Gruzínský fotbal a jeho hvězdy

Gruzie je malá kavkazská země s necelými čtyřmi miliony obyvatel, přesto v posledních letech pořádně zamíchala evropským fotbalem. Historický debut na Euru 2024 a hvězdy jako Chvicha Kvaracchelia nebo Giorgi Mamardašvili ji dostaly na mapu, kterou dřív mnozí přehlíželi.

Jak se z Gruzie stala fotbalová země

Fotbal se v Gruzii hraje odjakživa a v době Sovětského svazu patřil klub Dinamo Tbilisi k nejlepším v celé unii. Vrcholem byl rok 1981, kdy Dinamo vyhrálo Pohár vítězů pohárů – jednu z tehdejších tří velkých evropských trofejí. Pro malou zemi to byl obrovský úspěch a dodnes na něj místní fanoušci hrdě vzpomínají.

Po rozpadu SSSR a osamostatnění v roce 1991 to ale gruzínský fotbal neměl lehké. Reprezentace roky bojovala v kvalifikacích, na velký turnaj se ne a ne probojovat, a talenty jako Georgi Kinkladze nebo Kacha Kaladze (dnes starosta Tbilisi) sice zářily v zahraničí, celku to ale nestačilo. O to sladší byl průlom, který přišel až v roce 2024.

Když se dnes bavíte s Gruzíncem o sportu, fotbal a rugby vytáhne skoro každý. Je to malá země, kde se úspěchy reprezentace prožívají hodně naplno – a poslední roky konečně přinesly důvody k oslavám.

Euro 2024: historický průlom

Euro 2024 v Německu byl vůbec první velký turnaj, na který se Gruzie v historii probojovala. Postup přes baráž byl svátkem sám o sobě, jenže to nejlepší teprve přišlo. Ve skupině F Gruzie překvapila celou Evropu, když v posledním zápase porazila Portugalsko 2:0 – tým s Cristianem Ronaldem, jeden z favoritů turnaje.

Šlo o podle žebříčku FIFA největší překvapení v historii mistrovství Evropy. První gól dal už v úvodu zápasu Chvicha Kvaracchelia, druhý přidal z penalty Georges Mikautadze. Právě Mikautadze se třemi góly zařadil mezi nejlepší střelce celého turnaje a podělil se o korunu pro nejlepšího kanonýra. Gruzie skončila ve skupině třetí a postoupila do osmifinále.

Tam na ni čekalo pozdější vítěz turnaje – Španělsko. Gruzie sice dokonce vedla, nakonec ale podlehla 1:4. Přesto to byla jízda, na kterou se nezapomíná. Tým vedený francouzským trenérem Willym Sagnolem předvedl, že umí hrát srdcem i takticky, a doma ho vítali jako hrdiny. Pro zemi, která nikdy předtím na velkém turnaji nebyla, to byl přelom.

Pro českého fanouška má turnaj i jednu blízkou vzpomínku: Gruzie byla ve skupině F právě s Českem (a dále s Portugalskem a Tureckem) a s naší reprezentací sehrála vyrovnaný zápas, který skončil remízou 1:1. Byl to jeden z těch momentů, kdy si i u nás lidé řekli, že tahle malá kavkazská země umí zatopit komukoli.

Jak se Gruzie probojovala na Euro

Cesta na Euro 2024 byla sama o sobě dramatická. Gruzie se nekvalifikovala přímo ze skupiny, ale přes baráž, do níž se dostala díky výsledkům v Lize národů. V rozhodujícím zápase play-off narazila 26. března 2024 na domácí půdě v Tbilisi na Řecko. Zápas skončil po prodloužení bez branek 0:0 a o postupu rozhodly až penalty.

Na vyprodaném stadionu Borise Paičadzeho pak přišel národní svátek. Gruzie proměnila penalty s přehledem a zvítězila v rozstřelu 4:2, rozhodující pokus proměnil Nika Kvekveskiri. Celé Tbilisi vyběhlo do ulic slavit historický postup na první velký turnaj v dějinách země. Kdo tehdy byl v gruzínském hlavním městě, mluví o té noci dodnes – bylo to jedno velké kolektivní šílenství radosti.

