Objev Gruzie

Nezávislý český průvodce po Gruzii — Tbilisi, hory, víno a moře

Regiony

Gruzínská vlajka a státní symboly

Gruzínská vlajka pěti křížů: co znamená, kdy byla přijata (2004) a odkud pochází bolniský kříž. Plus státní znak se svatým Jiřím a hymna Tavisupleba.

Vlající gruzínská vlajka pěti křížů proti obloze
Foto: Giorgi Abdaladze / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Gruzínská vlajka je bílá s velkým červeným křížem a čtyřmi menšími kříži v rozích – proto se jí říká vlajka pěti křížů. Přijata byla v lednu 2004, opírá se ale o středověkou symboliku starou stovky let.

Jak vypadá gruzínská vlajka

Vlajka Gruzie je na první pohled jednoduchá a zároveň nezaměnitelná. Na bílém poli je velký červený kříž svatého Jiří, který ji dělí na čtyři stejné části. V každé z nich je pak menší červený kříž se zesílenými konci – takzvaný bolniský kříž. Dohromady je křížů pět, odtud lidové označení „vlajka pěti křížů“ (gruzínsky charchveli, tedy pětikřížová).

Kombinace červené a bílé není náhodná. Bílá tradičně symbolizuje nevinnost, čistotu a moudrost, červená pak odvahu, spravedlnost a lásku. Celek působí přísně a heraldicky, což odpovídá tomu, že jde o starý křesťanský symbol, ne o moderní designový nápad. Pokud po Gruzii chvíli cestujete, tuhle vlajku uvidíte úplně všude – na úřadech, kostelech, autech i na tričkách fanoušků.

Poměr stran vlajky je dva ku třem a všechny kříže jsou červené na bílém podkladu, žádné jiné barvy se na ní neobjevují. Ta střídmost je záměrná a dělá vlajku snadno rozpoznatelnou i z dálky. Jakmile si jednou spojíte pětikřížovou kompozici s Gruzií, poznáte ji spolehlivě mezi ostatními – od té italské trikolóry přes anglický kříž svatého Jiří až po podobné historické prapory.

Historie: od středověku po rok 2004

Ačkoli dnešní vlajka platí teprve od roku 2004, její kořeny sahají hluboko do minulosti. Motiv pěti křížů se spojuje se středověkým Gruzínským královstvím, jeho zlatým věkem ve 12. a 13. století. Historici upozorňují, že podobný červeno-bílý znak se objevuje jako symbol gruzínského království na mapě italských kartografů Pizziganiů ze 14. století. Vlajka tedy odkazuje na dobu, kdy byla Gruzie významnou křesťanskou velmocí Kavkazu.

Symbol upadl na dlouhá staletí v zapomnění. Znovu ho oživilo až gruzínské národní hnutí na konci 20. století, které v něm vidělo pojítko se slavnou minulostí. Po získání nezávislosti v roce 1991 měla Gruzie nejprve jinou, vínově červenou vlajku s černými a bílými pruhy. Pětikřížová vlajka se ale stala symbolem opozice a hnutí za změnu.

Průlom přišel s takzvanou růžovou revolucí na přelomu let 2003 a 2004, po níž se k moci dostal Micheil Saakašvili. Nová vláda pětikřížovou vlajku oficiálně zavedla – parlament ji schválil 14. ledna 2004. Z někdejšího symbolu protestu se tak stal státní znak celé země, což mu dodnes dodává i politický náboj.

Bolniský kříž a jeho význam

Čtyři menší kříže na vlajce mají svůj vlastní příběh. Jde o takzvaný bolniský kříž (bolnisis džvari) s charakteristicky rozšířenými rameny. Název pochází od chrámu Bolnisi Sioni na jihu Gruzie, jedné z nejstarších dochovaných církevních staveb v zemi z 5. století. Právě tam se tento typ kříže objevuje jako ornament a časem se z něj stal jeden z nejrozšířenějších gruzínských národních symbolů.

