Objev Gruzie

Nezávislý český průvodce po Gruzii — Tbilisi, hory, víno a moře

Regiony

Gruzínské koberce a tkaní

Gruzínské koberce – tušetské vázané kusy, ploché kilimy a sumakhy, borčalo z jihu. Co znamenají jejich vzory, kde je v Tbilisi koupit, za kolik a jak je dovézt domů.

Gruzínské ručně tkané koberce s výraznými geometrickými vzory a přírodními barvami
Foto: The open draft / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Gruzínské koberce poznáte na první pohled: syté přírodní barvy, výrazné geometrické vzory a spousta symbolů – draků, ptáků, křížů. Tkají se v horských vesnicích už staletí a dobrý ručně vázaný koberec je jeden z nejtrvalejších suvenýrů, jaké si z Gruzie můžete odvézt.

Gruzínská tradice tkaní

Tkaní koberců má v Gruzii dlouhé kořeny, ačkoli v širším povědomí často mizí ve stínu slavnějších perských a kavkazských sousedů. Gruzínské koberce přitom mají svůj vlastní rukopis – bývají výraznější, kontrastnější a grafičtější než jemné perské květinové vzory. Typická je práce s černou a sytými barvami, odvážné geometrické motivy a symboly, které mají svůj význam.

Rozlišují se v zásadě dva druhy. Vlasové (vázané) koberce mají hustý chlupatý povrch z ručně vázaných uzlíků a jsou hřejivé a měkké. Ploché tkaniny – kilimy, sumakhy a druh zvaný fardagi – nemají vlas, jsou tenčí, oboustranné a často se používají jako přehozy, ubrusy nebo dekorace na zeď. Zvlášť cenné jsou staré sumakhy s propracovanou technikou ovíjení, které dávají vzoru téměř výšivkový vzhled.

Zvláštní kapitolou je gruzínská plsť. Z ovčí vlny se plstěním (nikoli tkaním) vyrábějí pončové pláště zvané nabadi a barevné plstěné koberce a předměty, hlavně v horských oblastech. Nabadi byl kdysi praktickým oděvem pastevců, který drží teplo i chrání před deštěm, dnes je z něj oblíbený suvenýr. Plstěné koberečky s jednoduchými geometrickými vzory jsou lehké, levnější než vázané koberce a snadno se vezou domů.

Odkud koberce pocházejí

Nejproslulejší tkalce má tradičně horská Tušetie na severovýchodě, hlavně okolí Omala. Zdejší ovce dávají kvalitní vlnu a tušetské koberce a pončové tkaniny patří ke špičce. Další významné oblasti jsou Kachetie, oblast Achalciche na jihu a hlavně jih u hranic s Arménií a Ázerbájdžánem, odkud pochází známý typ borčalo (Borchalo).

Borčalo koberce z okolí Marneuli jižně od Tbilisi jsou dobrým příkladem gruzínského stylu: mají delší vlas a volnější vazbu, takže jsou měkké a vlněné, a vzor musí být proto smělý a grafický, ne jemně detailní. Právě tahle syrová, výrazná estetika odlišuje kavkazské koberce od hustě vázaných perských. Sběratelé si borčalo cení hlavně pro jeho poctivou vlnu a nezaměnitelný charakter; nejsou to koberce na obdivování zblízka, ale na skutečné používání, které rok od roku měknou a získávají patinu. Tbilisi samo nebylo hlavním tkalcovským centrem, ale odjakživa fungovalo jako trh, kam se koberce z hor i z celé Asie svážely a prodávaly.

Barvy, vzory a jejich význam

Na starých gruzínských a kavkazských kobercích není skoro nic náhodné. Barvy se tradičně dělaly z přírodních barviv: červená z kořene mořeny, modrá z indiga, žlutá z rezedy a dalších rostlin. Přírodní barvy krásně stárnou a získávají hloubku, kterou syntetika nedožene – proto mají staré koberce tak sytý, a přitom měkký tón.

