Klášter Phoka: jeptišky a sýry u jezera Paravani

Klášter sv. Nino v Poce (gruzínsky ფოკა, přepisuje se i Phoka či Foka) je ženský klášter u jezera Paravani v Džavachetii, kde šest jeptišek dělá modré sýry, čokoládu, džemy a emaily, které se prodávají v klášterním obchůdku. Leží ve výšce kolem 2 100 metrů přímo u silnice z Calky do Ninocmindy, takže se k němu dostanete snadno i bez auta.

Kde Poka leží a jak se tam dostat

Vesnice Poka stojí na jižním břehu Paravani, největšího jezera Gruzie, v okrese Ninocminda v regionu Samcche-Džavachetie. Hlavní silnice z Tbilisi přes Calku do Ninocmindy a dál k arménské hranici vede po východním a jižním břehu jezera a prochází přímo obcí; klášter je od silnice vidět, kamenný kostel s nízkou věžičkou a vedle něj novější hospodářské budovy s plechovými střechami.

Z Tbilisi je to autem zhruba 190 až 200 km přes Manglisi, Calku a Paravani, podle silnice a počasí 3 až 3,5 hodiny; úsek za Calkou je dobře opravený. Maršrutky z Tbilisi (nádraží Didube nebo Samgori) do Ninocmindy jedou několikrát denně, cesta trvá 4 až 5 hodin a stojí orientačně 15 až 20 GEL (5–7 EUR, 125–170 Kč); řidiči v Poce na požádání zastaví. Z Ninocmindy je to do Poky asi 20 km, taxi vyjde na 20 až 30 GEL. Z Achalkalaki jeďte přes Ninocmindu, celkem necelá hodina. Kdo kombinuje s Arménií, má Poku 25 km od přechodu Ninocminda–Bavra. Zastávka tu dává smysl přesně na půl cesty mezi Tbilisi a Gjumri nebo mezi Tbilisi a Vardzií.

Svatá Nino a kostel z 11. století

Podle gruzínské tradice sem přišla svatá Nino, která ve 4. století přinesla do Gruzie křesťanství, při cestě z Kappadokie přes džavachetské hory. U Paravani se měla dvě noci zdržet a ve snu dostala pokyn, aby pokračovala do Mcchety ke králi. Proto se klášter slaví 1. června podle starého kalendáře (19. června), v den, kdy podle tradice Nino vstoupila na gruzínskou půdu; o tomto svátku, zvaném Ninooba, sem přicházejí poutníci z celé Džavachetie a slouží se velká liturgie.

Dnešní kostel je halová stavba z pečlivě tesaných kvádrů z poloviny 11. století, z doby krále Bagrata IV.; jako stavitel se v pramenech uvádí mistr Bavreli. Zdobené portály a okenní šambrány patří k nejhodnotnějším ukázkám románské kamenické výzdoby v Džavachetii. Po staletích chátrání a sovětském zavření prošel kostel obnovou kolem roku 2000 a interiér je dnes vyzdoben emaily a mozaikami z vlastní klášterní dílny, což je v Gruzii dost neobvyklé.

Ženský klášter od roku 1992

Mnišský život se do Poky vrátil v roce 1989 a oficiálně byl klášter sv. Nino obnoven v roce 1992 jako ženský, pod vedením igumenky Elisabed (Meschišvili), která ho vede dodnes. Komunita je malá, pět jeptišek a jedna novicka, ale její záběr je na gruzínské poměry mimořádný. Jeptišky vedou farní školu pro zhruba šedesát dětí z okolí (vyučuje se gruzínsky a anglicky, což je v převážně arménsky mluvící Džavachetii významné), provozují jednopokojovou kliniku s bezplatnou pomocí pro místní a od roku 2010 dílny „Pokani“, kde vznikají přihrádkové emaily (minankari), mozaiky, ikony a svíce.