Uspořádání pěti křížů má tradiční křesťanský výklad. Velký prostřední kříž bývá spojován s Ježíšem Kristem, čtyři menší se čtyřmi evangelisty, kteří šířili evangelium do všech koutů světa. Vlajka tak není jen státním znakem, ale i vyznáním hluboké křesťanské identity Gruzie – země, která přijala křesťanství jako státní náboženství už na počátku 4. století a řadí se k nejstarším křesťanským národům vůbec.

Předchozí vlajka a vlajky regionů

Málokdo dnes ví, že po vyhlášení nezávislosti v roce 1991 vlála nad Gruzií úplně jiná vlajka. Byla vínově červená s černým a bílým pruhem u žerdi a navazovala na krátké období samostatnosti v letech 1918 až 1921, kdy existovala Gruzínská demokratická republika. Tahle vlajka platila přes deset let, nikdy se s ní ale národ tak silně neztotožnil jako s pětikřížovou variantou, která se mezitím stala symbolem opozice.

Když se v roce 2004 pětikřížová vlajka stala státní, ta vínová zmizela do učebnic dějepisu. Vedle celostátní vlajky má ale svou vlastní i autonomní Adžárie na jihozápadě země s centrem v Batumi: v horní části nese státní gruzínskou vlajku a pod ní modrobílé pruhy. Když tedy v Batumi uvidíte vlajku, která nevypadá úplně stejně jako jinde v zemi, nejde o omyl – je to znak adžárské autonomie.

Státní znak: svatý Jiří a drak

Druhým klíčovým symbolem je státní znak, přijatý na podzim roku 2004. Uprostřed červeného štítu je svatý Jiří na koni, jak kopím probodává draka. Svatý Jiří je tradičním patronem Gruzie a s drakem bojuje i na řadě starých ikon a fresek. Štít drží dva zlatí lvi a nahoře ho zdobí královská koruna, která odkazuje na někdejší gruzínské království.

Pod znakem je stužka s heslem „Síla je v jednotě“ (Dzala ertobašia). To shrnuje historickou zkušenost země, kterou často ohrožovali silnější sousedé a která přežila právě díky vnitřní soudržnosti. Znak i vlajka byly zavedeny takřka současně a společně tvoří novou vizuální identitu Gruzie po roce 2004.

Svatý Jiří (gruzínsky Giorgi) není na znaku náhodou. Je nejuctívanějším světcem země a zasvěcených kostelů má po Gruzii nespočet – jen svátků svatého Jiřího se tu slaví hned několik do roka. Motiv rytíře probodávajícího draka najdete na starých ikonách, freskách i moderních plastikách, takže znak vlastně jen přenáší do státní symboliky obraz, který Gruzínci znají odmalička. I proto ho lidé přijali za svůj rychle a bez rozpaků.

Hymna Tavisupleba

K vlajce a znaku patří i státní hymna. Jmenuje se Tavisupleba, což znamená Svoboda, a byla přijata rovněž v roce 2004. Její hudba vychází z díla nejslavnějšího gruzínského skladatele Zakarii Paliašviliho, autora oper, které jsou pro gruzínskou hudbu tím, čím je pro nás Smetana. Text napsal básník Davit Magradze.

Melodie je slavnostní a lehce melancholická, jak už gruzínská hudba bývá. Když ji uslyšíte před fotbalovým zápasem reprezentace nebo při státním svátku, poznáte, jak silně se s ní Gruzínci ztotožňují. Zpívání ve vícehlasu má tady mimochodem dlouhou tradici a gruzínský polyfonní zpěv je zapsán na seznamu nehmotného dědictví UNESCO.

Zajímavé je, že i hymna byla přijata v roce 2004, tedy ve stejné vlně jako vlajka a znak. Nová vláda tehdy během pár měsíců proměnila celou vizuální i zvukovou tvář státu. Předchozí hymna z 90. let byla méně známá a méně oblíbená, kdežto Tavisupleba se svou vážnou, chorálovou melodií chytla rychle. Dnes ji zpívají děti ve školách i tisíce fanoušků na stadionech a patří k symbolům, které Gruzínce spolehlivě dojmou.