Chvicha Kvaracchelia: hvězda číslo jedna

Když se dnes řekne gruzínský fotbal, většině lidí se vybaví jeden člověk – Chvicha Kvaracchelia. Levonohý křídelník s neuvěřitelným driblinkem prorazil v italském Neapoli, kam přišel v roce 2022. Hned první sezonu pomohl klubu k historickému titulu (scudettu), na který Neapol čekala víc než třicet let. Fanoušci mu začali přezdívat „Kvaradona“ – po Diegu Maradonovi, největší legendě klubu. Vyšší poctu si v Neapoli představit nedokážete.

V lednu 2025 pak přišel velký přestup do Paris Saint-Germain, a to za částku okolo 70 milionů eur. V Paříži se Kvaracchelia rychle stal klíčovým hráčem a už v první půlsezoně slavil obrovský úspěch – PSG vyhrálo Ligu mistrů, přičemž Kvaracchelia patřil k tahounům cesty za trofejí. Z kluka z Tbilisi se tak během pár let stala jedna z nejsledovanějších hvězd světového fotbalu.

Kvaracchelia je pro Gruzii něčím víc než jen skvělým fotbalistou. Je to symbol toho, že i z malé země to jde dotáhnout úplně na vrchol. Ať hraje kdekoli, doma se jeho zápasy sledují v přímém přenosu a jeho jméno znají i lidé, kteří o fotbal jinak nezavadí.

Giorgi Mamardašvili a další jména

Druhou velkou tváří je brankář Giorgi Mamardašvili. Vysoký, klidný gólman se prosadil ve španělské Valencii a na Euru 2024 chytal tak, že o něj byl zájem mezi evropskou špičkou. V létě 2025 přestoupil do Liverpoolu a stal se vůbec prvním Gruzíncem, který za tento slavný anglický klub hraje. Pro gruzínský fotbal je to další důkaz, že tady vyrůstají hráči světové úrovně.

Reprezentace ale nestojí jen na dvou jménech. Kanonýr Georges Mikautadze se po vydařeném Euru prosadil ve francouzské lize, řada dalších hráčů působí v Evropě a základ týmu je mladý. Právě proto se v Gruzii věří, že Euro 2024 nebyl jednorázový výstřel, ale začátek nové éry. Uvidíme, jestli se podaří pravidelně se kvalifikovat na velké turnaje – ambice tu rozhodně jsou.

Gruzie má i bohatou fotbalovou minulost, na kterou navazuje. V 90. letech okouzloval technický záložník Georgi Kinkladze fanoušky anglického Manchesteru City a obránce Kacha Kaladze získal s AC Milán dvakrát Ligu mistrů – dnes je mimochodem starostou Tbilisi. Tahle jména připomínají, že talent tu byl vždycky; teprve současná generace ale dokázala uspět i jako tým, ne jen jako jednotlivci v zahraničí.

Rugby: druhé národní náboženství

Málokterý cizinec to čeká, ale v Gruzii je rugby minimálně stejně populární jako fotbal, podle některých dokonce nejsledovanější sport vůbec. Reprezentace má přezdívku Lelos, která pochází ze staré gruzínské hry lelo burti – jakéhosi divokého předchůdce rugby, který se ve vesnicích hrával o svátcích. Souboj dvou vesnic o míč napříč polem a řekou má k modernímu rugby překvapivě blízko.

Gruzie je dnes suverénně nejlepším týmem druhé evropské úrovně. Roky ovládá Rugby Europe Championship, kde pravidelně poráží soupeře jako Rumunsko, Španělsko nebo Portugalsko, a na mistrovství světa jezdí nepřetržitě od roku 2003. Ze skupiny se sice zatím nikdy neprobojovala dál, silné výkony proti velkým reprezentacím jí ale vynesly pověst „spícího obra“ evropského rugby. Gruzínští forvardi patří k nejtvrdším na světě a mnozí hrají ve francouzské lize Top 14.

