Nokalakevi: pevnost Archaeopolis

Nokalakevi je jedno z těch míst v Gruzii, kam se nejezdí kvůli jménu na pohlednici, ale kvůli tomu, co všechno se v jedné krajině navrstvilo. Byzantští autoři ho znali jako Archaeopolis, tedy „staré město", a pod trávníkem u řeky Techuri se skrývá skoro tři tisíce let osídlení.

Co je Nokalakevi

Nokalakevi leží v Samegrelu, v západní Gruzii, na severním okraji kolchidské nížiny nad řekou Techuri. Gruzínsky jméno znamená zhruba „místo, kde bylo město" – a přesně to tu najdete. Ne jednu efektní věž na pohlednici, ale rozsáhlý opevněný areál, který se táhne od břehu řeky až na kopec nad ní. Řekové a Byzantinci sídlu říkali Archaeopolis, gruzínské kroniky ho znají jako Cichegodži, „Kudžiho pevnost", podle polomytického vládce z helénistické doby.

Areál se dělí na dolní město u řeky a citadelu na kopci nad ním. Uvidíte zbytky mohutných hradeb, základy paláce, dvě raně křesťanské baziliky a hlavně unikátní krytou chodbu, která vede po svahu dolů k řece. Právě ta chodba je klíč k celému místu: zásobovala pevnost vodou, když ji obléhali nepřátelé. Bez ní by se dlouhé obležení nedalo přežít. Na první pohled to vypadá jako obyčejné schodiště do svahu, ale je to jedna z nejchytřejších staveb, které v gruzínských pevnostech uvidíte.

Proč na tom místě záleží

Nokalakevi bylo důležitým správním a vojenským centrem Kolchidy a jejích nástupnických států zhruba od 8. století před naším letopočtem až do 8. století našeho letopočtu. To je obrovský časový rozsah – málokteré místo v regionu bylo obydlené tak dlouho v kuse. Archeologové tu odkrývají vrstvu za vrstvou, od doby železné přes antiku až po raný středověk, a každá o kousek posouvá to, co víme o dějinách západní Gruzie.

Největší slávu si Archaeopolis vysloužil v 6. století, kdy se stal jednou z hlavních pevností království Lazika. Právě tady se lámaly velké války mezi Byzantskou říší a sásánovskou Persií o kontrolu nad jižním Kavkazem. Pevnost střežila Lazicu před perskými i iberskými útoky a několikrát odolala obležení. Když stojíte na citadele a díváte se dolů na řeku a nížinu, docela dobře pochopíte, proč to místo mělo takovou cenu: kontrolovalo přechod přes Techuri i cestu do vnitrozemí. Kdo držel Nokalakevi, držel bránu do celé Kolchidy.

Zajímavé je, že místní tradice spojuje okolí s bájí o zlatém rounu a Argonautech – Kolchida je právě ta země, kam pro rouno připlul Iásón. Historicky to samozřejmě neberte doslova, ale dává vám to představu, jak starobylý kout Gruzie tu procházíte.

Jak se tam dostat z Kutaisi a z Tbilisi

Nejbližší větší město je Senaki, od kterého je Nokalakevi asi 15 kilometrů po silnici směr Martvili. Nejsnazší základna je ale Kutaisi, které je turisticky mnohem lépe napojené a má i mezinárodní letiště.

Z Kutaisi jeďte marshrutkou směr Poti nebo Senaki z centrálního autobusového nádraží a řekněte řidiči, že chcete vystoupit dřív, u odbočky na Nokalakevi (vesnice Džicha). Cesta z Kutaisi do Senaki trvá zhruba hodinu až hodinu a půl a stojí orientačně kolem 6–8 GEL (přibližně 50–70 Kč). Od hlavní silnice pak zbývá pár kilometrů, které buď dojdete pěšky, nebo si domluvíte místní taxi. Druhá varianta je přestup přes město Choni. Vyplatí se vyrazit brzy ráno, protože zpáteční marshrutky odpoledne řídnou a večer už toho moc nejezdí.

Z Tbilisi je to výrazně dál – nejdřív se musíte dostat do Kutaisi nebo Senaki (vlakem nebo marshrutkou, řádově 4–5 hodin) a odtud pokračovat lokálně. Upřímně, jako samostatný jednodenní výlet z Tbilisi to nedává moc smysl; Nokalakevi si nechte na dny, kdy budete v západní Gruzii kolem Kutaisi nebo Samegrela. Nejpohodlnější je stejně auto, protože veřejná doprava vás vysadí na silnici a zbytek musíte dořešit sami. S vlastním autem navíc snadno spojíte Nokalakevi s dalšími místy v okolí.

Co si na místě prohlédnout

Dejte si na Nokalakevi klidně dvě až tři hodiny. Terén je nerovný a místy se stoupá, takže pevné boty nejsou doporučení, ale nutnost.

Hradby a brány dolního města – mohutné kamenné zdi z lomového kamene, které obepínají celý areál u řeky a místy stojí do slušné výšky.
Citadela na kopci – vyšplhejte nahoru kvůli výhledu na nížinu a řeku; odtud teprve pochopíte logiku celé pevnosti a proč byla tak těžko dobyvatelná.
Baziliky – základy a zbytky raně křesťanských kostelů uvnitř areálu, mimo jiné pozůstatky kostela ze 6. století.
Tajná chodba k řece – schodiště kryté kamennou klenbou, které vede od hradeb dolů k Techuri. Je to technicky nejzajímavější část celého místa a stojí za to sejít ji celou dolů.
Muzeum – malé archeologické muzeum u vstupu, kde jsou vystavené nálezy z vykopávek: keramika, mince, zbraně a předměty denní potřeby.

