Jezero Tabackuri

Tabackuri je jedno z těch míst, kam se nedostanete náhodou. Leží ve výšce kolem dvou tisíc metrů, obklopené vyhaslými vulkány, a je to objemem vody největší jezero celé Gruzie. Kdo si sem najde cestu, dostane za odměnu ticho, průzračnou vodu a horský klid, jaký v turisticky vytíženějších koutech země nezažije.

Co je jezero Tabackuri

Tabackuri je alpské jezero na pomezí obcí Bordžomi a Achalkalaki v regionu Samcche-Džavachetie, na severním okraji pohoří Samsari. Hladina leží ve výšce zhruba 1991 metrů nad mořem, tedy prakticky dva tisíce metrů. Jezero má téměř obdélníkový tvar, měří přibližně 6 km na délku a 4,5 km na šířku a jeho plocha je kolem 14,2 km². Do hloubky klesá až ke čtyřiceti metrům.

Zajímavost, která Tabackuri odlišuje od ostatních: je to objemem vody největší jezero v Gruzii, drží kolem 221 milionů kubíků. Přitom do něj neústí žádná řeka – přítok i odtok probíhá pod zemí, přes propustné sopečné podloží. Původ jezera je vulkanicko-tektonický, takže ho ze všech stran lemují oblé kužely dávných vulkánů.

Ten podzemní režim vody je na horské jezero neobvyklý a částečně vysvětluje, proč je Tabackuri tak čisté a chladné. Voda se sem dostává z tajícího sněhu, dešťů a spodních pramenů a odchází stejně nenápadně, jak přišla. Pro srovnání: nedaleké jezero Paravani je rozlohou větší, ale mělčí, takže i když má menší objem, roztéká se po větší ploše. Tabackuri je oproti tomu koncentrovanější a hlubší – malá plocha, ale spousta vody.

Proč sem jet

Hlavním lákadlem je scenérie a odloučenost. Břehy jsou většinou holé, travnaté a bez zástavby, jen na jednom z nich leží malá vesnice Tabackuri, kde stále žijí lidé chovem dobytka a rybolovem. V létě se voda dá i osvěžit, i když je studená – jsme ve dvou kilometrech. Okolní kopce lákají na túry a jezero se odráží v hladině jako zrcadlo, když je bezvětří, což bývá typicky brzy ráno.

Kdo sem dorazí za jasného počasí, pochopí, proč Tabackuri patří k tajným tipům znalců Gruzie. Modrá hladina zasazená do holých sopečných kopců, žádné ploty, žádné stánky, jen občasné stádo a rybářská loďka. Je to krajina, která nepotřebuje nic přidávat, aby zapůsobila – právě její prázdnota je to, co ji dělá zapamatovatelnou.

Celá oblast spadá pod chráněnou rezervaci Kcia-Tabackuri, takže tu narazíte na horskou faunu i klid, který jinde v Gruzii těžko hledáte. Je to místo pro lidi, kterým nevadí nepohodlí výměnou za pocit, že jsou opravdu daleko od všeho.

Vesnice a život u jezera

Na břehu Tabackuri leží stejnojmenná vesnice, jedno z nejvýše položených trvale obydlených míst v této části Gruzie. Život tu určuje krátké léto: lidé chovají krávy a ovce, sečou trávu na zimu a loví ryby. V zimě se vesnice ocitá v sevření sněhu a spojení se světem se ztenčí na minimum. Pro návštěvníka to znamená autentický, ale skromný zážitek – dostanete domácí sýr, chléb a mléčné výrobky, ne restaurační menu.

Právě tahle odloučenost je hlavní devíza Tabackuri. Nejsou tu davy, stánky ani placené atrakce. Když sem dorazíte, potkáte spíš pastevce než turisty. Kdo hledá kulisu na rychlou fotku, bude zklamaný; kdo chce zažít gruzínský venkov ve výšce dvou kilometrů, odjede nadšený.

Rybaření

Tabackuri je mezi místními známé jako rybářské jezero. Žije v něm pstruh, kapr a další druhy a rybáři sem míří hlavně přes léto, kdy hladina není zamrzlá. V zimě se totiž jezero pokryje silnou vrstvou ledu a mění se v bílou pláň. Pokud chcete rybařit, ověřte si aktuální pravidla a povolení předem – jde o chráněné území a podmínky se mění.

I když sami rybařit nebudete, stojí za to se u vody chvíli zdržet a sledovat místní. Rybolov tu není turistická atrakce, ale kus každodenního života; obživa, ne zábava. Když se s někým dáte do řeči, dost možná skončíte u nabídnutého čaje nebo domácího sýra – gruzínská pohostinnost funguje i ve dvou kilometrech nad mořem, možná tam ještě víc než v nížině.

Za mě je nejhezčí čas u Tabackuri hodina po východu slunce. Voda je úplně tichá, z vesnice se ozve pes a jinak nic. V tu chvíli pochopíte, proč sem lidé jezdí spíš kvůli atmosféře než kvůli seznamu atrakcí.

Jak se sem dostat

Rovnou dopředu: poslední úseky cest jsou nezpevněné a Tabackuri patří k místům, kam se bez terénního auta nebo aspoň vyššího podvozku jede špatně. Existují dvě hlavní přístupové trasy.

Ze severu, od Bordžomi a Bakuriani: z Bordžomi jedete přes lyžařské středisko Bakuriani a dál po horské cestě k průsmyku Cchracakaro, který sám o sobě nabízí velkolepé výhledy do kraje. Odtud pokračujete posledních zhruba deset kilometrů k jezeru. Celá trasa z Bordžomi měří kolem 52 km. Z Bakuriani do vesnice Tabackuri navíc jezdí v sezoně místní minibus, což je varianta pro ty bez auta.

