Nejlepší období na treky v Gruzii

Nejlepší období na treky v Gruzii je od konce června do začátku září, kdy jsou vysoké průsmyky ve Svanetii, Tušetii i Rače bez sněhu a sjízdné. Pokud si můžete vybrat jediný měsíc, sáhněte po září: průsmyky jsou pořád otevřené, je chladněji, na stezkách míň lidí a lehčeji seženete nocleh.

Chodil jsem po gruzínských horách v červenci i v půlce září a rozdíl je znát na každém kroku. V červenci kvetou louky a je jistota otevřených cest, ale u Mestie a Kazbegu potkáte davy. V září je vzduch křupavě čistý, hřebeny bez mlhy a v horských penzionech konečně volno.

Kdy je hlavní trekové okno

Hlavní sezona běží zhruba od konce června do začátku září. To je doba, kdy roztají sněhová pole a otevřou se klíčové průsmyky. Dva z nich rozhodují o nejznámějších trasách: Zagariský průsmyk mezi Ušguli a Lentechi (dál na Kutaisi) a průsmyk Abano do Tušetie bývají v zimě zavátý a normálně se otevírají kolem poloviny června.

Pozor ale, že „normálně" neznamená „vždycky". Po vydatné zimě zůstávají některé vysoké průsmyky zaváté až do poloviny července, takže když plánujete náročný přechod přes sedlo na přelomu června, sledujte aktuální podmínky a mějte záložní plán. Nižší stezky v okolí Mestie nebo v Kazbegi se dají chodit dřív, klidně už v květnu, ale hřebenové přechody prostě čekají na tání.

Pro rychlou orientaci pomůže představit si sezonu měsíc po měsíci:

Květen a začátek června — kvetoucí louky na nižších stezkách, vysoké průsmyky ještě zaváté. Dobré na aklimatizační výšlapy, ne na hřebenové přechody.
Polovina června až konec června — otevírají se Zagari i Abano, začíná hlavní sezona, ale po tuhé zimě může sníh na sedlech vydržet déle.
Červenec a srpen — plný přístup do hor, nejstabilnější počasí, zato nejvíc lidí a plné guesthousy.
Září — otevřené průsmyky, chladno, klid a nejhezčí světlo; koncem měsíce se počasí ve výškách láme.
Říjen a dál — Tušetie se zavírá, počasí je loterie, vysoké hory patří už jen zimnímu vybavení.

Červenec a srpen: nejjistější, ale nejplnější

Když potřebujete jistotu otevřených cest, jsou červenec a srpen sázka na jistotu. Nabízejí nejširší přístup do hor a srpen platí za nejspolehlivější měsíc pro dálkové treky, protože je největší šance na stabilní počasí a všechny průsmyky jsou dávno volné.

Daň za to jsou lidé. Na oblíbených trasách jako Mestia–Ušguli a v snadno dostupném Kazbegi je v hlavní sezoně nejvíc turistů celého roku. Guesthousy v Mestii a Kazbegi se v srpnu plní, takže bez rezervace se ubytujete hůř a dráž. Denní teploty v údolích šplhají vysoko, zato ve výškách kolem 3 000 metrů je i v srpnu ráno chladno, takže vrstvení oblečení je nutnost. Kdo snese společnost na stezce a chce absolutní jistotu, jede v srpnu a nešlápne vedle.

Září: nejlepší kompromis pro většinu lidí

Pro běžného turistu je září zlatá střední cesta. Kombinuje otevřené průsmyky s chladnějším počasím, prázdnějšími stezkami a větší volností v ubytování. Období od září do poloviny října je podle mě vůbec nejhezčí čas na treky v Gruzii: vzduch se pročistí, obloha vyjasní, davy se rozplynou a teploty jsou ideální na dlouhé dny na cestě.

Háček je jen jeden a týká se konce měsíce. V pozdním září se počasí ve výškách začíná lámat a je nevyzpytatelnější, takže náročné přechody plánujte spíš na první polovinu měsíce. Tušetie je zvlášť citlivá, o té za chvíli. Kdo vyrazí kolem začátku září na Mestia–Ušguli, dostane skoro dokonalý mix: sjízdné sedlo, snesitelné teploty a klid, jaký v srpnu neuvidí.

Můj tip: když máte jen jeden volný týden a chcete jistotu i klid zároveň, mířte na první polovinu září. Průsmyky jsou ještě spolehlivě otevřené, ceníky guesthousů klesají po sezoně a fotky bez davů v pozadí máte skoro zadarmo.

Jednotlivé treky a jejich okna

Každá klasická trasa má trochu jiný ideální termín, tak si to projděme.

Mestia–Ušguli (4 dny). Nejikoničtější gruzínský trek přes vesnice Žabeši, Adiši a Ipari, s nejnáročnějším úsekem, brodem řeky a sedlem za Adiši, obvykle třetí den. Ideální je červenec až polovina září. Trasu jde zvládnout i za 3 dny spojením prvních dvou etap.
Juta–Roškа přes Chauchský průsmyk. Většina lidí jde ve směru z Juty (2 200 m), protože přístup k průsmyku stoupá pozvolněji. Závěr před sedlem vede přes sypkou suť, kde se hodí trekové hůlky. Nejlepší od července do září.
Tušetský okruh (Omalo–Dartlo–Šenako). Kulturně nejsilnější trek s věžemi a nocováním v guesthousech, kam se ale musíte dostat přes průsmyk Abano.
Koruldská jezera nad Mestií. Kratší, výškově náročný výšlap s výhledem na Ušbu, dobrý na aklimatizaci první den ve Svanetii.