Areál se pořád zkoumá. Od roku 2001 tu funguje anglicko-gruzínská expedice, která ve spolupráci s gruzínskými archeology (expedice muzea S. Janašii) odkopala už desítky sezón – v roce 2015 proběhla čtyřicátá. Když budete mít štěstí a přijedete v létě, můžete narazit přímo na probíhající výkopové práce a vidět archeology při práci.

Co odhalily vykopávky

Nokalakevi patří k nejdéle zkoumaným archeologickým lokalitám v Gruzii. Odkryto tu bylo osídlení od doby železné, antické vrstvy Kolchidy i raně křesťanské a byzantské stavby. Archeologové našli mince, keramiku, sklo, šperky i zbraně, které dokládají čilý obchod s antickým a byzantským světem. Právě díky nálezům víme, že sídlo nebylo jen pevností, ale i živým městem s dílnami, kostely a palácem. Část těchto předmětů je vystavená v muzeu u vstupu, zbytek putuje do sbírek v Tbilisi. Když si projdete muzeum před samotnou pevností, mnohem líp si pak na místě představíte, jak areál kdysi vypadal a žil.

Spojte si návštěvu s koupelí. Kousek od pevnosti, ve vesnici Nokalakevi, jsou sirné termální prameny s malým bazénkem. Po dvou hodinách šplhání po hradbách je teplá sirná voda přesně to, co si tělo řekne – a je zadarmo. Vezměte si plavky a ručník, na místě je moc neseženete.

Co spojit s návštěvou v okolí

Samegrelo je vděčný kraj na okruh po vlastní ose. Kousek na sever leží městečko Martvili s efektním kaňonem, kterým se dá projet na loďce, a klášterem Martvili na kopci. Kdo míří dál, může pokračovat do Zugdidi za palácem Dadianiů nebo až do hor Svanetie. Když se vracíte směrem na Kutaisi, přidejte si Prometheovu jeskyni nebo kaňon Okace. Nokalakevi tak nemusí být cíl na půl dne, ale jedna zastávka většího výletu po západní Gruzii.

Na jídlo v okolí narazíte na megrelskou kuchyni, která patří k nejchutnějším v celé zemi. Zkuste megrelské chačapuri (s trochou másla a sýra i navrchu), ostrou pastu adžika nebo kukuřičnou kaši ghomi se sýrem sulguni. Po dni na sluníčku a v prachu pevnosti to člověku sedne.

Vstupné, otevírací doba a praktické tipy

Vstupné do areálu s muzeem je orientačně 10 GEL (kolem 85 Kč), děti do šesti let mají vstup zdarma. Prohlídku s průvodcem (gruzínsky, anglicky nebo rusky) si můžete přiobjednat orientačně za 30 GEL za skupinu. Otevřeno bývá od úterý do neděle zhruba od 10 do 18 hodin, v pondělí zavřeno. Časy i ceny se ale můžou měnit, takže je berte jako vodítko, ne jako záruku, a v hlavní sezoně raději nechoďte na poslední chvíli před zavíračkou.

Na místě je jen omezené zázemí – nepočítejte s velkou kavárnou ani obchodem. Vezměte si vodu, něco k jídlu a pokrývku hlavy, protože stín na citadele skoro není. Toalety u vstupu bývají, ale základní. Hotově plaťte drobnějšími bankovkami, kartu tu spolehlivě nevytáhnete.

Kdy se vydat na cestu

Samegrelo je vlhký, subtropický kraj, takže tady zaprší klidně i v létě. Nejpříjemnější je jaro (duben až červen) a začátek podzimu (září, říjen), kdy není takové vedro a zeleň kolem řeky je nádherná. Léto je teplé a dusné, ale zato tehdy probíhají vykopávky a člověk se aspoň může schladit v termálních pramenech. V zimě je otevřeno taky, jen počítejte s blátem a kratšími dny. Ať přijedete kdykoli, přijeďte spíš dopoledne – budete mít víc času, méně lidí i lepší světlo na fotky z citadely.

Časté otázky

Kolik času si na Nokalakevi vyhradit?

Počítejte se dvěma až třemi hodinami. Samotný okruh po hradbách, výstup na citadelu a sestup krytou chodbou k řece zaberou zhruba dvě hodiny, k tomu muzeum a případně termální prameny ve vesnici. Kdo si chce jen odškrtnout položku, zvládne to za hodinu, ale o nejhezčí část – výhled a tajnou chodbu – by se připravil.

Dá se Nokalakevi zvládnout veřejnou dopravou?

Ano, ale s trpělivostí. Z Kutaisi jeďte marshrutkou směr Senaki nebo Poti a vystupte u odbočky na Nokalakevi, odtud pár kilometrů pěšky nebo taxíkem. Bez auta je to o něco zdlouhavější a zpáteční spoj je lepší si ověřit dopředu, protože večer už toho moc nejezdí. S vlastním autem máte mnohem víc volnosti spojit místo s okolím.

Je Nokalakevi to samé co Archaeopolis?

Je. Archaeopolis („staré město") je řecko-byzantské jméno téhož místa, gruzínsky se mu říká Cichegodži a dnes Nokalakevi. Jde o jeden a ten samý opevněný areál nad řekou Techuri, jen pod třemi jmény z různých dob a jazyků.

Vyplatí se platit průvodce?

Pokud vás zajímá historie a souvislosti, rozhodně ano. Samotné ruiny bez výkladu působí jako hromada kamení a informačních tabulí je málo. Průvodce za orientačně 30 GEL na skupinu vám vysvětlí, co byla citadela, k čemu sloužila tajná chodba a proč se tu vůbec válčilo. Ve dvou nebo ve třech se to rozhodně vyplatí.