Tskaltubo: opuštěná sovětská sanatoria

Tskaltubo je lázeňské městečko jen patnáct kilometrů od Kutaisi, kde kolem obřího centrálního parku stojí přes dvacet monumentálních sovětských sanatorií. Většina z nich je dnes opuštěná a víceméně volně přístupná, takže sem lidé jezdí právě kvůli tomu zvláštnímu pocitu, kdy procházíte prázdnými sály s odpadanou štukou a přerostlými bazény.

Co je Tskaltubo a proč sem jet

Tskaltubo (gruzínsky ცხალტუბო) vzniklo kolem termálních pramenů, které místní znali už dávno – první písemné zmínky sahají do 13. století. Skutečná sláva ale přišla se Sovětským svazem. Ve 20. až 80. letech tu kolem kruhového parku vyrostlo zhruba dvacet dva neoklasicistních sanatorií a devět lázeňských domů. V nejlepších letech, tedy v 50. a 60. letech, sem podle dostupných údajů mířilo přes sto dvacet tisíc lidí ročně z celého SSSR. Nebyla to dovolená v dnešním smyslu: pracující dostávali od státu poukaz (putyovku) na čtrnáct až pětadvacet dní léčebného pobytu.

Dneska je z toho jedno z nejfotogeničtějších míst v celé Gruzii. Sanatoria s korintskými sloupy, mramorovými schodišti a mozaikami pomalu pohlcuje příroda. Pro milovníky opuštěných míst (urbex) je to malý ráj – a zároveň místo, které se rychle mění, protože investoři začínají budovy skupovat a rekonstruovat. Kdo chce vidět Tskaltubo v jeho „zarostlé" podobě, měl by neváhat.

Celé městečko má zvláštní, skoro divadelní uspořádání. Sanatoria stojí do kruhu kolem rozlehlého centrálního parku, do kterého ústí lázeňské domy s prameny. Bylo to navržené jako jedno velké léčebné soukolí: ráno procedura, dopoledne odpočinek v parku, odpoledne další koupel. Gruzínci té vodě přezdívali „voda věčnosti" nebo „voda dlouhověkosti" a věřili, že prodlužuje život. Když dnes tím parkem projdete, ta myšlenka je pořád cítit – jen zarostlá plevelem a se stromy prorůstajícími skrz balkony.

Jak se do Tskaltuba dostat z Kutaisi

Nejbližším hubem je Kutaisi, odkud je to na severozápad jen asi patnáct kilometrů, tedy dvacet až pětadvacet minut cesty. Máte tři rozumné možnosti:

Maršrutka č. 30 – jezdí od Červeného mostu (Red Bridge) v centru Kutaisi zhruba každých dvacet minut od rána do večera. Jízdné je kolem 2 GEL (orientačně necelých 20 Kč) a cesta trvá dvacet minut.
Maršrutka č. 34 – vyráží z hlavního autobusového nádraží přibližně jednou za hodinu, cena je také kolem 2 GEL.
Taxi nebo Bolt – aplikace Bolt v Kutaisi funguje spolehlivě, jízda vyjde orientačně na 15–20 GEL (zhruba 130–170 Kč) a je nejrychlejší.

Pokud chcete vidět víc než jednu budovu a nechcete se ztrácet v uličkách, vyplatí se buď taxikáře poprosit, ať počká, nebo vzít místního průvodce. Sanatoria jsou totiž rozeseta kolem celého parku a mezi některými je to slušný kus chůze.

Nejzajímavější sanatoria

Každá budova má svůj charakter. Tady jsou ty, kvůli kterým sem lidé jezdí nejčastěji:

Medea

Sanatorium z 50. let se sloupovým průčelím, opuštěným vnitřním bazénem a zbytky soch u fontány. Patří k nejsnáz přístupným a je dobrým prvním zastavením.

