Nejfotogeničtější místa Gruzie: kde pořídit nejlepší snímky
Nejfotogeničtější místa Gruzie: Gergetský kostel pod Kazbekem, vyhlídky nad Tbilisi, Svanetie i Kachetie. Kdy jít pro nejlepší světlo a čím fotit.
Nejfotogeničtější místa Gruzie se dají shrnout do jedné věty: hory na severu, stará města uprostřed a vinice na východě, a všechna vypadají úplně jinak ráno než odpoledne. Když si dobře načasujete světlo a přidáte pár míst, kam se turisté s foťákem obvykle nedostanou, odvezete si snímky, které nebudou vypadat jako pohlednice z každého druhého blogu.
Projel jsem Gruzii třikrát, pokaždé s foťákem přes rameno, a jednu věc jsem se naučil natvrdo: krásné místo bez správného světla je jen dokument. Tenhle přehled je seřazený podle toho, kde to funguje nejspolehlivěji, a u každého místa píšu, v kolik hodin tam být.
Gergetský kostel Nejsvětější Trojice pod Kazbekem
Jestli má Gruzie jeden jediný ikonický snímek, je to tenhle. Malý kamenný kostelík ze 14. století stojí v 2 170 metrech nad vesnicí Gergeti a za ním se tyčí zasněžený vrchol Kazbeku (5 054 m). Problém je, že tuhle scénu fotí každý, takže rozdíl neděláte místem, ale hodinou a počasím.
Choďte na východ slunce. Kazbek se přes den skoro pořád zabalí do mraků a nejčistší je zpravidla mezi šestou a půl osmou ráno, než se ohřeje údolí a začne to táhnout mlhu nahoru. Ke kostelu vede prašná cesta z městečka Stepancminda; pěšky je to zhruba hodina a půl do kopce, autem 4×4 se tam vyšplháte za dvacet minut. Sdílené terénní taxi z náměstí ve Stepancmindě stojí kolem 15–25 GEL (orientačně 125–210 Kč) za osobu tam a zpět.
Nejlepší kompozice není zepředu od kostela, ale kousek nad ním na svahu, odkud dostanete do záběru kostel dole a horu nad ním v jedné rovině. Vezměte si širokoúhlý objektiv i teleobjektiv okolo 70–200 mm; tím druhým Kazbek přiblížíte a nezvětšíte tím proporčně kostel, což vypadá lépe, než se čeká.
Můj tip, který se málokde píše: nejde ani tak o ráno jako o den, kdy foukalo předchozí noc. Po větrné noci bývá vzduch pročištěný a hora odkrytá i dopoledne. Když je několik dní bezvětří a vedro, klidně tři dny čekejte a vrchol neuvidíte.
Vyhlídky nad Tbilisi ve zlaté hodině
Tbilisi je město postavené do kopců podél řeky Kury, takže vyhlídek je tu spousta, ale ne všechny jsou dobré ve stejnou dobu. Nejlepší světlo padá na staré město mezi 7:00 a 9:00 ráno a pak znovu od 17:00 do 19:00, přičemž časy se posunou podle roční doby.
Pevnost Narikala je klasika na západ slunce. Vyjeďte lanovkou z parku Rike (jedna jízda 2,50 GEL, platí se kartou MetroMoney) a jděte kousek doprava od hlavní vyhlídky k rozbořené zdi, odkud dostanete do záběru střechy starého města i sochu Matky Gruzie. Přes den je odsud protisvětlo, takže sem choďte pozdě odpoledne.
Sírné lázně v Abanotubani s cihlovými kopulemi jsou naopak ranní záležitost. Přijďte mezi 7:00 a 8:30, dokud nejsou davy a než slunce vyleze moc vysoko; měkké boční světlo tehdy vykreslí kupole plasticky, kdežto v poledne jsou ploché. Na kopule se nejlíp dívá z uličky nad nimi, ne z úrovně země.
Most míru přes Kuru a čtvrť kolem něj funguje po setmění, kdy se rozsvítí. Modrá hodina zhruba dvacet minut po západu slunce dá obloze ještě barvu a světla mostu už svítí — to je okno, kdy fotky nejsou ani přepálené, ani černé.
Kroniky Gruzie: nejpřehlíženější místo v Tbilisi
Na kopci Kení nad Tbiliským jezerem stojí monument Kroniky Gruzie od sochaře Zuraba Cereteliho: šestnáct bronzových sloupů vysokých přes 30 metrů, pokrytých výjevy z gruzínských dějin a Bible. Turisté sem jezdí málo, protože je to kus za městem, a přitom je to jedno z vizuálně nejsilnějších míst v okolí.
Choďte brzy ráno. Když vyrazíte z centra kolem 7:00, jste tu do půl osmé a máte sloupy skoro pro sebe, dokud se kolem půl desáté neobjeví první skupiny. Postava člověka mezi sloupy dá záběru měřítko, jinak z fotky nepoznáte, jak jsou obří. Dostanete se sem taxíkem přes Bolt za zhruba 12–18 GEL z centra.
Gruzínská vojenská cesta a přehrada Ananuri
Cesta z Tbilisi do Kazbegi po Gruzínské vojenské cestě je sama o sobě fotografická trasa a vyplatí se počítat s několika zastávkami, ne s jednou dlouhou jízdou. První velká je pevnost Ananuri (asi 70 km od Tbilisi) nad Žinvalskou přehradou; nejlepší je z vyhlídky nad silnicí, odkud máte hradby, kostel a tyrkysovou vodu v jednom záběru. Barva vody je nejsytější pozdě na jaře a začátkem léta, když je nádrž plná z tání.
