Gruzínské přípitky a role tamady

Gruzínská hostina není o pití na povel, ale o pití s řádem. Přípitky vede jeden zvolený člověk, takzvaný tamada, a připíjí se v pevně daném pořadí – od míru a vlasti přes předky až po ženy a přátelství.

Co je supra a kdo je tamada

Slavnostní gruzínský stůl se jmenuje supra a je to mnohem víc než večeře. Stůl se prohýbá pod jídlem naskládaným v několika patrech a celý večer drží pohromadě série přípitků. Na jejich čele stojí tamada, tedy zvolený přednašeč přípitků. Vybírá se hned na začátku, obvykle jde o nejváženějšího, nejvýřečnějšího a nejpohotovějšího z hostů. Tamada určuje pořadí přípitků, hlídá tempo a nikdo nepije mimo jeho přípitek. Bývá označován až za „diktátora stolu“, ale ve skutečnosti je spíš průvodcem večera, který dokáže spojit smích i dojetí. Dobrý tamada umí mluvit tak, že se u jednoho přípitku smějete a u dalšího máte husí kůži.

Pořadí přípitků

Pořadí je překvapivě ustálené a v obměnách ho uslyšíte po celé zemi. Začíná se přípitkem na mír a na důvod setkání. Následuje přípitek na Gruzii a rodnou zem, pak na rodiče a předky. Zvláštní místo má přípitek na zesnulé: připíjí se ve stoje, potichu a bez cinkání sklenkami. Dál přijde na řadu přípitek na děti a budoucnost, na ženy, na přátelství a hosty a někde na konci na samotného tamadu a toho, kdo setkání umožnil. První tři čtyři přípitky – mír, vlast, předci, rodiče – zazní skoro vždy; zbytek závisí na příležitosti a na fantazii tamady. Není to strohý seznam, u každého přípitku se povídá, vzpomíná a přidávají se příběhy.

Přípitky, které u stolu uslyšíte

Přípitky nejsou jen „na zdraví“, ale malé proslovy, které často vyprávějí příběh. Přípitek na mír zní obzvlášť silně v zemi, která zažila válku, a myslí se jím doslova přání klidu pro všechny u stolu i mimo něj. Přípitek na předky a zesnulé bývá dojemný a připíjí se ve stoje a beze slova cinkání, aby se odlišil od těch veselých. Přípitek na děti a budoucnost je nadějný, přípitek na ženy uctivý a květnatý a přípitek na přátelství často míří přímo k hostům u stolu. Nezřídka zazní i přípitek na Gruzii jako takovou, na její hory, víno a jazyk. Jako cestovatel nemusíte znát přesná slova; když ale zvednete sklenku a připijete na přátelství mezi národy nebo na hostitele, přesně tím zapadnete do ducha večera. Právě obsah, ne forma, dělá gruzínský přípitek tím, čím je.

Alaverdi: předání slova

Tamada nemluví celý večer sám. Když chce dát prostor někomu jinému, použije slovo „alaverdi“ a předá mu slovo, aby na stejné téma přidal vlastní přípitek. Ten člověk domluví, napije se a vrací štafetu zpět. Díky tomu se do přípitků zapojí víc lidí a večer nezůstane jen monologem jednoho řečníka. Jako host se nemusíte bát, že byste museli mluvit dokonale – upřímné pár vět je cennější než naučená řeč. Když dostanete alaverdi, stačí navázat na téma a připít od srdce.

Čím se připíjí

Připíjí se vínem, ideálně tím domácím z kvevri, velkých hliněných nádob zakopaných v zemi. Na silnější přípitky nebo na chladné večery přijde ke slovu chacha, pálenka z hroznových výlisků. Pivo na gruzínské supře k přípitkům nepatří – existuje dokonce žertovné pravidlo, že pivem se připíjí leda „na nepřátele“. Neznamená to, že byste museli po každém přípitku vypít celou sklenku do dna; u vína stačí upít a užít si chuť. Důležitější než množství je, že pijete společně a ve správnou chvíli. Kdo to s pitím přehání, obvykle nevydrží do konce, a tamada na to umí nenápadně dohlédnout.

Jak se chovat jako host

Pokud vás Gruzínci pozvou na supru, berte to jako velkou poctu. Základní pravidlo zní: nepijte mimo přípitek. Když si mezi přípitky usrknete vína jen tak, může to působit nezdvořile. Počkejte na tamadu, připijte společně a mezi přípitky klidně jezte, jídlo se u stolu očekává. Během přípitku se naopak moc nepovídá, poslouchá se. Odmítnout připít úplně se nehodí, ale nikdo vás nenutí pít přes míru; klidně upíjejte menší doušky. A když dostanete slovo přes alaverdi, připijte třeba na přátelství mezi Českem a Gruzií, domácí to ocení.

Kde a jak supru zažít

Nejlepší supra je ta, na kterou vás pozvou domů, a v Gruzii se to stává překvapivě často. Stačí se dát do řeči s místními, projevit upřímný zájem o zemi a víno, a pozvání může přijít samo. Pokud takové štěstí nemáte, dá se atmosféra ochutnat i v restauracích, které pořádají hostiny s tamadou a živou hudbou, hlavně ve vinařské Kachetii kolem Telavi a Sighnaghi nebo v Tbilisi. Přijďte s prázdným žaludkem a rezervou času, supra klidně trvá čtyři hodiny i víc. Vezměte si drobný dárek, když jdete k někomu domů, a připravte si v hlavě jednu upřímnou větu na přípitek. Nemusíte umět gruzínsky; stačí připít česky nebo anglicky a domácí to ocení. A hlavně nikam nespěchejte, protože o to celém právě jde: být spolu, jíst, zpívat a připíjet dlouho do noci.