U delších přechodů počítejte s tím, že guesthousy podél trasy fungují jen v sezoně a mimo červenec až září je nabídka noclehů i jídla tenčí.

Jak se do hor dostat a co s sebou

Výchozí body treků nejsou hned za rohem, tak počítejte s dopravou. Do Mestie ve Svanetii vede maršrutka z Kutaisi (asi 4 hodiny, kolem 30 GEL) nebo z Tbilisi (delší, přes noc nebo celý den). Kazbegi (Stepancminda) je z Tbilisi po Gruzínské vojenské cestě zhruba 3 hodiny maršrutkou za 15 až 20 GEL. Do Juty se z Kazbegu dostanete sdíleným džípem, a do Tušetie jedině terénním vozem přes průsmyk Abano, což je samo o sobě zážitek za 4 až 5 hodin trmácení.

Na vybavení nešetřete. I v srpnu je ráno ve 3 000 metrech chladno, takže vrstvení, nepromokavá bunda a pořádné boty jsou základ, počasí v Kavkaze se láme rychle a odpolední bouřky nejsou výjimka. Trekové hůlky oceníte na sypkých sutích pod Chauchi i při brodu za Adiši, kde se přechází ledovcová řeka a hladina po poledni stoupá s táním. Na většinu klasických tras nepotřebujete žádné povolení ani průvodce a dají se jít samostatně, ale v pohraničních zónách (například části Tušetie u hranice) mějte u sebe pas. Vodu doplňujete z potoků, jídlo a nocleh po cestě řeší guesthousy za zhruba 40 až 70 GEL za osobu s večeří a snídaní.

K fyzičce buďte upřímní sami k sobě. Klasické treky jako Mestia–Ušguli nejsou technicky těžké, ale znamenají čtyři dny za sebou s převýšením a plnou zádovkou, takže základní kondice se hodí. Nejvyšší body se drží kolem 2 700 až 3 300 metrů, což většina lidí zvládne bez výškových potíží, ale první den je dobré nasadit pomalejší tempo. Když jdete víc treků za sebou, vložte mezi ně den odpočinku v Mestii nebo Kazbegi, tělo i kolena vám poděkují a stihnete i pár menších výletů, třeba na Koruldská jezera nebo ke kostelu Gergeti.

Kdy do hor raději nejezdit

Tušetie si zaslouží zvláštní varování, protože má krátkou a křehkou sezonu. Průsmyk Abano se otevírá zhruba v polovině června a může se zavřít znovu klidně už koncem září nebo začátkem října. Když plánujete Tušetii, netahejte to na okraj sezony, jinak riskujete, že se ani nedostanete přes sedlo, nebo hůř, uvíznete uvnitř, když napadne sníh.

Květen a začátek června jsou krásné na nižších stezkách, kde kvetou louky, ale vysoké průsmyky jsou pořád zaváté, takže hřebenové přechody v tu dobu nečekejte. Pozdní říjen je loterie s počasím a listopad až duben patří v horách už jen skialpům a sněžnicím, ne klasickému trekingu. Když nejste na zimní hory vybavení a zkušení, držte se okna červen až září, a to náročné nechte na červenec až první půlku září.

A ještě k počasí obecně: i v hlavní sezoně počítejte s tím, že v horách může den ze dne přijít mlha, déšť nebo studená fronta. Do plánu si proto vždycky nechte jeden rezervní den, hlavně před přechodem přes sedlo. Když se ráno zatáhne a nevidíte na hřeben, je rozumnější počkat den v guesthousu než jít naslepo přes průsmyk. Kavkaz odpouští málo a nejkrásnější výhledy stejně přijdou až po tom, co se počasí umoudří.

Časté otázky

Kdy je nejlepší období na treky v Gruzii?

Hlavní sezona je od konce června do začátku září, kdy jsou vysoké průsmyky bez sněhu. Pro většinu turistů je ale nejlepší září: průsmyky jsou pořád otevřené, je chladněji, na stezkách míň lidí a snáz seženete nocleh. Srpen dává největší jistotu stabilního počasí pro dálkové treky, zato nejvíc davů. Náročné přechody plánujte spíš na první polovinu září, koncem měsíce se počasí ve výškách láme.

Dá se trekovat v Gruzii v červnu?

Nižší stezky u Mestie nebo v Kazbegi ano, ale vysoké průsmyky často ne. Klíčová sedla jako Zagari a Abano se normálně otevírají kolem poloviny června, po vydatné zimě ale zůstávají zaváté až do poloviny července. Pokud v červnu plánujete náročný přechod přes sedlo, sledujte aktuální podmínky a mějte záložní trasu na nižších stezkách, kde v tu dobu krásně kvetou louky.

Kdy je otevřený průsmyk do Tušetie?

Průsmyk Abano do Tušetie se otevírá zhruba v polovině června a může se zavřít už koncem září nebo začátkem října. Tušetie má nejkratší a nejkřehčí sezonu ze všech gruzínských regionů. Netahejte návštěvu na okraj sezony, hrozí, že se přes sedlo vůbec nedostanete, nebo uvíznete uvnitř při prvním sněhu. Nejjistější je konec července a srpen.

Jak dlouhý je trek Mestia–Ušguli?

Klasicky se jde 4 dny přes vesnice Žabeši, Adiši a Ipari, s nejnáročnějším úsekem (brod řeky a sedlo za Adiši) obvykle třetí den. Zdatnější trekaři spojí první dvě etapy a zvládnou trasu za 3 dny. Ideální období je červenec až polovina září, kdy jsou sedla sjízdná a guesthousy podél cesty v provozu. Mimo sezonu je nabídka noclehů a jídla po trase výrazně tenčí.