Chevsurské kamenné věže

Chevsurské kamenné věže patří k nejdramatičtějším stavbám celého Kavkazu – shluky vysokých obranných věží nalepené na sebe uprostřed hor na severovýchodě Gruzie. Nejlíp je uvidíte ve vesnicích Šatili a Mucso, které vypadají spíš jako jedna velká pevnost než jako obyčejná horská ves.

Kde leží Chevsuretie a co jsou její věže

Chevsuretie (gruzínsky Chevsureti) je odlehlá historická oblast v pohoří Velkého Kavkazu, na severovýchodě Gruzie, těsně u hranice s ruskou Čečenskou a Ingušskou republikou. Dělí se na jižní a severní část hlavním hřebenem: takzvaná pirikita Chevsuretie leží už na severní straně Kavkazu, v povodí řeky Arguni. Právě sem, do údolí Arguni, patří nejslavnější věžové vesnice.

Chevsurské věže nejsou samostatné hrady jako v Evropě. Jsou to obytné obranné věže postavené tak blízko u sebe, že dohromady tvoří jednu souvislou obrannou zeď. Kamenné domy s věžemi na sebe navazují, propojují je úzké uličky, průchody a schodiště, a celá vesnice tak funguje jako jediný organismus, který se dá bránit ze všech stran. Tenhle princip – vesnice jako pevnost – je pro Chevsuretii typický a jinde v Gruzii ho v takové čistotě nenajdete.

Šatili: pevnost z šedesáti věží

Šatili je bez debat nejznámější místo celé oblasti. Není to jedna věž ani hrad, ale celý komplex zhruba šedesáti věží a věžových domů, které se lepí na skalnatý ostroh nad řekou Arguni. Stavěly se postupně po dlouhá staletí, hrubě řečeno mezi 7. a 18. stoletím, takže dnešní podoba je výsledek generací, které přistavovaly a zpevňovaly, jak bylo potřeba.

Domy jsou z břidlicového kamene a v horní části přecházejí v obranné věže se střílnami. Protože stojí namačkané na sebe a propojené vnitřními průchody, dalo se přecházet z domu do domu, aniž člověk vyšel na otevřené prostranství. Když přišel nepřítel, celá vesnice se proměnila v jednu obrannou linii. Šatili je zapsané na předběžném seznamu (Tentative List) světového dědictví UNESCO a patří k tomu nejfotogeničtějšímu, co v Gruzii uvidíte – zvlášť když se nad věže zvedne ranní mlha.

Mucso: orlí hnízdo na terasách

Kdyby vás Šatili ohromilo, Mucso vás dorazí. Leží nedaleko, výš v horách nad Argunim, a je postavené na strmých skalních terasách, které stoupají po svahu nad údolím. Kdysi tu stálo kolem čtyřiceti domů uspořádaných ve vertikálních patrech; dodnes se dochovaly čtyři obranné věže a několik obytných staveb. Vznik Mucsa se klade zhruba do 16. a 17. století.

Mucso bývalo považované za nejnedobytnější pevnost na severovýchodní hranici Gruzie, a když k němu vyšlápnete, hned pochopíte proč – přístup je strmý a vesnice visí nad srázem jako orlí hnízdo. Po letech chátrání prošlo Mucso pečlivou rehabilitací, která mu vrátila důstojnost, aniž z něj udělala kulisu. Výstup od parkoviště nahoru zabere zhruba půl hodiny svižné chůze do kopce, ale ten pohled shora stojí za každý krok.

Kdybych měl v Gruzii vybrat jedno místo, kde jsem měl pocit, že jsem se propadl o pět set let zpátky, bylo by to Mucso za pozdního odpoledne, když už odjely poslední terénní auta. Vezměte si pevné boty, vodu a klidně si na výstup nechte celou hodinu – nahoře se vám nebude chtít pryč.

Anatori a kryty: chevsurské hrobky

Kousek od Šatili, asi čtyři kilometry proti proudu Arguni, stojí Anatori – malý soubor nízkých kamenných hrobek, kterým se říká kryty. Podle tradice sem v době morových epidemií odcházeli nemocní, aby se dobrovolně izolovali od zdravých a nenakazili zbytek vesnice. Uvnitř kamenných komor jsou dodnes vidět lidské kosti. Je to tiché, tíživé místo, které o životě v těchhle horách řekne víc než jakákoli cedule.

K Anatori se dá dojít pěšky po cestě podél řeky; procházka zabere zhruba hodinu a půl jedním směrem. Chovejte se tu s maximálním respektem – není to atrakce, ale pohřebiště.

Chevsurové: horští válečníci

Věže nedávají smysl bez lidí, kteří je postavili. Chevsurové byli proslulí bojovníci a jejich muži drželi severní hranici Gruzie proti nájezdům horských kmenů ze severní strany Kavkazu. Ještě do 20. století si udrželi kroužkové zbroje, přilby a meče připomínající středověk, což u prvních cestovatelů budilo úžas. Právě tahle nutnost neustále se bránit vysvětluje, proč se celé vesnice stavěly jako pevnosti.

Chevsurská kultura má vlastní kroje, písně a starobylé zvyky, ve kterých se mísí křesťanství s mnohem staršími pohanskými prvky – posvátné svatyně zvané chati, oběti a poutě přežily i sovětské období. Když dnes procházíte Šatili nebo Mucso, nedíváte se na skanzen, ale na dědictví komunity, která tu po staletí žila v extrémních podmínkách a spoléhala sama na sebe.