Hospodářství je od začátku součástí řehole. Nadmořská výška, dlouhé zimy a chudé pastviny nedovolují mnoho, ale krávy a včely ano, a právě z nich vyrostl příběh, kvůli kterému sem dnes jezdí gruzínští gurmáni i ministři zemědělství.

Sýry, čokoláda, med: co jeptišky vyrábějí

Nejslavnější jsou sýry. Jeptišky spojily místní podmínky s francouzskou technologií a vyrábějí kolem šestnácti druhů, včetně plesnivých, které Džavachetie znala už v 18. století díky katolickým misionářům. Jména zní Monastic Blue, Javakheti Blue, Classic Blue, Poka's Blue a Brevis; vedle nich zrají i tvrdé sýry typu tomme a čerstvé sýry. Chuť je výrazná, slanější a hutnější než běžné francouzské „blue“, s příchutí horských pastvin, a k gruzínskému červenému se hodí líp, než by člověk čekal.

Druhý pilíř je med z alpských květů, o včelstva se stará matka Sidonia. K tomu zhruba čtyřicet druhů džemů z místního ovoce a lesních plodů, sušenky, krekry, lanýže, čokolády plněné ořechy nebo sušeným ovocem a nerafinované oleje. Vše se vyrábí ručně v malých sériích, takže v obchůdku často něco chybí a něco jiného je zrovna čerstvé. Gruzínské ministerstvo zemědělství dává Poku za příklad domácí výroby s přidanou hodnotou a poptávka s rostoucí návštěvností Džavachetie každý rok stoupá.

Obchůdek a jak nakupovat

Obchod stojí přímo na klášterním dvoře, otevřený bývá přes den, orientačně od 10 do 18 hodin, v neděli až po liturgii; pevné hodiny klášter nezveřejňuje, takže nepřijíždějte na poslední chvíli. Platí se hotově v lari, platební terminál nemusí fungovat kvůli slabému signálu, mějte drobné. Ceny jsou na gruzínské poměry vyšší, ale pořád daleko pod evropskými: menší kousek modrého sýra vyjde orientačně na 15 až 30 GEL (5–10 EUR), sklenice džemu 8 až 15 GEL, tabulka čokolády 8 až 15 GEL, med podle velikosti 20 až 40 GEL. Emailové šperky a ikony z dílny Pokani jsou dražší, od desítek po stovky lari, zato je to původní práce, ne tržnicová kopie.

Sýr se vakuově balí, do Česka ho převezete bez problémů v příručním zavazadle. Výrobky z Poky se objevují i ve vybraných obchodech a farmářských trzích v Tbilisi, ale nabídka je nestálá; spolehlivě je koupíte jen tady. Nákup je zároveň nejpřirozenější způsob, jak klášter podpořit, vstupné se neplatí.

Rada, kterou jsem sám nedodržel: kupte toho víc, než plánujete. Modrý sýr z Poky nám doma zmizel za dva večery a v Tbilisi jsem ho už nesehnal. A přijeďte dopoledne, odpoledne už bývá polovina regálu prázdná.

Jak se v klášteře chovat

Je to fungující ženský klášter, ne skanzen. Ženy si u vstupu do kostela zakryjí hlavu šátkem a oblečou sukni (u brány obvykle leží zapůjčovací šátky i zavinovací sukně), muži sundají pokrývku hlavy a nejdou v kraťasech. Uvnitř se nefotí jeptišky ani bohoslužba; dvůr, kostel zvenčí a výrobky fotit můžete, ale zeptejte se. Mluvte tiše, nevstupujte do hospodářské části a do školy. Během liturgie (ráno a v neděli dopoledne) obchod neobsluhují, počkejte. Jeptišky mluví gruzínsky a rusky, některé anglicky; pár slov gruzínsky („gamardžoba“, „madloba“) otevírá dveře víc než cokoli jiného.

