Národní parky Gruzie: kompletní přehled

Gruzie má deset národních parků a k tomu desítky dalších chráněných území – od subtropických deštných pralesů u Černého moře přes horské louky Kavkazu až po polopoušť u ázerbájdžánské hranice. Vstup do parků je obvykle zdarma, jen se před vyrážkou zaregistrujte ve visitor centru; tady je přehled všech deseti a co v nich hledat.

Pár slov k praktickému fungování. Gruzínské parky spravuje Agentura chráněných území a většina má návštěvnická centra, kde se zapíšete, dostanete mapu a případně si zaplatíte kemp nebo průvodce. Značené stezky bývají dobře udržované, na odlehlé treky ale počítejte s vlastní výbavou a zásobami.

Ještě jedna věc, která překvapí: gruzínské parky nejsou uzavřené areály s branou a pokladnou, ale často splývají s okolní krajinou a vesnicemi. Registrace ve visitor centru proto neslouží k výběru vstupného, ale hlavně k bezpečnosti – v horách se počasí mění rychle a je dobré, aby správa věděla, kam jdete. Vodu, vrstvené oblečení a základní lékárničku berte i na kratší túry.

Bordžomi-Charagauli

Nejznámější a jeden z největších národních parků v Evropě – rozkládá se na více než 85 000 hektarech horských lesů a alpských luk v centrální Gruzii. Vede tudy hustá síť značených tras od půldenních procházek po vícedenní treky s noclehem v horských chatách. Je to ideální park pro první seznámení s gruzínskou přírodou, protože infrastruktura tu funguje.

Základnou je lázeňské městečko Borjomi, asi 160 kilometrů od Tbilisi (kolem 2–2,5 hodiny autem nebo vlakem). Návštěvnická centra jsou v Borjomi a v Charagauli, kde se před túrou zaregistrujete. Vstup je zdarma, platí se jen kemp a nocleh v chatách. Nejlepší období je červen až říjen.

Tušetie

Tušetie je pro mnohé to nejdivočejší, co v Gruzii zažijete. Vysokohorský region na severovýchodě je přístupný jedinou cestou přes průsmyk Abano (kolem 2900 m), který je otevřený zhruba od června do začátku října a zvládne ho jen terénní auto. Odměnou jsou kamenné vesnice s obrannými věžemi, prázdné hřebeny a jeden z nejhezčích treků v zemi – přechod do Chevsuretie přes průsmyk Atsunta.

Centrem je Omalo, kam se z Tbilisi jede přes Telavi a dál po slavné horské cestě (celkem klidně 6–7 hodin i s přesedáním do 4x4). Sdílené terénní vozy odjíždějí z Telavi. Vstup do parku je zdarma. Jezděte jen v létě – mimo sezónu je cesta zavřená a vesnice se vylidní.

Kdo má dost času a kondice, měl by v Tušetii aspoň jednu vícedenní túru. Klasika je přechod z Omala přes vesnice Dartlo a Girevi k průsmyku Atsunta a dál do Chevsuretie – čtyři až pět dní čisté divočiny s noclehy u místních. I bez treku ale stojí za to strávit tu pár dní, projet okolní vesnice s obrannými věžemi a ochutnat tušetský sýr guda, který se vyrábí přímo na horských pastvinách.

Vašlovani

Vašlovani nevypadá jako zbytek Gruzie – je to polopoušť, kaňony, rozpukaná „badlands" krajina a bahenní sopky u samé hranice s Ázerbájdžánem. Roste tu řídký les pistácií a jalovců a s trochou štěstí zahlédnete gazely nebo dravce. Kvůli suchému, horkému klimatu a špatné dostupnosti sem zabloudí málokdo, což je zároveň jeho kouzlo.