Vzory jsou plné symbolů. Časté jsou stylizovaní draci a ptáci, beraní rohy (symbol síly a mužnosti), hřebeny (ochrana), kříže a hvězdy, stromy života nebo osmicípé hvězdy. Mnohé motivy měly kdysi ochrannou nebo obřadní funkci a vyprávěly příběh rodiny či vesnice. Pro kupujícího je dobré vědět, že opakující se symbolika a mírné nepravidelnosti nejsou chyba, ale znak ruční práce – dokonale symetrický, strojově pravidelný koberec bývá naopak podezřelý.

Barvy navíc prozradí i stáří a původ. U starých koberců si všimnete jemných vodorovných proužků v ploše jedné barvy – říká se jim abrash a vznikají tím, že tkadlena během práce došla jedna dávka ručně barvené vlny a další už měla nepatrně jiný odstín. Není to vada, ale naopak známka ruční práce a přírodních barviv; sběratelé abrash přímo vyhledávají. Strojové koberce mají barvu dokonale jednolitou, což vypadá čistě, ale duši ručního kusu to postrádá.

Buďme upřímní: rozeznat starý ručně vázaný koberec od moderní strojové kopie chce zkušenost a jako turista se necháte snadno napálit. Nespěchejte, otočte koberec naruby (u ručního je vzor čitelný i vzadu a uzlíky jsou nepravidelné), zatahejte za vlákna a klidně si nechte poradit ve víc obchodech. A hlavně: kupujte koberec proto, že se vám líbí a chcete ho doma, ne jako investici, na které zbohatnete.

Kde koberce v Tbilisi koupit

Nejznámější adresa je bleší trh Suchý most (Dry Bridge), kde se dá mezi vším možným najít i starší koberce a textilie – chce to ale trpělivost a oko, protože kvalita je hodně různá. Pro serióznější nákup existují v Tbilisi specializované obchody a galerie s koberci, například Caucasian Carpets & Gallery nebo podobné podniky ve Starém městě, kde mají ručně vázané kusy roztříděné a poradí vám s původem i stářím.

Výhoda kamenného obchodu je jistota a často i možnost zařídit dopravu většího koberce domů. Nevýhoda je vyšší cena a menší prostor pro smlouvání. Na bleším trhu je to naopak – nižší ceny, ale musíte se spolehnout na vlastní úsudek a smlouvání je nutnost. Menší tkané kousky (kilimy, tašky, polštářové povlaky) seženete i v běžných suvenýrech a bývají to praktické a lehké dárky.

Za pozornost stojí i tbiliské podniky, které koberce nejen prodávají, ale i sami tkají a restaurují – v takové dílně si můžete prohlédnout tkalcovský stav v provozu a na vlastní oči vidět, jak pomalá ruční práce koberec vzniká. Je to skvělý způsob, jak pochopit, za co u ručního kusu vlastně platíte: velký vázaný koberec může jedné tkadleně zabrat celé měsíce. Když máte o koberce vážný zájem, zeptejte se v galeriích, jestli mají vlastní tkalcovnu k nahlédnutí; řada z nich turisty ráda provede.

Kolik koberce stojí

Rozpětí cen je obrovské a hodně záleží na velikosti, stáří, technice a stavu. Malý nový kilim nebo tkaná taška vyjde orientačně na 40 až 150 GEL (zhruba 350 až 1300 Kč). Větší ručně vázaný vlněný koberec nebo starší kus se pohybuje od pár stovek do několika tisíc GEL. Staré, sběratelské sumakhy a antikvární koberce mohou stát i mnohem víc a jsou to už předměty pro znalce.

Pár rad k ceně: nová strojová produkce je levná a vypadá dobře, ale nemá hodnotu ani duši ručního kusu. Ruční práce je dražší, zato vydrží generace. Smlouvat se dá skoro všude kromě nejseriózněji vedených galerií a je to čekané – první cena bývá nadsazená. Kupujte s chladnou hlavou a nenechte se uspěchat příběhem o „poslední pravé starožitnosti".