Druhá je panoramatická vyhlídka nad Gudauri, pestrobarevná mozaiková stavba z osmdesátých let na okraji srázu. Odsud se dá fotit dolů do údolí i směrem k serpentinám silnice. Ráno tu bývá boční světlo, které vykreslí hřebeny; v poledne je scéna plochá.
Svanetie: středověké věže a Ušguli
Svanetie na severozápadě je pro mě fotograficky nejsilnější region Gruzie a zároveň nejméně předvídatelný, protože počasí v horách se mění po hodinách. Městečko Mestia a hlavně vesnice Ušguli s kamennými obrannými věžemi svanského typu vypadají, jako by je nikdo dvě stě let neupravoval — a to je přesně to, co chcete.
Ušguli leží v 2 100 metrech a je to jedno z nejvýše trvale obydlených míst v Evropě. Za dobrého počasí odsud vidíte na vrchol Šchara (5 193 m), nejvyšší horu Gruzie. Klasický záběr je věže v popředí a zasněžený hřeben za nimi; funguje ráno, kdy hora ještě není v mracích. Cesta z Mestie do Ušguli je 45 km po částečně nezpevněné silnici a sdílené terénní auto tam trvá kolem dvou hodin.
Počítejte s tím, že do Svanetie se jen tak neskočí. Z Tbilisi je to celodenní přesun: buď noční vlak do Zugdidi a odtud maršrutka do Mestie (zhruba tři hodiny), nebo přímá maršrutka. Kvůli tomu sem jeďte aspoň na dvě tři noci, jinak vám počasí nedá šanci.
Kachetie a Signagi nad Alazanským údolím
Východní Kachetie je vinařský kraj a fotograficky je to úplně jiná Gruzie než hory: měkké kopce, vinice a v pozadí kavkazský hřeben. Opevněné městečko Signagi na kopci nad Alazanským údolím je nejvděčnější; z hradeb je výhled na desítky kilometrů vinic a za jasného počasí na zasněžené štíty. Nejhezčí světlo je tu k večeru, kdy se údolí zbarví do zlata.
Kousek od Signagi stojí klášter Bodbe s cypřišovou alejí, která ve večerním protisvětle dělá krásné linie. A jestli chcete něco úplně jiného, vydejte se na polopoušť ke klášteru Davit Garedža na hranici s Ázerbájdžánem — pruhované erodované kopce tam vypadají spíš jako Blízký východ než Kavkaz a nejlepší jsou hodinu před západem slunce.
Technika: kdy, čím a na co si dát pozor
Zlatá hodina v Gruzii není klišé, je to prostě zdaleka nejlepší světlo, protože přes den je tu v létě ostré a kontrastní. Ráno počítejte s oknem zhruba 7:00–9:00, večer 17:00–19:00, v zimě se obě posunou blíž k poledni. Do hor si přibalte teplé oblečení i v létě: ve 2 000 metrech je za svítání i v červenci kolem nuly.
K dronu jedna důležitá věc: rekreační létání v Gruzii je povolené, ale nad městskou zástavbou, letišti a některými památkami jsou omezení a v národních parcích se ptejte předem. Nad Gergetským kostelem a v centru Tbilisi to raději nezkoušejte bez ověření aktuálních pravidel u gruzínské agentury pro civilní letectví; pokuty za létání v zakázané zóně nejsou legrace.
Baterky a paměťové karty berte s rezervou. V horských vesnicích jako Ušguli funguje elektřina i wi-fi jen omezeně a nabíječku někdy zapojíte až večer. A drobnost, která zachrání víc snímků než jakýkoli objektiv: utěrka na čištění skla. V horách se na sklo lepí prach a v Tbilisi zase vlhkost od řeky.
Časté otázky
Kdy je nejlepší roční doba na focení v Gruzii?
Nejuniverzálnější je konec května až červen a pak září. Na jaře jsou hory ještě zasněžené, údolí zelená a vody v přehradách plné, takže Ananuri i Kazbek vypadají nejlépe. Září dá teplé světlo, sklizeň vinic v Kachetii a menší davy. Červenec a srpen jsou fotograficky slabší kvůli oparu a mrakům na horách, i když počasí je teplejší.
Potřebuju do Gruzie povolení na dron?
Na rekreační létání běžným dronem obvykle ne, ale platí zóny se zákazem: letiště, část centra Tbilisi a některé památky a národní parky. Pravidla se mění, tak si před cestou ověřte aktuální stav u gruzínské agentury pro civilní letectví a nad davy ani vojenskými objekty nelétejte. Ve Svanetii a nad vinicemi v Kachetii bývá klid, tam problém většinou není.
Kolik dní si nechat na fotografickou cestu Gruzií?
Na slušný průřez počítejte s deseti dny. Tbilisi zvládnete za dva až tři dny, Kazbegi za dva (kvůli počasí je dobré mít rezervu), Svanetie za tři a Kachetii za dva. Kratší cesta jde taky, ale pak sázíte všechno na jedno okno počasí v horách, což se nemusí vyplatit.
Kde v Tbilisi udělám nejlepší večerní fotku?
Od pevnosti Narikala od rozbořené zdi na západ slunce a pak Most míru ve chvíli modré hodiny, zhruba dvacet minut po západu. Tyhle dvě místa jsou od sebe pěšky asi patnáct minut, takže stihnete obě během jednoho večera. Sírné lázně si nechte na ráno, večer tam není světlo.