Off-beaten Gruzie: místa mimo davy
Off-beaten Gruzie: Tušetsko, Vašlovani, Rača, sovětské lanovky v Čiatuře i monolit Katskhi. Kam mimo davy turistů, kdy jet a jak se tam dostat (2026).
Gruzie mimo davy začíná zhruba hodinu cesty za posledním selfie tyčkou v Tbilisi. Kdo chce prázdné cesty, sovětské lanovky a poloušť, kde potkáte spíš pastevce než turistu, má na výběr z pěti oblastí, které většina zájezdů úplně míjí – a v tomhle článku projdeme každou z nich s reálnými časy, cenami a tím, kdy se tam vůbec dá dostat.
Řeknu to na rovinu: klasická trasa Tbilisi – Kazbegi – Mestia je nádherná, ale v srpnu je na Sameba fronta na fotku a v Mestii se ceny blíží Alpám. Následující místa jsou opakem. Za posledních pár let jsem je projezdil a tady je, co za tu námahu opravdu stojí.
Tušetsko: nejdivočejší kout Kavkazu
Jestli existuje jedno místo, které vystihuje „Gruzie mimo davy“, je to Tušetsko. Vesnice Omalo leží hluboko v horách na severovýchodě a vede k ní jediná cesta přes průsmyk Abano ve výšce 2 850 metrů – jednu z nejnebezpečnějších horských cest světa, sjízdnou jen terénním autem a jen zhruba od června do října. Zbytek roku je Tušetsko odříznuté sněhem.
Přejezd z Tbilisi trvá pět až šest hodin a posledních pár desítek kilometrů je hrbolatá šotolina nad srázy bez svodidel. Nahoře na vás čeká svět, který se za sto let skoro nezměnil: kamenné obranné věže, stáda ovcí, penziony s domácím sýrem a chlebem. Neberte s sebou plán platit kartou – v Tušetsku nejsou bankomaty, obchody ani spolehlivý signál. Vezměte hotovost v lari a zásoby na cestu.
Osobní názor: do Tušetska nejezděte na jeden den. Šest hodin tam a šest zpátky kvůli jedné vesnici je šílenství. Naplánujte aspoň dvě noci v Omalu a den navíc na treky k věžím ve vesnici Dartlo. Teprve druhý den vám ta krajina docvakne.
Vašlovani: gruzínská poloušť u ázerbájdžánských hranic
Většina lidí si Gruzii spojí s horami. Vašlovani je pravý opak – chráněná oblast na jihovýchodě u hranic s Ázerbájdžánem, kde se rozkládá polopouštní step, hliněné kaňony a badlands bližší Střední Asii než Kavkazu. Je to nejmíň „gruzínsky vypadající“ kus země a přesně proto stojí za návštěvu.
Vašlovani se projíždí terénním autem a nejlepší je na jaře nebo na podzim, tedy přesně v době, kdy je Tušetsko ještě nebo už zavřené. V létě tu bývá přes 40 °C. Vstupní bod je městečko Dedoplisckaro, kde je návštěvnické centrum – tady si vyřídíte povolení a doporučuji najmout místního řidiče, protože značení v terénu prakticky neexistuje a bez znalosti cesty se ztratíte. Uvidíte hliněné jehly, koryta vyschlých řek a s trochou štěstí gazely nebo dravce.
Dva cíle si nenechte ujít: Orlí kaňon (Eagle Canyon) s vyhlídkou na hnízdiště supů a bahenní sopky u Chornabudži, kde ze země bublá studené bahno. Přespat se dá v jednoduchých rangerských chatách přímo v parku, ale musíte si je zarezervovat dopředu přes agenturu chráněných oblastí a vzít si vlastní spacák. Signál tu nechytíte, takže si stáhněte offline mapu, než vyrazíte z Dedoplisckara.
