Kintriši: chráněná oblast a jezero

Kintriši je chráněná oblast v horách nad adžarským pobřežím, kde se kolchidské lesy zvedají od tří set metrů až ke dvěma a půl tisícům a končí u vysokohorského jezera Tbikeli. Je to tip pro každého, kdo chce od batumských pláží vystoupat do skutečných hor a vidět jednu z nejzachovalejších přírod Gruzie.

Co je chráněná oblast Kintriši

Chráněná oblast Kintriši leží v Adžarii, v municipalitě Kobuleti, v horní části údolí řeky Kintriši. Rozkládá se na ploše téměř 19 000 hektarů a člení se na dvě části: přísnou přírodní rezervaci Kintriši, vyhlášenou už v roce 1959, a chráněnou krajinu Kintriši z roku 2007. Území se táhne od nadmořské výšky kolem tří set metrů až po zhruba 2 500 metrů, takže na malém prostoru projdete od subtropického podhůří po alpínské louky.

Kolem 80 procent oblasti pokrývá les. Rostou tu klasické kolchidské druhy – východní buk, kaštanovník, východní smrk (pichlavý kavkazský smrk), Medveděvova bříza i kavkazská tomel. Právě tahle nedotčená lesní divočina s množstvím endemitů dělá z Kintriši jedno z přírodovědně nejcennějších míst v celé zemi.

Jezero Tbikeli

Korunou celé oblasti je jezero Tbikeli. Leží vysoko v horách ve výšce kolem 1 900 až 2 000 metrů, má oválný tvar a napájí ho srážky, podzemní voda a tající sníh. Není hluboké – maximální hloubka se pohybuje kolem osmi až deseti metrů – ale právě v jeho vodě žije vzácný kavkazský čolek (triton), který je zapsaný v gruzínském Červeném seznamu ohrožených druhů. V zimě jezero zamrzá a pokrývá ho sníh.

Cesta k Tbikeli je hlavním důvodem, proč sem lidé jezdí. Není to procházka: jde o náročnější horskou túru s pořádným převýšením, na kterou si vyhraďte celý den nebo raději přenocujte v horách. Odměnou je jezero uprostřed hor, kde je ticho a kde často nepotkáte skoro nikoho.

Tbikeli není místo, kam se zajede „jen tak". Je to celodenní výšlap a nahoře nečekejte žádné bufety ani lavičky. Ale právě proto tam ta samota a klid pořád jsou – v době, kdy je půlka Gruzie plná turistů, tohle zůstává divoké. Vyhraďte si na to celý den a vyrazte brzy ráno.

Stezky a co v oblasti projít

V Kintriši je několik značených tras různé délky a náročnosti. K té nejjednodušší patří okruh ke starému obloukovému mostu královny Tamary přes řeku Kintriši – kamennému mostu, jaký v Gruzii najdete na mnoha místech a který se lidově spojuje se středověkou vládkyní. Tahle trasa je krátká a zvládne ji i rodina s dětmi.

Náročnější je stezka k tisu (utchovari) a dál k jezeru Tbikeli, což je hlavní vysokohorská trasa oblasti. Oblíbený je taky výšlap k vodopádu Chino. Přesné délky a časy tras se liší podle toho, odkud vyrazíte, takže se na aktuální stav a doporučenou variantu zeptejte v návštěvnickém centru – v horách se navíc podmínky mění a některé úseky mohou být po dešti nebo brzy na jaře obtížné.

Příroda a zvířata Kintriši

Kintriši je jedno z nejcennějších přírodních území Gruzie právě proto, že se tu na malém prostoru střídají úplně různá patra přírody. Dole v teplém a vlhkém podhůří rostou subtropické kolchidské lesy s bujným podrostem, výš přechází les v horské bučiny a smrčiny a úplně nahoře, nad hranicí lesa, se otevírají alpínské louky. Díky tomu tu na jednom výletě uvidíte proměnu krajiny, na kterou byste jinde potřebovali ujet stovky kilometrů.

Lesy jsou domovem řady vzácných a endemických rostlin kolchidské flóry, které přežily doby ledové právě tady u Černého moře. Kromě už zmíněného kavkazského čolka v jezeře Tbikeli žije v oblasti pestrá zvířena – od ptáků po lesní savce. Není to sice tak medializované jako velké národní parky u Kazbegi nebo ve Svanetii, ale právě proto tu má příroda klid a člověk pocit, že objevuje něco méně prošlapaného.

Historie ochrany

Kintriši patří k nejstarším chráněným územím v zemi. Přísná přírodní rezervace tu vznikla už v roce 1959, tedy v sovětské éře, kdy se nejcennější kousky přírody zavíraly do režimu, který prakticky vylučoval lidskou činnost. Po rozpadu Sovětského svazu a s příchodem moderní ochrany přírody se v roce 2007 k rezervaci přidala chráněná krajina, která umožňuje šetrnou turistiku a spolupráci s místními.

Dnešní podoba chráněné oblasti tedy spojuje dvě věci: přísně chráněné jádro, kam se nesmí, a okrajové zóny se stezkami, návštěvnickým centrem a možností poznat přírodu zblízka. Když plánujete návštěvu, počítejte s tím, že ne všude můžete jít – část území je záměrně ponechaná bez zásahu, aby se v ní příroda vyvíjela sama.

Jak se do Kintriši dostat

Výchozím bodem je přímořské město Kobuleti severně od Batumi. Návštěvnické centrum chráněné oblasti najdete ve vesnici Cchemvani, zhruba 24 kilometrů od Kobuleti do vnitrozemí. Sem se nejsnáz dostanete autem – z Batumi je to do Kobuleti asi půl hodiny po hlavní silnici a odtud pak dál údolím do hor.

