Nejkrásnější vodopády Gruzie
Průvodce vodopády Gruzie: Kinchkha, Makhuntseti, Shdugra, Gveleti a Ninoskhevi. Jak se k nim dostat, kolik stojí vstup a kdy mají nejvíc vody.
Gruzie je hornatá země plná řek, a tak vodopádů má nespočet – od přístupných kaskád kousek od silnice po ukryté obry vysoko v Kavkazu, ke kterým se dostanete jen pěšky. Vybrali jsme pět nejpůsobivějších a u každého poradíme, proč za ním jet, jak se k němu dostat a kdy má nejvíc vody. Najdete mezi nimi jak vodopád, ke kterému dojdete v žabkách, tak takový, za který si sáhnete až po celodenním výšlapu do hor.
Kinchkha (Kinčcha): nejvyšší vodopád Gruzie
Vodopád Kinchkha v Imeretii bývá označován za nejvyšší v zemi. Nejde o jeden pád, ale o mohutnou třístupňovou kaskádu – jednotlivé stupně měří zhruba 25, 70 a 35 metrů a padají do zeleného kaňonu, který kolem vody vytesala řeka. Za velké vody v něm hučí tolik, že se neslyšíte, a vzduch je plný vodní tříště.
Leží u vesnice Kinchkha v Chonské municipalitě, asi hodinu jízdy severozápadně od Kutaisi. Nejběžnější je přijet autem nebo v rámci výletu, který se často kombinuje s nedalekým kaňonem Okace. Od parkoviště vede k vodopádu značená stezka dlouhá kolem dvou kilometrů; vstupné do chráněné lokality je orientačně kolem 15–17 GEL a doporučuju vzít si doklad, bez něj vás k pokladně nepustí. Nejsilnější je vodopád na jaře a po deštích, v pozdním létě po suchu zeslábne.
Proč sem jet: kombinace výšky, tří stupňů a divokého kaňonu z Kinchkhy dělá nejdramatičtější vodopád, jaký v Gruzii bez treku uvidíte. Stezka je pohodlná, částečně po dřevěných chodnících, a cestou máte výhledy do údolí. Počítejte s tím, že o víkendech a v hlavní sezoně sem míří výletní autobusy z Kutaisi, takže jestli chcete klid a lepší světlo na fotky, přijeďte hned ráno po otevření.
Makhuntseti: nejsnáz dostupný vodopád u Batumi
Jestli jste na dovolené v Batumi a chcete vidět pořádný vodopád bez celodenního treku, zajeďte do Makhuntseti. Padá zhruba z padesáti metrů do širokého jezírka a je od hlavní silnice jen pár minut chůze, takže ho zvládne i rodina s malými dětmi. Kolem stojí stánky, kde místní prodávají adžárskou kuchyni, domácí med a čerstvou čurčchelu.
Z Batumi je to asi třicet minut jízdy směrem na Kedu. Dostanete se sem i maršrutkou, která jede tímto směrem, což z Makhuntseti dělá jeden z mála velkých gruzínských vodopádů dosažitelných veřejnou dopravou a levně. Hned vedle navíc stojí starý kamenný obloukový most z dob královny Tamary, takže spojíte přírodu i historii. Vodopád je přístupný celoročně a nejvíc vody má z jara.
Proč sem jet: je to nejlepší poměr námahy a zážitku v celé zemi. Pár minut od auta stojíte pod padesátimetrovou stěnou vody a k tomu si dáte adžárské chačapuri přímo na místě. V horkém létě je jezírko pod vodopádem oblíbené k osvěžení nohou, i když na koupání je voda opravdu ledová. Kdo má víc času, může pokračovat výš do adžárských hor k průsmyku Goderdzi.
Shdugra: vysokohorský obr ve Svanetii
Shdugra (také psáno Shdugra u Ušby) patří k nejvyšším vodopádům Gruzie – voda z ledovce se řítí ze stěny pod majestátní horou Ušba a padá v několika stupních stovky metrů. Není to místo, kam zajedete autem: leží ve Svanetii nad vesnicí Mazeri a je odměnou za pořádný celodenní výšlap.
Základnou je vesnice Mazeri nebo sousední Becho v regionu Svanetie, kam se dostanete z Mestie. Odtud vede túra k vodopádu údolím – počítejte s celodenním výletem, dobrou obuví a rezervou na počasí, které se v horách rychle mění. Kdo nechce jít celou cestu pěšky, může si část trasy z Becha objet na koni, které tu místní nabízejí. Sezona je krátká, zhruba od června do září, mimo ni bývá cesta pod sněhem.
Proč sem jet: tohle je vodopád pro ty, kdo chtějí zážitek zasloužit. Výhled na Ušbu, jeden z nejkrásnějších a nejobávanějších kavkazských štítů, a hučící vodu z ledovce si nikde jinde neužijete. Trasa není technicky náročná, ale je dlouhá, takže si vezměte dost jídla a vody a vyrazte brzy ráno. Kvůli tomu, že cesta vede přes horské louky, je nejhezčí v červnu a červenci, kdy kvetou.
Gveleti: dvě kaskády u Kazbegi
Nedaleko Stepancmindy (Kazbegi) na severu země se skrývají dva vodopády Gveleti – větší a menší. Ten větší je působivý pád vysoko v Darialské soutěsce, obklopený strmými skalami blízko rusko-gruzínské hranice. Je to ideální krátká vycházka, když už jste v Kazbegi kvůli kostelu Cminda Sameba a hoře Kazbek.