Rača: zelené hory, které místní tají
Rača je horská oblast na severozápadě, kterou Gruzínci milují a cizinci skoro neznají. Je zelenější a mírnější než dramatické štíty Svanetie, s mlžnými lesy, jezerem Šaori a vápencovými skalami kolem Nikorcmindy. Právě chrám v Nikorcmindě z 11. století s bohatými kamennými reliéfy je jeden z nejkrásnějších v zemi a stojíte před ním sami.
Rača je taky vinařský kraj – odsud pochází polosladké červené Chvančkara, které měl prý v oblibě Stalin. Centrem je městečko Oni, do kterého to je z Tbilisi zhruba pět hodin autem přes Kutaisi. Silnice jsou v posledních letech výrazně lepší než dřív, ale i tak počítejte s klikatými úseky. Za klidem sem jezděte v září, kdy začíná vinobraní a lesy se barví.
Kdo má rád horské lázně, měl by dojet ještě dál k vesnici Šovi, bývalému sovětskému letovisku ve výšce kolem 1 500 metrů obklopenému jehličnatými lesy. Je to výchozí bod pro treky k jezerům a ledovcům pod hlavním kavkazským hřebenem. Ubytování je tu prosté a levné, penzion s plnou penzí seženete běžně kolem 80 až 120 GEL za noc pro dva.
Čiatura a Katskhi: sovětské lanovky a poustevník na skále
Čiatura je zašlé hornické město postavené kolem těžby manganu, proslulé sítí visutých lanovek, kterými za sovětů dopravovali horníky nad roklemi. Dlouho chátraly, ale od roku 2021 tu jezdí nová moderní síť se čtyřmi obousměrnými linkami a novými kabinami. V roce 2024 se navíc pro veřejnost otevřela obnovená historická linka Sašavardno. Projet se nad městem v kabině zavěšené nad soutěskou je zážitek, jaký jinde v Evropě nezažijete, a je zdarma.
Kousek za Čiaturou stojí Katskhi – čtyřicetimetrový vápencový monolit s malým kostelíkem na vrcholu. Žije tam jeden jediný mnich, který jednou týdně sleze po žebříku pro zásoby. Nahoru se běžný návštěvník nedostane, ale i zdola je to jeden z nejbizarnějších pohledů v Gruzii. Obojí se dá stihnout jako výlet z Kutaisi, do Čiatury to je asi 60 km, hodina a půl autem.
Davit Garedža a údolí Truso: dvě tváře samoty
Davit Garedža je jeskynní klášterní komplex vytesaný do svahů na hranici s Ázerbájdžánem, asi dvě hodiny jihovýchodně od Tbilisi. Dolní klášter Lavra je přístupný vždy, k horní části s freskami (Udabno) se ale nemusíte dostat – přesná hranice tudy vede sporně a horní stezka bývá kvůli tomu občas uzavřená. Ověřte si to předem a nespoléhejte na to, že projdete.
Úplně jiná samota čeká v údolí Truso nedaleko Kazbegi. Z vesnice Kobi vede rovinatá stezka mezi minerálními prameny, které barví zem do oranžova, kolem opuštěných věží až k pevnosti Zakagori. Je to jeden z mála treků v Gruzii, který zvládne i méně zdatný turista, a přitom tudy skoro nikdo nechodí, protože všichni míří k Sameba. Na celý okruh počítejte čtyři až pět hodin.
Blízko Tbilisi: kaňon Dašbaši a skály Birtvisi
Ne všechno mimo davy vyžaduje šestihodinovou jízdu. Kousek od hlavního města jsou dvě místa, kam se dá vyrazit na jeden den, a přesto tam nepotkáte zájezdové autobusy.
Kaňon Dašbaši u městečka Calka, asi hodinu a půl jihozápadně od Tbilisi, přeťal v roce 2022 prosklený „Diamantový most“ dlouhý přes 240 metrů, uprostřed kterého visí kavárna ve tvaru diamantu. Zní to jako past na turisty, a částečně je, ale samotný kaňon s vodopády pod mostem je skutečně krásný a zatím sem míří hlavně místní. Vstupné se platí (počítejte řádově s několika desítkami lari na osobu, ceny ale ověřte předem, protože se mění). Dole v kaňonu je trek k vodopádu, na který většina návštěvníků zapomene.
