Termální a minerální prameny Gruzie

Termální a minerální prameny patří v Gruzii k tomu nejlepšímu, co si můžete dopřát mezi prohlídkami klášterů a vinařství. Sirné lázně v Tbilisi, uhličitá minerálka v Borjomi, radonová voda v Cchaltubu i lesní prameny v Sairme a Nunisi tvoří dohromady lázeňskou tradici starou stovky let.

Gruzínci berou léčivou vodu vážně, ne jako wellness doplněk. Pro místní je koupel v sirné vodě nebo sklenka minerálky přímo z pramene součást běžného života, a právě proto je zážitek autentický a levný.

Abanotubani — sirné lázně v srdci Tbilisi

Nejslavnější lázně země najdete přímo pod Starým městem. Čtvrť Abanotubani, doslova „lázeňská čtvrť", stojí nad sirnými prameny, kolem kterých vlastně celé Tbilisi vzniklo. Voda vyvěrá horká, s teplotou zhruba 37 až 43 °C, a je bohatá na síru, takže cítit je z dálky. Právě síra dělá vodu léčivou pro pokožku a klouby.

Poznáte je podle cihlových kupolí, které vykukují nad zemí, protože samotné lázně jsou podzemní. Nejfotogeničtější je pestrobarevná fasáda lázní Chreli Abano (Orbeliani) s modrou mozaikou. Soukromou kabinku s vlastním bazénkem seženete zhruba od 50 do 150 GEL za hodinu podle luxusu a lázní, orientačně 17 až 50 eur. Kdo nechce platit tolik, může do společné části za pár lari. Za příplatek vám drhnutí zvané kisi (masér vás vydrbe hrubou žínkou) sedře starou kůži tak, že se budete cítit jako nový člověk.

Malá výstraha z vlastní zkušenosti: sirný zápach se drží ve vlasech i v plavkách klidně den. Vezměte si šampon a plavky, které nevadí, ne ty nové. A nechoďte hned po vydatném jídle, horká voda a plný žaludek nejdou dohromady.

Borjomi — nejslavnější minerálka v zemi

Jméno Borjomi zná v Gruzii i za jejími hranicemi každý. Tahle přirozeně uhličitá minerální voda se stáčí od 19. století a pramení v lázeňském městečku stejného jména, zhruba dvě až tři hodiny jízdy z Tbilisi. Voda je bohatá na hydrogenuhličitan sodný a tradičně se doporučuje na trávení a látkovou výměnu.

V městském parku si můžete přímo z pramene načepovat teplou minerálku zdarma. Chuť je zvláštní, slaná a mírně sirná, takže první doušek většinu lidí překvapí. Kdo vydrží dojít parkem až na jeho vzdálený konec (počítejte s procházkou několik kilometrů podél potoka, nebo si vezměte místní přepravu), narazí na venkovní bazény s teplou sirnou vodou obklopené lesem. Vstupné je jen symbolické. Borjomi se dá skvěle spojit s výletem na Vardzii nebo s raftingem na horní Mtkvari.

Cchaltubo — radonová voda a sovětské lázně

Dvanáct kilometrů od Kutaisi, tedy asi dvacet minut taxíkem, leží Cchaltubo. Zdejší voda je vlažná, kolem 33 až 35 °C, a obsahuje radon, což zní děsivě, ale v malých dávkách se využívá na revma, kožní a cévní potíže. Jedna koupel vyjde přibližně na 5 až 15 GEL.

Nejzachovalejší je balneologická lázeň číslo 6, přezdívaná Stalinova lázeň, protože sem sovětský vůdce jezdil. Interiér s mramorem a sloupovím vypadá pořád překvapivě honosně. Cchaltubo je ale slavné i něčím jiným: kolem lázní stojí desítky opuštěných sovětských sanatorií, obřích budov, které dnes lákají fotografy a milovníky urbexu. Je to zvláštní kombinace léčivé vody a zašlé slávy, jinde v Gruzii nevídaná.

Legenda o horké vodě a založení Tbilisi

Že Tbilisi vděčí za svou existenci právě horké sirné vodě, není nadsázka. Podle pověsti sem v 5. století zabloudil na lovu král Vachtang Gorgasali. Jeho sokol prý srazil bažanta, oba ptáci spadli do horkého pramene a uvařili se v něm. Král byl vodou tak nadšený, že na tom místě založil město a pojmenoval ho Tbilisi, od gruzínského slova „tbili", tedy teplý.

Je to hezký příběh a Gruzínci ho rádi vyprávějí, ale sedí i historicky: bez těch pramenů by tu město sotva vzniklo. Když se dnes koupete v Abanotubani, máčíte se ve stejné vodě, kvůli které tu Tbilisi před patnácti stoletími vůbec stojí. To je kontext, který obyčejné lázně nemají.

Sairme a Nunisi — lesní prameny Imeretie

Kdo hledá klid místo davů, ať zamíří do imeretských hor. Lázně Sairme stojí na čtyřech pramenech s odlišným složením minerálů, přičemž každý se tradičně předepisuje na jiné potíže, od ledvin po trávení. Kolem pramenů vyrostl větší lázeňský areál, takže se tu dá i přespat a dopřát si klasické procedury.

Ještě tišší je Nunisi, malý lázeňský kout v lese. Zdejší mírně teplá minerální voda má kolem 27 °C a je vyhlášená hlavně na kožní problémy, včetně lupénky. Nečekejte luxus, spíš prosté zázemí a hlavně ticho a les. Právě tahle prostota je na Nunisi to nejlepší.

