sem chodí zdarma.

Roste tu přes 700 druhů, hodně z nich jsou endemity jižního Kavkazu, k tomu magnólie, sekvoje a stará oranžérie, ze které dnes zbývají spíš romantické ruiny. Není to naleštěný park jako v Batumi, spíš zarostlá zahrada s lavičkami ve stínu, kde místní venčí psy. Mně to sedělo víc než upravené záhony jinde.

Praktická rada: přijďte hned po otevření a začněte zahradou, dokud je ráno prázdná a zdarma. Do paláce se pak vraťte na první prohlídkový okruh kolem desáté, než dorazí zájezdy z Kutaisi. Celé to zvládnete do oběda a odpoledne vám zbyde na cestu k moři nebo do hor.

Jak se do Zugdidi dostat

Zugdidi je dopravní uzel, takže spojení je slušné z každé strany. Z Tbilisi jezdí maršrutky ze stanice Didube, stojí kolem 35 až 40 GEL (orientačně 290 až 330 Kč), cesta trvá zhruba pět a půl až šest hodin a vypravují se přibližně po hodině od deváté ráno. Pohodlnější je ale vlak: moderní soupravy Stadler dojedou z Tbilisi za zhruba pět a půl hodiny, jsou levnější a máte kde natáhnout nohy.

Z Kutaisi je to nejblíž. Maršrutka stojí kolem 10 GEL (asi 83 Kč) a jede zhruba dvě a půl hodiny, alternativně můžete chytit vlak ze stanice Rioni. Z Mestie ve Svanetii jedou dolů maršrutky za 35 až 40 GEL a cesta horami trvá tři a půl až čtyři hodiny; Zugdidi je totiž hlavní brána do Svanetie a spousta lidí tudy jen projíždí tam a zpět.

Samotné město je malé a ploché, palác i zahradu i tržnici obejdete pěšky. Autobusová stanice i vlakové nádraží jsou blízko centra.

Mingrelská kuchyně, kvůli které sem jezdí i Gruzíni

Samegrelo je domovem mingrelské kuchyně, tedy té nejpálivější a nejvíc "sýrové" varianty gruzínského jídla. Jestli jste zatím ochutnali jen chačapuri po adžarsku z Batumi, tady vás čeká jiný svět.

Elarji je kukuřičná kaše prohnětená se sýrem sulguni tak dlouho, až se táhne v dlouhých nitích. Vypadá to nenápadně, ale zasytí to na půl dne.
Gebžalia jsou plátky sýra ve smetanovo-mátovém nálevu, podávané studené, osvěžující v horku.
Megrelský chačapuri má sýr nejen uvnitř, ale i navrchu, takže je mastnější a syrovější než klasické imeretské.
Kharčo po mingrelsku je hustý hovězí guláš s vlašskými ořechy a kořením.

Základem skoro všeho je zdejší sýr sulguni a kukuřice ve formě husté kaše ghomi, kterou tu jedí místo chleba. K tomu adžika, pálivá pasta z papriček a bylinek, kterou si dávají skoro ke všemu. Jestli nemáte rádi ostré, řekněte to dopředu, mingrelská ruka bývá těžká. Nejlevněji se najíte přímo u tržnice, kde talíř elarži nebo porce chinkali vyjde na pár lari a jídlo je čerstvé, protože se tam střídají místní.

Co s Zugdidi spojit v okolí

Samotné muzeum vás nezdrží na celý den, a to je dobře, protože okolí stojí za výlety. Hrad Rukhi je asi 15 minut autem a je zdarma. Martvilský kaňon, kde se plavíte na loďce mezi zelenými stěnami, je zhruba hodinu a půl daleko. Přehrada Enguri, jedna z nejvyšších obloukových hrází na světě, leží asi hodinu cesty směrem do hor a dá se spojit s jízdou do Mestie.

Kdo chce k moři, dojede za tři čtvrtě hodiny do Anaklie s dlouhou dřevěnou lávkou a černými plážemi u hranice s Abcházií. A jižně od Zugdidi jsou mokřady národního parku Kolkheti kolem Poti, kam se vyplatí vyrazit za ptáky a jezerem Paliastomi.

Nejlepší čas na návštěvu a praktické tipy

Muzeum funguje celoročně, takže tvrdý sezónní strop tu neexistuje jako u horských oblastí. Nejpříjemnější je jaro, tedy duben a květen, kdy botanická zahrada kvete a ještě není dusno. Léto v nížině Samegrela bývá vlhké a horké, klidně přes 30 stupňů, ale zato pak dává smysl spojit Zugdidi s koupáním v Anaklii. Podzim je suchý a klidný, zima mírná, ale zahrada je holá.

Pár drobností, které se hodí vědět předem. Za focení uvnitř se občas platí příplatek, počítejte s pár lari navíc. Průvodce mluví většinou gruzínsky a rusky, anglicky spíš základně, takže se vyplatí mít popisky nebo si věci dohledat. Platit kartou jde v muzeu i ve větších restauracích, ale na tržnici a v maršrutce potřebujete hotovost v lari. A pokud navazujete na cestu do Mestie, kupte si místo v maršrutce už ráno, odpolední spoje bývají plné.

Časté otázky

Stojí Zugdidi za zastávku?

Ano, pokud jedete kolem, třeba do Svanetie nebo z Kutaisi. Palác Dadiani s Napoleonovou maskou a botanická zahroda vám zaberou dvě až tři hodiny a stojí dohromady kolem 17 GEL. Jako samostatný cíl na několik dní ale Zugdidi nefunguje, je to spíš půldenní zastávka nebo základna pro výlety do okolí.

Kolik stojí vstup do paláce Dadiani?

Hlavní palác vyšel v posledních letech na zhruba 12 GEL (asi 100 Kč), menší palác Nika Dadianiho na 5 GEL a botanická zahrada také na 5 GEL, přičemž ráno mezi 6:00 a 9:00 se do zahrady chodí zdarma. Kvůli probíhající rekonstrukci do roku 2028 se ale ceny i otevírací doba mohou měnit, ověřte si je na místě.

Je to opravdu Napoleonova posmrtná maska?

Je to jeden z mála bronzových odlitků masky sejmuté z Napoleonovy tváře po jeho smrti na Svaté Heleně v roce 1821. Zdejší odlitek je z roku 1833 a do rodiny Dadianiů se dostal přes příbuzenství s Muraty, tedy s Napoleonovou sestrou Caroline. Není to originální sádra, ale je to pravý dobový bronz s doloženým původem.

Jak dlouho v Zugdidi zůstat?

Většině lidí stačí půl dne. Ráno projdete zahradu a palác, dáte si mingrelský oběd a odpoledne pokračujete dál, ať už do Mestie, k moři do Anaklie, nebo zpět do Kutaisi. Jednu noc tu má smysl přespat hlavně tehdy, když chcete brzy ráno vyrazit do Svanetie.