Úplně jiný svět je Birtvisi – skalní labyrint vápencových věží asi hodinu jihozápadně od Tbilisi u Tetri Ckaro. Není tu žádná infrastruktura, jen značená stezka, která místy přechází v lezení s pomocí kovových žebříků a lan. Vstup je zdarma. Je to nejlepší polodenní dobrodružství v dosahu města, ale nechoďte tam za deště, skály jsou pak kluzké. Pevná obuv je nutnost, ne doporučení.
Jak to naplánovat, aby to dávalo smysl
Nesnažte se všechno spojit do jedné trasy – jednotlivé oblasti leží daleko od sebe a v různých ročních obdobích. Praktické dělení je jednoduché: hory na sever (Tušetsko, Rača, Truso) v létě, poloušť a nížiny (Vašlovani, Davit Garedža) na jaře a na podzim. Čiatura s Katskhi je celoroční a pohodlně dostupná z Kutaisi.
Na většinu těchto míst se nedostanete veřejnou dopravou, nebo jen s velkou trpělivostí. Buď si najměte místního řidiče s terénním autem, nebo si půjčte vlastní vůz – ale jen 4x4, na osobní auto se do Tušetska ani Vašlovani nepouštějte. A vždy počítejte s rezervou: v horách se počasí mění během hodiny a cesta, která ráno byla suchá, může být odpoledne bahnitá past.
Pár praktických drobností na závěr. Stáhněte si offline mapy (aplikace Maps.me nebo Organic Maps funguje v Gruzii spolehlivě), vezměte hotovost v lari s dostatečnou rezervou a plnou lékárničku, protože nejbližší lékárna může být hodiny cesty daleko. A jestli si nejste jistí řízením na horských šotolinách, nestyďte se najmout řidiče – den s místním vozem a šoférem vyjde často levněji než škoda na půjčeném autě.
Časté otázky
Kam v Gruzii mimo davy turistů?
Nejmíň turistická jsou Tušetsko a Vašlovani, kam se dostanete jen terénním autem a jen v části roku. Snadněji dostupné, ale přesto klidné jsou Rača, Čiatura s monolitem Katskhi a údolí Truso u Kazbegi. Vyhnete se tím frontám na Sameba i vysokým cenám v Mestii, a přitom uvidíte to nejzajímavější z gruzínské přírody a historie.
Kdy je nejlepší období na tato místa?
Záleží na oblasti. Do hor jako Tušetsko a Rača jezděte od června do října, kdy jsou průsmyky sjízdné. Poloušť Vašlovani a klášter Davit Garedža jsou nejlepší na jaře (duben, květen) a na podzim, protože v létě tam bývá přes 40 °C. Čiatura a Katskhi fungují celoročně.
Dostanu se do Tušetska bez terénního auta?
Prakticky ne. Jediná cesta vede přes průsmyk Abano ve výšce 2 850 metrů a je sjízdná pouze vozem 4x4. Osobní auto to nezvládne a bylo by nebezpečné. Buď si najměte sdílený terénní transport z Tbilisi či Telavi, nebo jeďte s místním řidičem. Cesta trvá pět až šest hodin jedním směrem.
Je bezpečné jezdit po odlehlých oblastech Gruzie?
Ano, co se kriminality týče, je to bezpečné. Hlavní rizika jsou přírodní a dopravní: špatné cesty, srázy bez svodidel, chybějící signál a rychlé změny počasí. Vezměte hotovost, plnou nádrž, zásoby vody a jídla, a nikdy nevyrážejte na horské průsmyky za tmy. V hraničních oblastech u Ázerbájdžánu respektujte značení.