Prameny mimo hlavní trasy

Kdo v Gruzii zůstane déle, může sbírat prameny jako někdo houby. U Zugdidi v západní Gruzii leží lázně Menji se sirnou vodou, kam jezdí hlavně místní a turista tam skoro nepotká. Blízko Kazbegi, v údolí Sno, vyvěrá přírodní termální pramínek, ke kterému se musí kus pěšky, zato ho máte často jen pro sebe. A přímo pod skalním městem Vardzia se dá namočit v horké vodě u řeky Mtkvari po dni stráveném lezením po jeskyních.

Tyhle méně známé prameny nemají zázemí ani vstupné, jen vodu a přírodu. Právě proto stojí za to o nich vědět: zážitek je syrovější a autentičtější než v upravených lázních a nestojí ani lari. Berte to jako bonus pro ty, kdo cestují po Gruzii po vlastní ose a nebojí se zajet mimo hlavní tahy.

Jak si lázně vybrat a na co si dát pozor

Řekněme si to na rovinu: každá voda „léčí" trochu jiné věci a část těch tvrzení stojí spíš na tradici než na tvrdých datech. Berte to jako příjemný a levný zážitek s možnými benefity, ne jako náhradu lékaře. Pokud máte srdeční nebo cévní potíže, poraďte se předem, horká sirná voda a radonové koupele zatěžují oběh.

Pár praktických pravidel platí všude. V horké vodě nezůstávejte déle než 15 až 20 minut v kuse, doplňujte pití a nechoďte tam po alkoholu. Ručník a žabky si často musíte přinést vlastní, hlavně v levnějších provozech. A jestli chcete jen jednu lázeň a nemáte moc času, zvolte Abanotubani v Tbilisi; spojíte tím koupel s prohlídkou Starého města a nemusíte nikam jezdit.

Kdy do lázní vyrazit

Horké sirné a termální lázně jako Abanotubani nebo Cchaltubo jsou zážitek na celý rok, ale nejvíc si je užijete v chladnějších měsících. Když venku mrzne a vy sedíte po krk v horké vodě, dává to najednou úplně jiný smysl než v srpnovém vedru. Zima a brzké jaro jsou proto pro lázně ideální, navíc je v Tbilisi míň turistů a snáz seženete volnou kabinku.

Minerální prameny typu Borjomi naopak zapadnou hlavně do letního výletu do hor, kdy je v okolních lesích příjemně a načepovaná voda z pramene chladí. Když plánujete cestu, dá se to hezky rozvrstvit: v létě sever a hory s minerálkou, v zimě horké koupele ve městě. Lázně tak fungují jako celoroční doplněk k jakémukoli itineráři.

Upřímně: čekejte i stinné stránky

Ať vás fotky nenavnadí na dokonalý wellness. Sirná voda smrdí, a to pořádně; komu vadí zápach zkažených vajec, ten si koupel v Abanotubani neužije. Levnější společné části lázní bývají spíš spartánské než luxusní a čistota kolísá provoz od provozu. V Cchaltubu zase narazíte na kontrast honosné Stalinovy lázně a rozpadlých sanatorií hned vedle, což někoho okouzlí a někoho zaskočí.

Nic z toho není důvod lázně vynechat, jen nečekejte skandinávské spa. Gruzínské prameny jsou syrové, levné a autentické. Když do nich jdete s tímhle nastavením, odejdete nadšení; když čekáte pětihvězdičkový resort za pár lari, budete zklamaní. Já bych volil to první.

Časté otázky

Kolik stojí sirné lázně v Tbilisi?

Soukromou kabinku s vlastním bazénkem v Abanotubani seženete zhruba od 50 do 150 GEL za hodinu podle luxusu lázní, tedy přibližně 17 až 50 eur (orientačně 420 až 1 250 Kč). Vejde se do ní i několik lidí, takže ve dvou nebo ve třech cena na osobu rychle klesá. Levnější společná koupel stojí jen pár lari.

Je radonová voda v Cchaltubu bezpečná?

V dávkách, které se v lázních používají, se považuje za bezpečnou a tradičně se předepisuje na revma a kožní potíže. Voda má vlažných 33 až 35 °C a jedna koupel vyjde na 5 až 15 GEL. Lidé se srdečními nebo cévními problémy by se ale měli předem poradit s lékařem a délku koupele nepřehánět.

Můžu pít minerálku Borjomi přímo z pramene?

Ano. V městském parku v Borjomi si teplou uhličitou minerálku načepujete přímo z pramene zdarma. Chuť je slaná a mírně sirná, takže první doušek většinu návštěvníků překvapí. Voda se tradičně doporučuje na trávení a látkovou výměnu. Prázdnou lahev si vezměte s sebou, ať si můžete odnést zásobu na cestu. Voda z pramene v parku je teplá a syrová, takže chutná jinak než chlazená Borjomi z obchodu, na kterou jste možná zvyklí.

Které gruzínské lázně jsou nejlepší pro první návštěvu?

Pro první seznámení zvolte Abanotubani v Tbilisi. Sirné lázně jsou přímo pod Starým městem, nemusíte nikam cestovat a koupel snadno spojíte s prohlídkou. Pokud jste v západní Gruzii u Kutaisi, přidejte Cchaltubo s jeho radonovou vodou a opuštěnými sanatorii. Milovníci klidu a přírody ocení Sairme nebo Nunisi v imeretských lesích, kam se ale bez auta nebo zajištěného odvozu dostanete jen těžko, proto s nimi počítejte spíš jako se samostatným výletem než jako se zastávkou cestou.