Jak koberec doma používat a čistit

Dobře udělaný vlněný koberec je stavěný na desítky let provozu, ale pár zásad mu prodlouží život. Nedávejte ho na přímé slunce, které barvy časem vytáhne, a pod vlasový koberec je fajn dát protiskluzovou podložku. Otáčejte ho jednou za čas o 180 stupňů, aby se opotřebovával rovnoměrně, hlavně na frekventovaných místech.

Čištění zvládnete běžně – vysávat bez rotačního kartáče, který uzlíky trhá, a skvrny ošetřit hned, jemně a bez agresivní chemie. Přírodní barvy jsou obecně stálé, ale při velkém namočení mohou trochu pouštět, takže na hloubkové čištění starého ručního koberce radši profesionála. A pozor na moly: vlna jim chutná, takže koberec občas provětrejte a když ho ukládáte na delší dobu, zabalte ho s prostředkem proti molům.

Jak koberec dostat domů

Menší koberec se dá srolovat a vzít jako zavazadlo – vejde se do velkého kufru nebo se veze srolovaný a převázaný zvlášť; letecké společnosti to většinou tolerují jako druhé zavazadlo, ověřte si ale pravidla. U velkých a těžkých koberců se vyplatí nechat si zařídit přepravu přímo v obchodě; seriózní galerie umí koberec zabalit a poslat kurýrem.

Důležitá je i jedna byrokratická věc: na vývoz opravdu starých, starožitných koberců (obvykle přes 50 let) může Gruzie vyžadovat povolení, aby se zabránilo vývozu kulturního dědictví. U běžných nových a novějších koberců to neřešíte, ale u drahého antikvárního kusu se prodejce zeptejte, jestli je potřeba vývozní potvrzení, ať vám ho na hranici nezabaví. Poctivý obchod s tím poradí a papír vyřídí. Menší novodobé kilimy a plstěné koberečky můžete klidně srolovat do kufru bez jakéhokoli papírování a jsou to nejpraktičtější varianta, pokud nechcete řešit dopravu ani celní formality.

Časté otázky

Čím jsou gruzínské koberce typické?

Gruzínské koberce mají výraznější a grafičtější styl než jemné perské vzory: syté přírodní barvy, hodně černé, odvážné geometrické motivy a symboly jako draci, ptáci, beraní rohy nebo kříže. Tkají se hlavně v horských oblastech, nejproslulejší je Tušetie, a známý je i typ borčalo z jihu země. Rozlišují se vázané vlasové koberce a ploché tkaniny (kilimy, sumakhy).

Kde koupit gruzínský koberec v Tbilisi?

Nejlevněji, ale s rizikem, na bleším trhu Suchý most, kde se dají najít starší kusy, pokud máte oko a čas. Pro jistotu kvality a poradenství zajděte do specializovaných galerií s koberci ve Starém městě, které mají ručně vázané kusy roztříděné podle původu a zařídí i dopravu. Menší kilimy a tkané tašky koupíte i v běžných suvenýrech.

Jak poznám ručně vázaný koberec?

Otočte koberec naruby – u ručního je vzor čitelný i na rubu a uzlíky jsou mírně nepravidelné, kdežto strojový má rub hladký a dokonale pravidelný. Přírodní barvy mají hloubku a měkce stárnou, syntetika působí ploše a křiklavě. Drobné nepravidelnosti nejsou chyba, ale důkaz ruční práce. Když si nejste jistí, nechte si poradit ve víc obchodech.

Můžu starý koberec vyvézt z Gruzie?

Nové a novější koberce vyvezete bez problémů. U opravdu starých, starožitných kusů (zpravidla přes 50 let) ale může Gruzie vyžadovat vývozní povolení kvůli ochraně kulturního dědictví. Pokud kupujete drahý antikvární koberec, zeptejte se prodejce na potřebné potvrzení; seriózní galerie papíry vyřídí, ať vám kus na hranici nezabaví.

Související články