Když v Tbilisi narazíte na zápas Lelos, poznáte to. Stadion Micheila Meschiho bývá vyprodaný a atmosféra je bouřlivá. Rugby tady není okrajová záležitost pro pár nadšenců, ale sport, který se řeší v hospodě i v práci.

Jestli chcete zažít gruzínský sport naplno, nesledujte zápas v hotelu, ale v běžné hospodě nebo baru s místními. Když hraje reprezentace, promění se celé Tbilisi. U fotbalu i rugby se skanduje, objímá a po výhře oslavuje na ulicích. Ta vášeň, s jakou malá země prožívá své hrdiny, je zážitek sám o sobě – a jako cizinec budete vítáni, klidně vám cestou vysvětlí, kdo je kdo.

Kde v Gruzii sledovat fotbal a rugby

Největší fotbalový stánek země je stadion Borise Paičadzeho v Tbilisi, známější jako Dinamo Arena. Je to domov klubu Dinamo Tbilisi i reprezentace a s kapacitou kolem 55 tisíc míst jde o největší stadion v zemi. Když tu hraje národní tým důležitý zápas, sežene se lístek těžko, atmosféra ale za to stojí. Rugbyová reprezentace hraje hlavně na stadionu Micheila Meschiho, rovněž v Tbilisi.

Pokud zrovna nechytíte zápas naživo, nezoufejte. V Tbilisi i dalších městech je spousta barů, kde se přenosy promítají a kde vás místní rádi zasvětí do gruzínského fotbalu. Stačí si dát domácí pivo nebo sklenku vína a sledovat, jak celá místnost prožívá každou akci. Právě v takovém prostředí pochopíte, co pro Gruzii sport znamená.

Kluby domácí ligy (Erovnuli liga) sice nemají evropský zvuk, návštěva zápasu Dinama Tbilisi nebo Dinama Batumi ale může být příjemné a levné zpestření pobytu. Vstupné je nízké, fanoušci hlasití a poznáte kus místní kultury, který v turistických průvodcích nenajdete.

Časté otázky

Kdo je nejslavnější gruzínský fotbalista?

Jednoznačně Chvicha Kvaracchelia. Levonohý křídelník prorazil v italském Neapoli, kde v roce 2023 pomohl k historickému titulu a vysloužil si přezdívku „Kvaradona“. V lednu 2025 přestoupil do Paris Saint-Germain za zhruba 70 milionů eur a hned v první sezoně slavil vítězství v Lize mistrů. Je to největší hvězda gruzínského fotbalu.

Jak dopadla Gruzie na Euru 2024?

Euro 2024 byl první velký turnaj v historii Gruzie a hned se stal legendárním. Ve skupině tým porazil Portugalsko 2:0, což byl podle žebříčku FIFA největší překvapení v dějinách mistrovství Evropy. Gruzie postoupila do osmifinále, kde podlehla pozdějšímu vítězi Španělsku 1:4. Střelec Mikautadze patřil k nejlepším kanonýrům turnaje.

Je v Gruzii populárnější fotbal, nebo rugby?

Obojí je nesmírně oblíbené a rugby často bývá označováno za vůbec nejsledovanější sport v zemi. Reprezentace zvaná Lelos dlouhodobě vládne druhé evropské úrovni a na mistrovství světa jezdí od roku 2003. Fotbal má ale díky Euru 2024 a hvězdám v top klubech obrovský moment. Bezpečně řečeno: Gruzie žije oběma.

Kde v Tbilisi sledovat zápas naživo?

Fotbalová reprezentace i Dinamo Tbilisi hrají na stadionu Borise Paičadzeho (Dinamo Arena), největším v zemi s kapacitou kolem 55 tisíc. Rugbyové zápasy se odehrávají hlavně na stadionu Micheila Meschiho. Když zápas neseženete, zajděte do některého z barů, kde se přenosy promítají a kde atmosféru s místními zažijete skoro stejně intenzivně.