Metalurgi (Meshakhte)

Bývá označováno za nejlépe zachované. Uvnitř najdete původní štukování, dřevěná zábradlí, obří lustr ve vstupní hale a nádherné kované schodiště. U vchodu tu často někdo z místních vybírá symbolický poplatek kolem 5 GEL – berte to jako férovou cenu za to, že se dostanete dovnitř a někdo tu na budovu aspoň trochu dohlíží.

Sakartvelo a Gelati

Sakartvelo (1983) zaujme abstraktní sovětskou mozaikou a fontánou s vodním motivem. Gelati (1964) má zase nezvyklé dětské hřiště s mozaikami zvířat. Obě ukazují, že pozdní sovětská architektura tu nebyla jen strohá.

Shakhtiori a Tbilisi

Shakhtiori z roku 1952 je monumentální stavba ve stylu stalinského empíru s koncertním sálem; dnes je v soukromých rukou a hlídaná, takže dovnitř se často nedostanete. Sanatorium Tbilisi prochází přestavbou na hotel (mluví se o značce Marriott), což je přesně ten typ proměny, který Tskaltubo čeká.

Situace se navíc rychle mění: sanatorium Iveria (1962) je od roku 2025 oplocené a nepřístupné. Co platilo loni, nemusí platit letos, takže se na místě ptejte.

Fungující lázně a radonová voda

Tskaltubo není jen o ruinách. Zdejší prameny jsou radonově-uhličité a vyvěrají přirozeně teplé, kolem 33–35 °C, takže se do nich dá chodit celoročně bez ohřevu. Radon v nich prokázal už v roce 1913 lotyšský chemik, což rozjelo velkou vlnu výstavby.

Lázeňský dům č. 6 (nad pramenem 6) stále funguje – má veřejné bazény i soukromé kabiny. Právě sem se váže historka o Stalinovi: traduje se, že měl v Tskaltubu vlastní koupelnu a že sem přijel léčit bolavé nohy. Jestli je každý detail přesný, nechám na vás, ale osobní Stalinova lázeň je tu dodnes součástí prohlídek. Naopak lázeňský dům č. 8 z roku 1959, ta ikonická kruhová stavba připomínající UFO s otvorem ve střeše, dnes chátrá a slouží hlavně fotografům.

Pokud chcete Tskaltubo pochopit, nezůstávejte jen v ruinách. Zajděte se namočit do lázeňského domu č. 6 – ten kontrast mezi živou, funkční lázní a rozpadajícím se palácem o dvě ulice dál vám o téhle zemi řekne víc než celá muzejní expozice.

Kdo tu dnes žije – a proč to řešit

Tohle je důležité vědět předem. Po válce v Abcházii v letech 1992–93 našly v opuštěných sanatoriích útočiště tisíce vnitřně vysídlených lidí (podle odhadů devět až dvanáct tisíc). Řada rodin tu žila desítky let v provizorních podmínkách. Ještě v roce 2023 tu zbývalo kolem čtyř set sedmdesáti rodin, které stát postupně stěhuje do nových bytů v rámci projektu obnovy města.

V praxi to znamená, že některé „opuštěné" budovy vůbec opuštěné nejsou – pořád v nich někdo bydlí. Chovejte se proto ohleduplně: nefoťte lidem do oken, nevcházejte do obývaných částí a nechovejte se jako v kulise. Je to citlivé místo se skutečnými lidskými příběhy, ne zábavní park.

Zároveň je dobré vědět, že přestavba nabírá tempo. Město spustilo projekt obnovy s příznačným názvem „Nový život pro Tskaltubo" a v aukci se prodala řada budov. Některá sanatoria se tak během pár let promění v luxusní hotely, jiná zůstanou torzem. Právě proto se Tskaltubu často říká, že ho musíte vidět „teď, než bude pozdě" – a je na tom kus pravdy.