Gaumardžos a pití z rohu

Slovo, které u stolu uslyšíte nejčastěji, je „gaumardžos“. Volně se překládá jako „na vítězství“ nebo prostě „na zdraví“ a připíjí se jím k většině přípitků. Ke slavnostní supře patří i pití z rohu, gruzínsky kantsi. Roh se nedá postavit na stůl, takže když ho dostanete, musíte ho vypít celý, než ho vrátíte. Bývá to pocta i zkouška zároveň a obvykle přijde na řadu u významnějších přípitků. Jako host se rohu nemusíte bát, dá se odmítnout nebo poprosit o menší, ale zažít to aspoň jednou stojí za to. Právě takové okamžiky dělají ze supry zážitek, na který se nezapomíná.

Může být tamadou žena?

Tradičně býval tamada muž, obvykle hlava rodiny nebo nejváženější z hostů, a v konzervativnějších kruzích to tak zůstává. Časy se ale mění a dnes se role tamady čím dál častěji ujímá i žena, hlavně v Tbilisi a mezi mladšími lidmi. Podstatné totiž není pohlaví, ale schopnost mluvit od srdce, udržet náladu a spojit lidi u stolu. Jako cestovatel se nemusíte bát, že byste udělali chybu: sledujte, kdo večer vede, a řiďte se jím. Když dostanete slovo, na pohlaví tamady nezáleží, důležité je připít upřímně. A pokud vás někdy požádají, abyste roli tamady převzali vy, berte to jako velkou poctu a nebojte se; stačí připíjet postupně na to, co je vám blízké, a nechat prostor ostatním přes alaverdi.

Host jako dar a role hudby

Gruzínci mají rčení, že host přichází od Boha, a podle toho se k návštěvě chovají. Na supře se to pozná: hostům se nalévá jako prvním, dostávají nejlepší sousta a jeden z přípitků patří jen jim. K tomu často zazní vícehlasý zpěv, gruzínská polyfonie zapsaná na seznamu UNESCO, kdy několik mužů zpívá dohromady bez nástrojů. Když se u stolu rozezpívají, nemá smysl mluvit, jen poslouchat. Supra se navíc liší podle příležitosti: svatební je bujará a veselá, zatímco smuteční je tichá a vážná, s důrazem na přípitky za zesnulé. Pokud dostanete pozvání, berte ohled na to, o jaké setkání jde.

Bronzový tamada z Vani

Tradice přípitků je v Gruzii vážně stará. Dokládá to malá bronzová soška sedícího muže s rohem na víno v ruce, nalezená při vykopávkách ve městě Vani na západě země. Datuje se zhruba do 7. století před naším letopočtem a přezdívá se jí právě „tamada“. Její zvětšená kopie dnes sedí v centru Tbilisi poblíž ulice Šardeni a stala se oblíbeným místem na fotku. Ukazuje, že spojení vína, přípitku a společenství tady mají lidé v krvi už tisíce let. Když stojíte před tou soškou, pochopíte, že supra není turistická atrakce, ale živá součást gruzínské kultury.

Rada z vlastní zkušenosti: nesnažte se držet krok s domácími pitím. Gruzínci vydrží u stolu dlouhé hodiny a je úplně v pořádku upíjet po malých doušcích. Mnohem víc než vypité víno se cení, že jste u stolu přítomní, posloucháte přípitky a připijete od srdce.

Časté otázky

Kdo je tamada?

Tamada je zvolený vedoucí přípitků na gruzínské hostině supra. Vybírá se na začátku, obvykle nejváženější a nejvýřečnější host. Určuje pořadí přípitků, hlídá tempo večera a nikdo nepije mimo jeho přípitek. Není to jen ceremoniář, ale hlavně vypravěč, který dokáže spojit vážná i veselá témata a udržet náladu u stolu celý večer.

V jakém pořadí se připíjí?

Začíná se přípitkem na mír a důvod setkání, pak na Gruzii a vlast, na rodiče a předky a na zesnulé (ve stoje a bez cinkání). Následují přípitky na děti a budoucnost, na ženy, na přátelství a hosty a nakonec na tamadu. První čtyři přípitky zazní téměř vždy, zbytek se přizpůsobí příležitosti.

Musím na supře hodně pít?

Ne. Očekává se, že připijete společně s ostatními ve správnou chvíli, ne že vypijete každou sklenku do dna. Klidně upíjejte menší doušky a mezi přípitky jezte. Odmítnout připít úplně se nehodí, ale nikdo vás nenutí pít přes míru. Důležité je pít s ostatními, ne mimo přípitek.

Proč se nepřipíjí pivem?

Na gruzínské supře se připíjí vínem, ideálně domácím z kvevri, a na silnější přípitky pálenkou chacha. Pivo k přípitkům tradičně nepatří – existuje žertovné pravidlo, že pivem se připíjí leda „na nepřátele“. Když tedy chcete připít vážně a s respektem k tradici, sáhněte po víně, ne po pivu.