Bez auta je to složitější. Do Kobuleti se z Batumi svezete maršrutkou nebo vlakem podél pobřeží, ale poslední úsek do hor už veřejná doprava spolehlivě nepokrývá, takže budete potřebovat místní taxi nebo odvoz domluvený předem. V návštěvnickém centru vám pomůžou zařídit průvodce, koně i místní dopravu, což se u náročnějších tras k jezeru rozhodně vyplatí.

Kratší cíle a vodopád Chino

Ne každý má sílu a čas na celodenní výšlap k Tbikeli, a Kintriši naštěstí nabízí i mírnější zážitky. Vodopád Chino je vděčný cíl kratší túry, kde odměnou je padající voda v zeleném lese; hodí se, když chcete jen pár hodin v přírodě a ne celodenní výpravu. Podobně nenáročný je okruh k obloukovému mostu královny Tamary, kde si užijete atmosféru starého kamenného mostu nad řekou.

Tyhle kratší trasy jsou ideální pro rodiny s dětmi, starší návštěvníky nebo pro den, kdy počasí nepřeje výstupu do výšek. Dají se navíc dobře spojit s návštěvou pobřeží: dopoledne les a vodopád, odpoledne pláž v Kobuleti. Přesné délky a značení vždycky doporučuju ověřit v návštěvnickém centru, protože stav stezek se po dešti mění a některé úseky mohou být kluzké.

Praktické tipy

Na túru k Tbikeli si vezměte pořádné boty, teplou vrstvu a dost jídla a vody – nahoře žádné občerstvení nekoupíte. I když je dole na pobřeží horko, ve výšce kolem dvou tisíc metrů umí být chladno a počasí se rychle mění, takže nepodceňte bundu a pláštěnku. Adžarie je vlhký region a déšť tu přijde i mimo předpověď.

Pokud chcete jít až k jezeru, zvažte průvodce nebo koně, které vám zprostředkují v návštěvnickém centru. Trasa je dlouhá a v horní části se hůř orientuje. Signál v horách slábne, takže si vše důležité domluvte, dokud jste ještě v Kobuleti nebo u návštěvnického centra. Kdo nechce stíhat vše za den, přespí buď v horách, nebo v některém z rodinných penzionů ve vesnicích pod parkem.

Kdy do Kintriši vyrazit

Vysokohorské trasy, hlavně cesta k jezeru Tbikeli, jsou schůdné zhruba od pozdního jara do začátku podzimu, tedy přibližně od konce května či června do října. V zimě a brzy na jaře je jezero pod sněhem a ledem a vyšší stezky bývají nepřístupné.

Nejstabilnější počasí přichází v pozdním létě a na začátku podzimu. Nižší, kratší trasy, jako je most královny Tamary, si užijete i mimo hlavní sezónu, kdy je v podhůří zeleno a příjemně. Ať jedete kdykoli, vyrážejte na delší túry brzy ráno – odpolední bouřky v horách nejsou výjimkou.

Kintriši a okolí

Kintriši se dobře pojí s dalšími cíli v Adžarii. Nedaleko leží národní park Mtirala, další kus kolchidského pralesa s vodopády, a údolí Mačachela u turecké hranice. Dohromady ukazují méně známou, horskou tvář Adžarie, kterou většina návštěvníků Batumi nikdy nevidí.

Pokud spojujete pobřeží s horami, dá se den u moře v Kobuleti či Batumi doplnit výletem do Kintriši nebo Mtiraly. Je to skvělý způsob, jak zažít, že Adžarie není jen pláž a palmy, ale hlavně zelené, vlhké a divoké hory hned za pobřežím. Zvlášť ve špičce léta, kdy jsou pobřežní letoviska přeplněná, oceníte, že stačí vyjet pár desítek kilometrů do vnitrozemí a máte kolem sebe skoro prázdné hory.

A jedno doporučení na závěr: neberte Kintriši jako místo, které se dá odškrtnout za pár hodin. Kdo sem přijede narychlo, uvidí jen kus lesa u cesty. Skutečnou odměnou je až delší túra do hor, ideálně s brzkým startem nebo přespáním, díky které projdete od subtropů až k alpínským loukám a k jezeru Tbikeli.

Časté otázky

Co je jezero Tbikeli a jak je vysoko?

Tbikeli je oválné vysokohorské jezero v chráněné oblasti Kintriši ve výšce kolem 1 900 až 2 000 metrů. Napájejí ho srážky, podzemní voda a tající sníh a je hluboké zhruba osm až deset metrů. Žije v něm vzácný kavkazský čolek z gruzínského Červeného seznamu. Cesta k jezeru je náročná celodenní horská túra.

Jak se dostanu do chráněné oblasti Kintriši?

Výchozím bodem je Kobuleti severně od Batumi. Návštěvnické centrum je ve vesnici Cchemvani asi 24 kilometrů do vnitrozemí. Nejsnáz se tam dostanete autem; bez něj se svezete do Kobuleti vlakem či maršrutkou a poslední úsek do hor dojedete taxi nebo odvozem domluveným v návštěvnickém centru.

Je túra k jezeru náročná?

Ano, je to náročnější celodenní výšlap s velkým převýšením, ne procházka. Vezměte si pevné boty, teplé oblečení, dost jídla a vody. Na delší trasy zvažte průvodce nebo koně z návštěvnického centra, protože v horní části se hůř orientuje. Vyrážejte brzy ráno kvůli odpoledním bouřkám.

Kdy je nejlepší doba na návštěvu?

Vysokohorské trasy včetně cesty k Tbikeli jsou schůdné zhruba od konce května do října, nejstabilnější počasí je v pozdním létě a začátkem podzimu. V zimě a brzy na jaře je jezero pod sněhem a vyšší stezky nepřístupné. Kratší trasy v podhůří si užijete i mimo sezónu.