Vstupní branou je městečko Dedoplisckaro v jihovýchodní Kachetii, asi 150 kilometrů od Tbilisi. Do samotného parku se dostanete pouze terénním autem a je nutné se předem zaregistrovat ve visitor centru v Dedoplisckaro. Nejlepší jsou jaro a podzim; v létě je tu extrémní vedro. Vezměte hodně vody – v parku žádná není.

Lagodechi

Lagodechi je nejstarší chráněné území v Gruzii, vyhlášené už roku 1912. Leží na úbočí Velkého Kavkazu v nejvýchodnějším cípu Kachetie a nabízí husté pralesy, vodopády a horská jezera. Skvělé je, že tu najdete túry pro každého – od pohodové vycházky k vodopádu Gurgeniani po náročný dvoudenní trek k Černému skalnímu jezeru ve výšce kolem 2800 metrů.

Nástupním místem je město Lagodechi přímo u vstupu do parku, asi 160 kilometrů od Tbilisi (kolem 2,5 hodiny autem nebo marshrutkou). Visitor centrum je pár minut chůze od hlavních stezek, vstup je zdarma. Denní okruhy zvládnete od jara do podzimu, vysokohorské treky spíš v červenci až září.

Kolcheti

Kolcheti chrání rozsáhlé mokřady a jezera na pobřeží Černého moře u města Poti – je to úplně jiná Gruzie než hory. Srdcem parku je jezero Paliastomi a spleť kanálů a rákosin, kde hnízdí a přezimuje spousta ptáků. Nejlepší způsob, jak park poznat, je vyjet na lodní projížďku po mokřadech. Kolcheti je navíc součástí přírodní památky UNESCO Kolchidské deštné pralesy a mokřady.

Visitor centrum je nedaleko Poti, kam se z Tbilisi dostanete vlakem nebo marshrutkou (řádově 4–5 hodin), případně po cestě k Batumi. Vstup do parku je zdarma, lodní výlet se platí zvlášť. Nejpříjemnější je pozdní jaro a podzim, kdy je nejlepší pozorování ptáků.

Mtirala

Mtirala je „plačící hora" – jméno napovídá, že sem spadne nejvíc srážek v celé Gruzii. Výsledkem je bujný subtropický deštný prales v horách za Batumi, plný mechů, kapradin a vodopádů. Je to kompaktní park ideální na jednodenní výlet z pobřeží: dojdete k vodopádu a jezírku, případně si dáte lanový sjezd nad údolím. I Mtirala patří k mokřadní památce UNESCO.

Park leží mezi Batumi a Kobuleti, visitor centrum je u vesnice Chakvi, odkud se pokračuje terénním autem výš. Z Batumi je to necelou hodinu. Vstup je zdarma, atrakce jako zipline se platí. Protože tu hodně prší, vezměte pláštěnku a nepromokavou obuv – a nečekejte, že bude sucho.

Džavacheti

Džavacheti je náhorní vulkanická plošina na jihu země, poseta mělkými jezery ve výšce kolem 2000 metrů. Je to ptačí ráj – na jezerech Chančali, Madatapa, Bugdašeni nebo Kartsachi se v sezóně zastavují pelikáni, jeřábi a tisíce dalších ptáků na tahu. Krajina je holá, větrná a syrová, úplně jiná než zelené hory na severu.

Vstupní branou je město Achalkalaki, kam to je z Tbilisi zhruba 200 kilometrů (kolem 3,5 hodiny). Park se nejlépe projíždí autem, protože jezera jsou daleko od sebe. Vstup je zdarma. Jezděte v pozdním jaře nebo na podzim kvůli ptačímu tahu; zimy jsou tu tvrdé a mrazivé a plošina bývá pod sněhem.

Kazbegi

Národní park Kazbegi obklopuje jeden z nejznámějších obrazů Gruzie – kostel Nejsvětější Trojice v Gergeti pod ledovcovým štítem Kazbek (5054 m). Kromě klasické túry ke kostelu se odsud vyráží do údolí Truso s minerálními prameny a travertiny nebo k ledovci Gergeti. Je to nejsnáz dostupný vysokohorský park v zemi.