Od Stepancmindy je to zhruba sedm kilometrů autem směrem k hranici, k vesnici Gveleti, odkud pokračujete pěšky. Túra k většímu vodopádu je krátká a zvládnutelná, i když poslední úsek je kamenitý. Auto nebo taxík je nejpohodlnější, protože veřejná doprava sem prakticky nejezdí. Spojte návštěvu s výletem do Darialské soutěsky a k tamnímu klášteru.
Proč sem jet: je to snadný způsob, jak k typickému kazbegskému výletu za kostelem Cminda Sameba přidat kus divoké přírody. Soutěska kolem je dramatická a voda tu má i v létě slušnou sílu, protože přitéká z hor. Cesta k vesnici Gveleti vede po odbočce z hlavní silnice na Vladikavkaz, takže se sem pohodlně zajede cestou nebo zpátky.
Ninoskhevi: vodopád v pralese Lagodechi
Na východě Kachetie, v Lagodechském národním parku u ázerbájdžánské hranice, padá ze zhruba čtyřiceti metrů vodopád Ninoskhevi. Je schovaný v hustém, téměř pralesním lese a cesta k němu je zážitek sama o sobě – lesní stezka podél potoka, brody a stín starých stromů.
Trasa začíná ve vesnici u Lagodechi a k vodopádu a zpět je to zhruba deset kilometrů, takže si vyhraďte celý den a zapište se v návštěvnickém centru parku. Pozor při zadávání do navigace: existuje ještě jedna vesnice podobného jména poblíž Vardzie na jihu země, takže si ověřte, že míříte do Lagodechi v Kachetii. Nejlepší je jaro a začátek léta, kdy má potok dost vody a les je svěží.
Proč sem jet: Lagodechi je nejstarší chráněné území v Gruzii a Ninoskhevi ho odměňuje pořádnou porcí zeleného ticha, jaké na jihu země s vinicemi nečekáte. Je to ideální spojení pohody a pohybu – pár dní v Kachetii u vína a jeden den strávený v lese u vodopádu. Trasa je dobře značená a v parku pracuje personál, který poradí s aktuálním stavem stezky a počasím.
Rada z praxe: gruzínské vodopády stojí a padají s ročním obdobím. Kdo přijede v pozdním létě po několika suchých týdnech, může u leckterého jen krčit rameny, jak zeslábl. Chcete-li je vidět v plné síle, plánujte návštěvu na pozdní jaro a začátek léta, kdy tají sníh a prší – to samé platí pro barvy okolní přírody.
Jak si vodopády poskládat do cesty
Vodopády jsou v Gruzii rozeseté po celé zemi, takže je nemá smysl objíždět všechny najednou. Kinchkha spojte s Kutaisi, kaňony Okace a Martvili a Prométheovou jeskyní do jednoho „imeretského" dne. Makhuntseti patří k výletu z Batumi a adžárského pobřeží. Gveleti si nechte na den v Kazbegi, Shdugru na trekování ve Svanetii a Ninoskhevi na toulky Kachetií, ideálně dohromady s vínem a klidem Lagodechi. Takhle uvidíte pokaždé jiný kout země a vodopád bude třešničkou na dortu, ne cílem půldenního přejezdu.
Pokud vás západní Gruzie s vodou baví, přidejte do imeretského okruhu ještě dva kaňony, které k vodopádům patří. Kaňon Okace nabízí visutou stezku ve výšce nad roklí a kaňon Martvili projedete na loďce mezi tyrkysovými stěnami s menšími kaskádami. Dohromady s Kinchkhou a Prométheovou jeskyní z toho vznikne jeden z nejlepších přírodních dnů, jaké v Gruzii zažijete.
Praktické tipy na závěr
Do většiny chráněných lokalit se platí menší vstupné (orientačně do 20 GEL) a hodí se hotovost v lari. K vodopádům, které vyžadují chůzi, si vezměte pevnou obuv – stezky bývají kluzké, hlavně po dešti. Signál mimo města vypadává, tak si stáhněte offline mapu. A hlavně respektujte přírodu: neodhazujte odpadky a nekoupejte se tam, kde to není bezpečné, protože pod vodopády bývají silné proudy a studená voda.
Časté otázky
Který je nejvyšší vodopád v Gruzii?
Za nejvyšší bývá označován Kinchkha v Imeretii, mohutná třístupňová kaskáda o výšce kolem sta metrů. K nejvyšším patří i vysokohorská Shdugra pod Ušbou ve Svanetii, která padá ze stěny v několika stupních. U vodopádů v odlehlých horách se ale údaje o výšce v různých zdrojích liší, takže je berte orientačně.
Dá se k vodopádům dostat bez auta?
K některým ano. Makhuntseti u Batumi je dosažitelný maršrutkou směrem na Kedu a je jen pár minut chůze od silnice. K ostatním – Kinchkha, Gveleti, Ninoskhevi a hlavně horská Shdugra – je nejpohodlnější auto, taxík nebo organizovaný výlet, protože veřejná doprava jezdí jen k výchozím obcím, nebo vůbec.
Kdy mají vodopády nejvíc vody?
Nejsilnější jsou na jaře a začátkem léta, kdy taje sníh a hodně prší. V pozdním létě po suchých týdnech leckterý vodopád znatelně zeslábne. Pokud vám jde o co nejdramatičtější podívanou, plánujte návštěvu spíš na květen a červen. Vysokohorské vodopády jako Shdugra jsou navíc dostupné jen v letní sezoně.
Kolik stojí vstup k vodopádům?
Vodopády ve volné přírodě, například Makhuntseti nebo Gveleti, jsou zdarma. U lokalit spravovaných Agenturou chráněných území, jako je Kinchkha nebo národní park Lagodechi, se platí menší vstupné, orientačně do 20 GEL na osobu. Ceny se mění, takže si aktuální sazbu ověřte na místě a mějte s sebou hotovost v lari.