Praktické tipy pro průzkum ruin

Zkoumání sovětských sanatorií je bezpečné, když použijete zdravý rozum, a nebezpečné, když ne. Několik věcí, které se opravdu vyplatí:

Pevné boty. Na podlahách je suť, sklo a místy díry, do kterých je vidět o patro níž. Sandály sem nepatří.
Baterka nebo telefon s dobrým světlem na tmavé sklepy a chodby.
Nechoďte úplně sami do odlehlých budov. Signál je mizerný a spadlé schodiště nikdo neuvidí. Ideální je dvojice.
Pozor na strop a schody. Dřevěné podlahy bývají prohnilé, kovová zábradlí uvolněná. Nespoléhejte se na ně vahou celého těla.
Toulaví psi jsou tu obvykle přátelští, ale nevoďte je do stresu.

Vstup do většiny budov je zdarma, jen u těch hlídaných (Metalurgi) se platí pár lari. Na kompletní okruh počítejte s půl dnem, s pořádným focením klidně s celým dnem.

Kdy vyrazit

Nejhorší je vrcholné léto. V červenci a srpnu je v Imeretii vlhké dusno a lézt v tom po nezastíněných ruinách je vyčerpávající. Nejlepší je jaro a podzim, kdy jsou teploty příjemné a podzimní listí dodá fotkám atmosféru. V zimě je zase výhoda holých stromů – budovy jsou lépe vidět a mají v sobě melancholii, která k Tskaltubu sedí. Ať přijedete kdykoli, počítejte s tím, že Tskaltubo se mění každou sezónu, jak přibývají ploty a lešení.

Tskaltubo jako výlet na celý den

Tskaltubo se skvěle spojuje s dalšími zajímavostmi v okolí Kutaisi, protože všechno leží blízko sebe. Osvědčený plán vypadá takhle: dopoledne strávíte v sanatoriích a lázeňském domě, na oběd se vrátíte do Kutaisi (nebo si dáte něco v jedné z místních jídelen u parku) a odpoledne vyrazíte do Prométheovy jeskyně, která je odsud jen pár kilometrů. Kdo má víc času, přidá ještě přírodní rezervaci Sataplia s dinosauřími stopami.

Když si chcete Tskaltubo užít v klidu, dá se tu i přespat. Přímo ve městě funguje několik guesthousů a menší hotely, takže můžete ráno vyrazit do ruin dřív, než přijedou zájezdy z Kutaisi, a mít je chvíli skoro sami pro sebe. To ranní ticho v prázdném sanatoriu, kdy slyšíte jen kapání vody a vlastní kroky, je mimochodem to nejlepší, co Tskaltubo nabízí – a na fotkách z poledne, kdy je tu plno, ho nezachytíte.

Časté otázky

Je vstup do sanatorií v Tskaltubu placený?

Většina budov je přístupná zdarma. U několika hlídaných objektů, typicky u dobře zachovaného sanatoria Metalurgi, vybírá místní správce symbolický poplatek kolem 5 GEL (orientačně 40 Kč). Berte to jako příspěvek na to, že budova není úplně na spadnutí. Situace se mění – některá sanatoria se zavírají a oplocují, takže se vždy zeptejte na místě.

Jak dlouho zabere prohlídka Tskaltuba?

Na hlavní sanatoria kolem centrálního parku vám stačí půl dne. Pokud rádi fotíte, chcete si dát lázeň v domě č. 6 a projít i vzdálenější budovy, klidně si vyhraďte celý den. Jako výlet z Kutaisi je Tskaltubo ideální na dopoledne, odpoledne se dá spojit třeba s Prométheovou jeskyní.

Je bezpečné chodit po opuštěných sanatoriích?

Ano, při troše opatrnosti. Noste pevné boty, dávejte pozor na díry v podlahách a prohnilé schody a nechoďte sami do odlehlých budov. Pamatujte také, že v části „opuštěných" sanatorií pořád žijí vysídlené rodiny – do obývaných prostor nevstupujte a chovejte se ohleduplně.

Fungují v Tskaltubu ještě lázně?

Ano. Lázeňský dům č. 6 s radonově-uhličitou vodou o teplotě kolem 33–35 °C stále funguje a má veřejné bazény i soukromé kabiny. Je to skvělý způsob, jak zažít Tskaltubo i jinak než jen jako kulisu – a voda je příjemně teplá po celý rok.