Centrem je Stepancminda (Kazbegi) na Gruzínské vojenské cestě, asi 155 kilometrů od Tbilisi (kolem 3 hodin). Marshrutky sem jezdí několikrát denně od stanice Didube. Vstup do parku je zdarma. Hlavní sezóna je červen až říjen; v zimě je krajina nádherná, ale cesta přes průsmyk Džvari se občas kvůli počasí uzavírá.

Algeti

Algeti je malý, tichý park jihozápadně od Tbilisi, ideální na půldenní únik z města. Chrání zbytky původních lesů kavkazské jedle a smrku a nabízí několik krátkých značených okruhů bez davů. Nečekejte velkolepé štíty – je to spíš klidný les na procházku a nadechnutí.

Park leží u městečka Tetri Ckaro, asi 60 kilometrů od Tbilisi (kolem hodiny a půl autem). Veřejná doprava je slabá, takže nejpohodlnější je vlastní auto nebo taxi. Vstup je zdarma. Nejhezčí je na jaře, kdy kvetou louky, a na podzim kvůli barvám lesa.

Tbiliský národní park

Tbiliský národní park je zelené zázemí hlavního města hned za jeho severním okrajem, v oblasti Saguramo a Martkopi. Je to nejjednodušší způsob, jak si dát túru v přírodě, aniž byste museli daleko cestovat – lesní stezky, výhledy na Tbiliské moře a kláštery v okolí. Hodí se jako aktivní odpoledne mezi prohlídkami města.

Ke vstupům do parku se z centra Tbilisi dostanete autem nebo taxíkem za 20–30 minut. Visitor centrum je u Saguramo. Vstup je zdarma. Chodit se tu dá prakticky celoročně, nejpříjemnější jsou jaro a podzim, kdy není horko.

Neplánujte gruzínské parky jako odškrtávací seznam. Tušetie nebo Vašlovani si zaslouží dva tři dny a vlastní terénní auto, kdežto Kazbegi, Bordžomi nebo Tbiliský park zvládnete jako denní výlet. Radši dva parky pořádně než šest z okna auta – vysokohorská Gruzie se otevře, až když v ní přenocujete.

Časté otázky

Platí se vstup do národních parků v Gruzii?

Vstup do gruzínských národních parků je obvykle zdarma. Platí se až doplňkové služby – kemp, nocleh v horské chatě, průvodce nebo atrakce typu ziplinu. Před delší túrou se ale téměř vždy musíte zaregistrovat ve visitor centru, kde dostanete mapu a informace o počasí a stavu tras.

Který park je nejlepší pro začátečníky?

Nejpřívětivější je Bordžomi-Charagauli díky husté síti značených tras a dobré infrastruktuře. Snadno dostupný je i Kazbegi s klasickou túrou ke kostelu v Gergeti. Oba se dají zvládnout bez terénního auta a nabízejí varianty od nenáročných procházek po celodenní výšlapy.

Do kterých parků potřebuji terénní auto?

Terénní 4x4 je prakticky nutné pro Tušetii (průsmyk Abano) a Vašlovani (polopouštní kaňony). Do těchto oblastí se navíc jezdí jen v sezóně a cesty bývají mimo léto neprůjezdné. Ostatní parky jako Bordžomi, Kazbegi, Lagodechi nebo Kolcheti obsloužíte běžným autem či marshrutkou.

Kdy je nejlepší doba na návštěvu?

Pro vysokohorské parky (Tušetie, Kazbegi, Bordžomi) je hlavní sezóna červen až říjen. Pro polopoušť Vašlovani a ptačí jezera Džavacheti jsou ideální jaro a podzim, protože léto je tam příliš horké. Pobřežní Kolcheti a Mtirala fungují nejlépe mimo nejparnější letní měsíce.