Treky mezi věžemi

Chevsuretie není jen o autě a fotce z parkoviště – patří k nejlepším trekovým oblastem celého Kavkazu. Nejslavnější je vícedenní přechod z vesnice Roška v jižní Chevsuretii přes horské sedlo Acunta (kolem 3 431 m) dolů do údolí Arguni k vesnicím Ardoti, Mucso a Šatili. Trek trvá zpravidla tři až čtyři dny, vede divokou krajinou bez silnic a věže na jeho konci působí o to silněji, že jste k nim došli po vlastních nohou.

Kdo nemá na vícedenní trek, může z Rošky vyrazit aspoň na jednodenní okruh k Abudelaurským jezerům – trojici horských ok (zelené, modré a bílé) pod masivem Čauchi. Je to jeden z nejvděčnějších denních výletů v oblasti a dá se zvládnout bez stanu. V obou případech platí, že počasí v horách se mění rychle, takže si vezměte vrstvené oblečení, pláštěnku a dost jídla; na hřebeni nekoupíte nic.

Co jíst v Chevsuretii

Horské kraje na severu Gruzie daly zemi některá z jejích nejtypičtějších jídel. Právě sem, do oblasti Pšav-Chevsuretie a sousedních hor, se klade původ chinkali – velkých šťavnatých taštiček plněných kořeněným masem, které se jedí rukou a šťáva se z nich vysrkne. V horách dávají chinkali dokonalý smysl: vydatné, jednoduché a zahřejí. Ve zdejších rodinných penzionech dostanete čerstvá, ručně skládaná, jaká v Tbilisi hledáte marně.

Chevsuretie je také domovem dambalchacha, neobvyklého plesnivého tvarohového sýra, který se nechává zrát a pak se rozpouští v másle – gruzínská rarita s chráněným původem právě z těchhle hor. K tomu domácí chléb, brambory, mléčné výrobky a bylinky ze svahů. Nečekejte pestré menu; místní strava je prostá, ale poctivá a k drsné krajině sedí.

Jak se do Chevsuretie dostat

Šatili leží zhruba 150 kilometrů severovýchodně od Tbilisi a cesta autem trvá kolem čtyř až pěti hodin – vzdálenost je klamná, protože poslední úsek je horská cesta. Vyjíždí se z Tbilisi přes Mccheta směrem na Kazbegi, u Žinvalské přehrady se odbočí a dál se jede podél řeky do hor. Klíčovým bodem je průsmyk Datvisdžvari ve výšce zhruba 2 676 metrů, který je sjízdný jen v teplé části roku, orientačně od května či června do září nebo října; mimo tuhle dobu bývá zavátý sněhem a Chevsuretie je pak prakticky odříznutá.

Veřejná doprava sem téměř nejezdí, takže nejběžnější je jet vlastním terénním autem, sdíleným vozem nebo si vzít jednodenní či vícedenní výlet z Tbilisi. Počítejte s tím, že po cestě nejsou čerpací stanice a signál je slabý; natankujte předem a vezměte si hotovost. Cesta je dobrodružství sama o sobě – úzká, s ostrými zatáčkami a srázy – takže pokud si za volantem nevěříte, radši svěřte řízení místnímu řidiči.

Kdy jet a praktické tipy

Nejlepší doba na návštěvu je léto a začátek podzimu, zhruba od června do konce září, kdy je průsmyk otevřený a počasí nejstabilnější. Na jaře a na podzim může sníh přijít nečekaně, takže si předem ověřte sjízdnost. Ideální je nejet jen na otočku: Šatili a Mucso si zaslouží aspoň jednu noc, abyste je viděli i bez davů a stihli výlet k Anatori.

V Šatili i okolí najdete jednoduché ubytování v rodinách (guesthouse) a pár míst, kde se najíte; nečekejte ale luxus ani bankomat. Vezměte si vrstvené oblečení – i v létě je ráno v horách chladno – pevnou obuv na kamenité stezky a dost hotovosti. A hlavně, nespěchejte: kouzlo Chevsuretie je právě v tom, že se sem člověk musí složitě dostat a pak se čas skoro zastaví.

Časté otázky

Co jsou chevsurské věže a k čemu sloužily?

Jsou to kamenné obytné obranné věže postavené blízko u sebe, takže celá vesnice tvoří jednu souvislou pevnost. Sloužily zároveň jako obydlí a jako ochrana před nájezdy horských kmenů ze severního Kavkazu. Domy jsou propojené uličkami a průchody, takže se dalo přecházet z domu do domu, aniž člověk vyšel na otevřené prostranství.

Jak se dostanu do Šatili a Mucsa?

Šatili leží asi 150 km severovýchodně od Tbilisi, cesta autem trvá zhruba čtyři až pět hodin přes Žinvali a průsmyk Datvisdžvari (kolem 2 676 m). Veřejná doprava sem prakticky nejezdí, takže se jede terénním autem, sdíleným vozem nebo s výletem z Tbilisi. Mucso je odtud kousek dál v horách.

Kdy je Chevsuretie přístupná?

Prakticky jen v teplé části roku, orientačně od května či června do září nebo října. Zbytek roku bývá průsmyk Datvisdžvari zavátý sněhem a oblast je odříznutá. Nejstabilnější počasí a nejjistější sjízdnost je v létě a na začátku podzimu.

Co je Anatori u Šatili?

Anatori je soubor nízkých kamenných hrobek (krytů) asi čtyři kilometry od Šatili. Podle tradice sem v době morových epidemií odcházeli nemocní, aby se izolovali a nenakazili ostatní. Uvnitř jsou dodnes vidět kosti. Je to pietní pohřebiště, ne atrakce – chovejte se tu tiše a s respektem.