Další symboly a barvy Gruzie

Vedle oficiální trojice vlajka–znak–hymna má Gruzie i řadu neformálních symbolů, se kterými se během cesty potkáte. Patří k nim svatá Nino, žena, která podle tradice přinesla do země křesťanství, a její vinný kříž svázaný vlastními vlasy, jehož ramena mírně visí dolů. Uvidíte ho v mnoha kostelech a je stejně gruzínský jako bolniský kříž.

Silným symbolem je i réva a víno vůbec – Gruzie se hrdě označuje za kolébku vinařství s osm tisíc let dlouhou tradicí. Národní hrdostí je také gruzínské písmo, jedna z mála samostatných abeced na světě, rovněž zapsaná v UNESCO. Když tyhle symboly poznáte, začnete rozumět tomu, jak Gruzínci vidí sami sebe: jako starý křesťanský národ s vlastním jazykem, písmem a vínem, který si navzdory dějinám udržel svou identitu.

Ke gruzínské symbolice patří i barva bílá spojená s legendární postavou Bílého Jiřího (Tetri Giorgi), starým ochranným symbolem země, a samozřejmě samotný svatý Jiří, po němž je Gruzie pojmenovaná v mnoha jazycích. Zajímavé je, že vlastní jméno země zní Sakartvelo, tedy „země Kartvelů“, a s anglickým Georgia nemá přímou souvislost – to je jazyková shoda okolností. I tohle patří k drobnostem, které o gruzínské identitě hodně napovědí.

Vlajku uvidíte v Gruzii skutečně na každém kroku a Gruzínci ji vyvěšují rádi a hrdě. Zdobí radnice, školy, kláštery i soukromé domy, mává se s ní na demonstracích i na sportovních zápasech. Pro národ, který během dějin mnohokrát ztratil samostatnost, je viditelné vyvěšování vlastní vlajky tak trochu i tichým vyjádřením: jsme tady a jsme svoji.

Až budete v Gruzii, všímejte si, kde všude na vlajku a bolniský kříž narazíte – od klášterů přes suvenýry po dresy fanoušků. Pro Gruzínce to není jen kus látky, ale připomínka tisícileté historie a víry, která zemi držela pohromadě i v nejtěžších dobách. Zeptejte se místních, co pro ně vlajka znamená; často se dozvíte příběh, který v žádném průvodci nenajdete.

Časté otázky

Proč se gruzínské vlajce říká vlajka pěti křížů?

Protože je na ní celkem pět křížů: jeden velký červený kříž svatého Jiří přes celé bílé pole a čtyři menší bolniské kříže v každém z rohů. Uspořádání má křesťanský výklad – velký kříž bývá spojován s Kristem, čtyři menší se čtyřmi evangelisty. Odtud gruzínské označení „pětikřížová vlajka“.

Kdy byla současná gruzínská vlajka přijata?

Oficiálně 14. ledna 2004, krátce po růžové revoluci a nástupu vlády Micheila Saakašviliho. Motiv pěti křížů je ale mnohem starší a spojuje se se středověkým Gruzínským královstvím. Předtím měla země od roku 1991 jinou, vínově červenou vlajku; pětikřížová do té doby sloužila jako symbol opozice.

Co znamená bolniský kříž?

Je to kříž s rozšířenými rameny, pojmenovaný po chrámu Bolnisi Sioni z 5. století, kde se objevuje jako ornament. Postupně se z něj stal jeden z hlavních gruzínských národních symbolů. Na vlajce jsou čtyři takové kříže a spolu s velkým křížem svatého Jiří tvoří charakteristickou pětikřížovou kompozici.

Co je na státním znaku Gruzie?

Uprostřed červeného štítu je svatý Jiří na koni, jak kopím probodává draka; svatý Jiří je patronem země. Štít drží dva zlatí lvi a zdobí ho královská koruna odkazující na středověké království. Pod štítem je heslo „Síla je v jednotě“. Znak byl přijat v roce 2004, podobně jako vlajka.

Související články