Z jihu se dá jezero přijet od Achalkalaki, tedy z javachetské plošiny. Ať zvolíte cokoli, poslední kilometry vedou po horských cestách a v mokru bývají problematické. Ideální je vyrazit ráno, mít plnou nádrž a nepočítat s tím, že cesta půjde rychle. Cesta přes průsmyk Cchracakaro je sama o sobě důvod k výletu – vede jednou z nejvýše položených sjízdných silnic v zemi a rozhledy do kraje jsou tu velkolepé.

Túry a co dělat v okolí

Tabackuri je vděčné pro milovníky pěší turistiky. Okolní travnaté kopce se dají obcházet bez značených stezek, jen s mapou a rozumem, a nabízejí měnící se výhledy na jezero i na okolní vulkány pohoří Samsari. Populární je i vícedenní přechod mezi Bakuriani, Tabackuri a dál na javachetskou plošinu, který kombinuje horské průsmyky, jezera a pastviny. Kdo má rád kolo, ocení zdejší šotolinové cesty s minimem provozu.

Výlet k Tabackuri se hezky spojí s pobytem v Bakuriani, které nabízí pohodlnější zázemí, nebo s cestou dál na jih k javachetským jezerům jako Paravani a Chančali. Samotné jezero berte jako cíl na celý den, ne jako průjezdní bod – dostat se sem a zase zpátky zabere svůj čas. Právě proto se sem hodí vyrazit s rezervou a nechat si prostor na zdržení, ať už kvůli počasí, cestě, nebo prostě proto, že se vám odtud nebude chtít odjet.

Kdy jet a praktické tipy

Sezona je krátká. Rozumné okno je od července do září, kdy jsou cesty sjízdné a počasí nejstabilnější. Mimo léto se přístup rychle komplikuje: na jaře je bláto a tající sníh, v zimě je průsmyk Cchracakaro zavátý a jezero zamrzlé. I v létě se ale ve dvou kilometrech ochladí hned, jak zapadne slunce, takže teplé oblečení je nutnost, ne doporučení.

Zázemí je minimální. Ve vesnici seženete základní ubytování v guesthousu u místních, ale nečekejte obchody ani restaurace jako ve městě – zásoby, vodu a případně stan si vezměte s sebou. Signál je slabý, proto si stáhněte offline mapu. A protože jde o chráněnou oblast, chovejte se podle toho: odpadky odneste s sebou a tábořte jen tam, kde je to povolené. Tabackuri se dá hezky spojit s výletem do Bakuriani nebo dál na javachetská jezera.

Za mě je Tabackuri jedno z těch míst, které si zaslouží aspoň jednu noc, ne jen zastávku. Vyplatí se dojet odpoledne, počkat na západ slunce nad hladinou a ráno vyrazit dřív, než se zvedne vítr. Kdo sem přijede jen na hodinu a zase odjede, mine to hlavní – ten pocit naprostého klidu, kdy je slyšet jen voda a vítr. Právě proto se odloučenost, která cestu komplikuje, nakonec ukáže jako největší přednost celého místa.

Kde přespat

Nejběžnější variantou je přímo vesnice Tabackuri, kde místní pronajímají pokoje ve svých domech. Je to jednoduché ubytování bez luxusu, zato s domácí kuchyní a vřelým přijetím. Kdo chce pohodlnější základnu, přespí v Bakuriani, které je dobře vybavené jako celoroční středisko, a k jezeru si udělá jednodenní výlet. Třetí možností je stan – v létě se tu dá tábořit, jen počítejte s chladnými nocemi a foukajícím větrem i uprostřed léta. Ať zvolíte cokoli, rezervovat dopředu většinou nejde a domlouvá se to na místě, takže berte ubytování jako součást dobrodružství, ne jako věc, kterou vyřídíte kliknutím z domova.

Časté otázky

Je Tabackuri největší jezero v Gruzii?

Objemem vody ano – Tabackuri drží kolem 221 milionů kubíků, což je v zemi nejvíc. Rozlohou hladiny je ale menší než jezero Paravani, které je největší plochou. Tabackuri totiž vyrovnává menší rozlohu velkou hloubkou, klesá až ke čtyřiceti metrům.

Dostanu se k jezeru bez vlastního auta?

Jde to, ale s omezeními. Z Bakuriani jezdí v sezoně místní minibus do vesnice Tabackuri. Spoj je nepravidelný, proto si ho ověřte na místě. Pohodlnější je půjčené auto s vyšším podvozkem nebo domluvený řidič na celý den, protože poslední úseky cest jsou nezpevněné.

Kdy je nejlepší doba na návštěvu Tabackuri?

Nejlépe od července do září. V tomto období jsou horské cesty sjízdné a počasí je nejstabilnější. Mimo léto je přístup obtížný: jaro znamená bláto, zima zavátý průsmyk Cchracakaro a zamrzlé jezero. Vždy počítejte s velkým rozdílem mezi denní a noční teplotou.

Dá se u Tabackuri rybařit a koupat?

Ano, jezero je mezi místními známé rybařením, žije v něm pstruh i kapr a nejlepší je léto, kdy není zamrzlé. Koupat se dá také, ale voda je i v létě studená kvůli nadmořské výšce. U rybaření si předem ověřte pravidla, protože oblast je chráněná.