Nocleh klášter běžně nenabízí; nejbližší penziony jsou v Ninocmindě a u jezera Paravani (pokoj orientačně 50 až 80 GEL). Jídlo kromě toho, co koupíte v obchodě, v Poce neseženete, vezměte si vlastní nebo počítejte s Ninocmindou.

Proč je Poka pro Džavachetii důležitá

Džavachetie je nejchudší a nejchladnější kout Gruzie, s převážně arménským obyvatelstvem a s mladými, kteří odcházejí za prací do Tbilisi nebo do Ruska. Klášter v Poce je jedno z mála míst, kde se tu něco vyrábí a prodává za férovou cenu, a zároveň jediná škola v okolí, kde se děti učí anglicky. Výnos z obchodu financuje školu, kliniku i dílny, a jak sama igumenka opakuje v rozhovorech, cílem bylo od začátku ukázat, že se na plošině dá slušně žít z vlastní práce. Gruzínský ekonomický institut ISET sem vozí studenty jako příklad fungujícího venkovského podniku a ministerstvo zemědělství Poku uvádí jako vzor domácí výroby. Právě proto má smysl nakupovat tady a ne hledat „totéž levněji“ v Tbilisi.

Kdy jet a co spojit

Poka leží výš než Sněžka a klima tomu odpovídá: od listopadu do dubna tu leží sníh, jezero zamrzá a teploty padají hluboko pod nulu, silnice ale zůstává většinou průjezdná. Nejpříjemnější je červen až září, kdy kvetou louky, u jezera hnízdí ptáci a sýry zrají z letního mléka. Svátek 19. června je nejživější den roku, ale také nejplnější.

Z Poky je to kousek k dalším místům Džavachetie: jezero Paravani s rybáři, hora Abuli s megalitickou pevností (asi 10 km, pěšky či terénním autem), Ninocminda s katedrálou a arménskými kostely, a na druhou stranu Calka a jezera Chrami. Kdo pokračuje do Achalkalaki a k Vardzii, má tu ideální zastávku na kávu a sýr.

Časté otázky

Je klášter v Poce přístupný turistům?

Ano, přes den je dvůr, kostel a obchůdek otevřený návštěvníkům zdarma; v době liturgie se čeká. Jde o fungující ženský klášter, takže platí dress code (šátek a sukně pro ženy, žádné kraťasy) a zákaz focení jeptišek. Pevné otevírací hodiny klášter nezveřejňuje, orientačně počítejte s 10 až 18 hodinou a přijeďte raději dopoledne.

Jaké sýry v Poce koupím a kolik stojí?

Hlavně modré plísňové sýry (Monastic Blue, Javakheti Blue, Classic Blue, Poka's Blue, Brevis), tvrdé zrající sýry a čerstvé druhy, celkem kolem šestnácti. Menší kus vyjde orientačně na 15 až 30 GEL (5–10 EUR). K tomu med, čtyřicet druhů džemů, čokoláda, sušenky a emaily. Platí se hotově v lari, výrobky se vakuově balí.

Jak se do Poky dostanu bez auta?

Maršrutkou z Tbilisi (Didube/Samgori) do Ninocmindy, která vede přímo přes Poku; řidiče požádejte, aby zastavil u kláštera. Cesta trvá 4 až 5 hodin, jízdné orientačně 15 až 20 GEL. Zpět stopnete další maršrutku na silnici nebo si z Ninocmindy (20 km) vezmete taxi za 20 až 30 GEL. Z Achalkalaki je to necelá hodina.

Proč je klášter zasvěcený svaté Nino?

Podle tradice tu svatá Nino, apoštolka Gruzie, přenocovala dvě noci na cestě z Kappadokie do Mcchety a dostala zde ve vidění pokyn pokračovat ke králi. Kostel z 11. století stojí na místě její zastávky a klášter slaví svátek 19. června, v den, kdy Nino podle tradice vstoupila do Gruzie. Ženský klášter byl obnoven v roce 1992.